Thallium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Thalium
Thallium
Atomové číslo 81
Relativní atomová hmotnost 204,3833(2)
Elektronová konfigurace [Xe] 4f14 5d10 6s2 6p1
Elektronegativita (Pauling) 1,62
Teplota tání 304 °C (577 K)
Teplota varu 1473 °C (1746 K)
Hustota 11,85 g.cm-3
Hustota při teplotě tání 11,22 g.cm-3
Registrační číslo CAS 7440-28-0
Tvrdost 1,2
Měrný elektrický odpor při 20 °C 0,18 µΩ·m
Teplotní součinitel elektrického odporu 0,0048 až 0,0052 K-1
Kovové thalium v argonové atmosféře

Thalium, chemická značka Tl, lat. Thallium je značně toxický měkký, lesklý kov bílé barvy.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Velmi řídce se vyskytující kovový prvek, nalézající se obvykle jako příměs v sulfidických rudách. V přírodě se vyskytuje pouze ve formě sloučenin, v mocenství Tl+1 a Tl+3. Za teplot pod 2,39 K je supravodivý.

Objevil jej roku 1861 sir William Crookes při spektroskopickém zkoumání obsahu telluru ve zbytcích po zpracování sulfidických rud.

Výskyt a výroba[editovat | editovat zdroj]

  • Thalium je v zemské kůře značně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 0,5–2 ppm (mg/kg). V mořské vodě je jeho koncentrace natolik nízká, že ji nelze změřit ani nejcitlivějšími analytickými technikami, udává se, že je nižší než 0,01 μg/l. Ve vesmíru připadá na jeden atom thalia přibližně 300 miliard atomů vodíku.
Zkorodované thalium
  • V horninách se vyskytuje vždy pouze jako příměs, především v sulfidických rudách mědi, olova a zinku. Odpad po zpracování těchto rud slouží pak jako surovina pro přípravu čistého thalia elektrolýzou. V některých lokalitách se také nachází ve zvýšené koncentraci v jílových minerálech a žule.

Využití[editovat | editovat zdroj]

  • Sloučeniny thalia jsou značně toxické, a používají se proto jako základní součást některých prostředků na hubení krys, dalších hlodavců i hmyzu, za což si tyto přípravky zasloužily neblahou kritiku.
  • Thalium nachází uplatnění při výrobě speciálních skel. Jde o slitiny se sírou, selenem a arzenem, které poskytují velmi těžká, ale snadno tavitelná (teplota tání 125-150 °C) skla s mimořádně velkou odrazivostí, tedy s vysokým lomem světla.
  • Přidává se do lehkotavitelných slitin.
  • Výbojky plněné parami thalia vydávají zelené světlo.
  • Jeho slabými roztoky se impregnuje dřevo a moří obilí před výsevem.
  • Slouží k výrobě detekčních členů pro měření úrovně gama radiace v atomových elektrárnách a jaderném výzkumu.
  • Radioizotop 201Tl se používá při radionuklidovém vyšetření průtoku krve koronárním řečištěm.[1]
  • vodné roztoky solí thalia s organickými kyselinami mají velmi vysokou hustotu a užívají se v mineralogii mj. pro orientační stanovení hustoty nerostů (Clericiho roztok - mravenčan a malonan thalný, hustota 4.25 g/cm3 při 20 °C)

Zdravotní rizika[editovat | editovat zdroj]

Thalium je považováno za mimořádně toxický prvek. V mnoha státech světa proto již bylo zakázáno používat jej jako součást nástrah na krysy a mravence.

V hutním a metalurgickém průmyslu hrozí expozice pracovníků thaliem v poletavém prachu. Jako maximální přípustná dávka bylo určeno množství 0,1 mg Tl na 1 m2 pokožky za pracovní směnu.

Thallné soli jsou velmi prudkými jedy pro teplokrevná zvířata. Buněčný jed se snadno váže na nervovou tkáň a vylučovací orgány. Otrava po dávkách 0,1 až 0,5g.

Smrtelná dávka 1 až 5g.

První příznaky projevům otravy patří: trávicí soustavy, krvavé zvracení, bolesti břicha a prsou či zácpa. Bolesti břicha vede ke zlepšení. Mění se psychika k demenci. Druhý týden napadají nervové soustavy. Klouby začnou bolet, krevní tlak stoupá, vypadávání vlasů a chlupů.

Při otravě thalliem pomáhá přidáním množství jodů.

Soli thalia jsou pokládány za potenciálně karcinogenní. Lékaři již dnes znají protilátku, kterou je pruská modř. Pro tyto vlastnosti je thalium oblíbené mezi traviči.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
  • Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NAVRÁTIL, Leoš, et al. Vnitřní lékařství pro nelékařské obory. První vydání. Praha : Grada Publishing a. s., 2008. 424 s. ISBN 978-80-247-2319-8.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo thallium ve Wikislovníku
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu



Periodická tabulka chemických prvků
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18
H (přehled) He
Li Be B C N O F Ne
Na Mg Al Si P S Cl Ar
K Ca Sc Ti V Cr Mn Fe Co Ni Cu Zn Ga Ge As Se Br Kr
Rb Sr Y Zr Nb Mo Tc Ru Rh Pd Ag Cd In Sn Sb Te I Xe
Cs Ba * Hf Ta W Re Os Ir Pt Au Hg Tl Pb Bi Po At Rn
Fr Ra ** Rf Db Sg Bh Hs Mt Ds Rg Cn Uut Fl Uup Lv Uus Uuo
 
*Lanthanoidy  La Ce Pr Nd Pm Sm Eu Gd Tb Dy Ho Er Tm Yb Lu
**Aktinoidy  Ac Th Pa U Np Pu Am Cm Bk Cf Es Fm Md No Lr
 
Skupiny prvků: Kovy · Nekovy · Polokovy | Blok s · Blok p · Blok d · Blok f