Bohrium

Re ↑ Bh Seaborgium ← Bohrium → Hassium • [Rn] 5f14 6d5 7s2 (odhad založen na rheniu) Bh 107 • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • ↓Periodická tabulka prvků↓
Obecné
Název (lat.), značka, číslo	Bohrium (Bohrium), Bh , 107
Registrační číslo CAS	54037-14-8
Umístění v PSP	7 (VII. B) skupina, 7. perioda, blok d
Char. skupina	Přechodné kovy
Hmotnostní zlomek v zem. kůře	ppm
Konc. v mořské vodě	mg/l
Počet přírodních izotopů	žádný stabilní
Vzhled
[[Soubor:{{{spektrum}}}|255px|Emisní spektrum]]
Atomové vlastnosti
Rel. at. hmotnost	(272) u
Atomový poloměr	pm
Kovalentní poloměr	pm
van der Waalsův poloměr	pm
Elektronová konfigurace	[Rn] 5f14 6d5 7s2 (odhad založen na rheniu)
Elektronů v hladinách	2, 8, 18, 32, 32, 13, 2
Oxidační číslo
Fyzikální vlastnosti
Skupenství	pravděpodobně pevné
Krystalová struktura	{{{krystalová struktura}}}
Hustota	{{{hustota}}}
Kritická hustota	{{{kritická hustota}}} g cm-3
Tvrdost	{{{tvrdost}}} (Mohsova stupnice)
Magnetické chování	{{{magnetické chování}}}
Měrná magnetická susceptibilita	{{{magnetická susceptibilita}}}
Teplota tání	{{{teplota tání c}}} °C ({{{teplota tání k}}} K)
Teplota varu	{{{teplota varu c}}} °C ({{{teplota varu k}}} K)
Kritická teplota	{{{kritická teplota c}}} °C ({{{kritická teplota k}}} K)
Teplota trojného bodu	{{{teplota trojného bodu c}}} °C ({{{teplota trojného bodu k}}} K)
Teplota přechodu do supravodivého stavu	{{{teplota supravodivosti}}}
Teplota změny krystalové modifikace	{{{teplota změny modifikace}}}
Tlak trojného bodu	{{{tlak trojného bodu}}} kPa
Kritický tlak	{{{kritický tlak}}} kPa
Molární objem	{{{molární objem}}} · 10−6 m3/mol
Dynamický viskozitní koeficient	{{{dynamický viskozitní koef.}}}
Kinematický viskozitní koeficient	{{{kinematický viskozitní koef.}}}
Tlak nasycené páry	{{{tlak nasycené páry}}}
Rychlost zvuku	{{{rychlost zvuku}}} m/s
Index lomu	{{{index lomu}}}
Relativní permitivita	{{{relativní permitivita}}}
Elektrická vodivost	{{{elektrická vodivost}}} S·m-1
Měrný elektrický odpor	{{{elektrický odpor}}}
Teplotní součinitel el. odporu	{{{součinitel elektrického odporu}}}
Tepelná vodivost	{{{tepelná vodivost}}} W·m−1·K−1
Povrchové napětí	{{{povrchové napětí}}}
Termodynamické vlastnosti
Skupenské teplo tání	{{{skup. teplo tání}}}
Specifické teplo tání	{{{spec. teplo tání}}}
Skupenské teplo varu	{{{skup. teplo varu}}}
Specifické teplo varu	{{{spec. teplo varu}}}
Molární atomizační entalpie	{{{molární atomizační entalpie}}}
Entalpie fázové přeměny modifikace	{{{entalpie fázové přeměny modifikace}}}
absolutní entropie	{{{absolutní entropie}}}
Měrná tepelná kapacita	{{{měrná tepelná kapacita}}}
Molární tepelná kapacita	{{{molární tepelná kapacita}}}
Spalné teplo na m³	{{{spalné teplo na m3}}}
Spalné teplo na kg	{{{spalné teplo na kg}}}
Různé
Van der Waalsovy konstanty	{{{van der Waalsovy konstanty}}}
Teplotní součinitel délkové roztažnosti	{{{součinitel délkové roztažnosti}}}
Redoxní potenciál	{{{elektrodový potenciál}}} V
Elektronegativita	{{{elektronegativita}}} (Paulingova stupnice)
Ionizační energie	{{{ionizační energie}}}
Iontový poloměr	{{{iontový poloměr}}} pm
Bezpečnost
R-věty	{{{R-věty}}}
S-věty	{{{S-věty}}}
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP.

Bohrium, chemická značka Bh (lat. Bohrium), je patnáctý transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v cyklotronu nebo urychlovači částic.

Bohrium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Při své poloze v Periodické tabulce prvků by svými vlastnostmi mělo připomínat rhenium, jeho oxidy by tedy měly být kyselinotvorné.

Jeho nejstabilnější izotop ²⁷⁰Bh má poločas rozpadu 61 sekund.

Historie

Niels Bohr

První přípravu prvku s atomovým číslem 107 ohlásila skupina vedená Georgiem Flerovem v roce 1976 v laboratořích Ústavu jaderného výzkumu v Dubně v bývalém Sovětském svazu. Bombardováním izotopu bismutu jádry atomu chromu získali izotop ²⁶¹Bh s poločasem rozpadu přibližně 10 milisekund.

209
83Bi + 54
24Cr → 261
107Bh + 1
0n

Potvrzení této jaderné syntézy se podařilo roku 1981 v Ústavu pro výzkum těžkých iontů v německém Darmstadtu. Zde byl také syntetizován izotop ²⁶²Bh s delší dobou života.

Prvotní návrh na pojmenování nového prvku zněl nielsbohrium na počest dánského fyzika Nielse Bohra. Později na zasedání IUPAC v roce 1997 definitivně potvrzeno pojmenování prvku bohrium s chemickou značkou Bh. V Rusku se názvem nielsbohrium (chemický symbol Ns) označuje prvek dubnium.

Známé izotopy

Doposud je známo 9 následujících izotopů bohria:

Izotop	Rok objevu	Použitá reakce	Poločas rozpadu
260Bh	2007	209Bi(52Cr,n)	35 ms
261Bh	1989	209Bi(54Cr,2n)	11,8 ms
262Bh	1981	209Bi(54Cr,n)	84 ms
264Bh	1994	209Bi(64Ni,n)	0,97 s
265Bh	2004	243Am(26Mg,4n)	0,9 s
266Bh	2004	209Bi(70Zn,n)	0,9 s
267Bh	2000	249Bk(22Ne,4n)	17 s
270Bh	2006	237Np(48Ca,3n)	61 s
272Bh	2003	243Am(48Ca,3n)	9,8 s

Literatura

• N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

---