Berkelium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Tb

Bk

CuriumBerkeliumKalifornium

[Rn] 5f9 7s2

247 Bk
97
↓Periodická tabulka prvků↓
Obecné
Název (lat.), značka, číslo Berkelium (Berkelium), Bk , 97
Registrační číslo CAS 7440-40-6
Umístění v PSP n/a skupina,

7. perioda, blok f

Char. skupina Aktinoidy
Hmotnostní zlomekzem. kůře {{{hmotnostní zlomek v zemské kůře}}} ppm
Konc. v mořské vodě {{{koncentrace v mořské vodě}}} mg/l
Počet přírodních izotopů žádné nejsou
Vzhled stříbrobílý
pevné berkelium
[[Soubor:{{{spektrum}}}|255px|Emisní spektrum]]
Atomové vlastnosti
Rel. at. hmotnost 247,070 2
Atomový poloměr 170 pm
Kovalentní poloměr pm
van der Waalsův poloměr pm
Elektronová konfigurace [Rn] 5f9 7s2
Elektronů v hladinách 2, 8, 18, 32, 27, 8, 2
Oxidační číslo II, III, IV
Fyzikální vlastnosti
Skupenství pevné
Krystalová struktura nejtěsnější hexagonální
Hustota 14,78 g/cm3
Kritická hustota {{{kritická hustota}}} g cm−3
Tvrdost {{{tvrdost}}} (Mohsova stupnice)
Magnetické chování paramagnetický
Měrná magnetická susceptibilita {{{magnetická susceptibilita}}}
Teplota tání 986 °C (1 259 K)
Teplota varu {{{teplota varu c}}} °C ({{{teplota varu k}}} K)
Kritická teplota {{{kritická teplota c}}} °C ({{{kritická teplota k}}} K)
Teplota trojného bodu {{{teplota trojného bodu c}}} °C ({{{teplota trojného bodu k}}} K)
Teplota přechodu do supravodivého stavu {{{teplota supravodivosti}}}
Teplota změny krystalové modifikace {{{teplota změny modifikace}}}
Tlak trojného bodu {{{tlak trojného bodu}}} kPa
Kritický tlak {{{kritický tlak}}} kPa
Molární objem 16,84 · 10−6 m3/mol
Dynamický viskozitní koeficient {{{dynamický viskozitní koef.}}}
Kinematický viskozitní koeficient {{{kinematický viskozitní koef.}}}
Tlak nasycené páry {{{tlak nasycené páry}}}
Rychlost zvuku {{{rychlost zvuku}}} m/s
Index lomu {{{index lomu}}}
Relativní permitivita {{{relativní permitivita}}}
Elektrická vodivost {{{elektrická vodivost}}} S·m−1
Měrný elektrický odpor {{{elektrický odpor}}}
Teplotní součinitel el. odporu {{{součinitel elektrického odporu}}}
Tepelná vodivost 10 W·m−1·K−1
Povrchové napětí {{{povrchové napětí}}}
Termodynamické vlastnosti
Skupenské teplo tání {{{skup. teplo tání}}}
Specifické teplo tání {{{spec. teplo tání}}}
Skupenské teplo varu {{{skup. teplo varu}}}
Specifické teplo varu {{{spec. teplo varu}}}
Molární atomizační entalpie {{{molární atomizační entalpie}}}
Entalpie fázové přeměny modifikace {{{entalpie fázové přeměny modifikace}}}
absolutní entropie {{{absolutní entropie}}}
Měrná tepelná kapacita {{{měrná tepelná kapacita}}}
Molární tepelná kapacita {{{molární tepelná kapacita}}}
Spalné teplo na m³ {{{spalné teplo na m3}}}
Spalné teplo na kg {{{spalné teplo na kg}}}
Různé
Van der Waalsovy konstanty {{{van der Waalsovy konstanty}}}
Teplotní součinitel délkové roztažnosti {{{součinitel délkové roztažnosti}}}
Redoxní potenciál (Bk3+ + 3 e → Bk) −2,00 V
(Bk4+ + 3 e → Bk) −1,08 V
Elektronegativita 1,3 (Paulingova stupnice)
Ionizační energie první 6,68 eV
druhá 12,4 eV
třetí 20,8 eV
Iontový poloměr (Bk2+) 118 pm
(Bk3+) 100 pm
(Bk4+) 87 pm
Bezpečnost


R-věty {{{R-věty}}}
S-věty {{{S-věty}}}
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP.

Berkelium, chemická značka Bk (lat. Berkelium), je devátým členem z řady aktinoidů, pátým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader americia.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Berkelium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Předpokládá se, že má stříbřitě bílou barvu a že se působením vzdušného kyslíku na povrchu zvolna oxiduje.

Vyzařuje α a γ záření a je proto nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály.

O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo.

Výskyt, historie přípravy[editovat | editovat zdroj]

Berkelium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů.

Berkelium bylo poprvé připraveno v prosinci roku 1949 bombardováním 241Am částicemi α v cyklotronu jaderné laboratoře kalifornské univerzity v Berkeley. Vznikl tak izotop 243Bk s poločasem rozpadu 4,5 hodiny. Za jeho objevitele jsou označováni Glenn T. Seaborg, Stanley G. Thompson a Albert Ghiorso, kteří jej pojmenovali po místě vzniku – Berkeley.

\mathrm{^{241}_{\ 95}Am\ +\ ^{4}_{2}He\ \longrightarrow \ ^{243}_{\ 97}Bk\ +\ 2\ ^{1}_{0}n}

Izotop s poločasem rozpadu 320 dnů – 249Bk byl poprvé připraven bombardováním izotopu curia intenzivním proudem neutronů.

Je charakterizováno 19 izotopů berkelia, z nichž je nejstabilnější jsou 247Bk s poločasem rozpadu 1380 let a 248Bk s poločasem rozpadu 9 let a 249Bk s poločasem 320 dnů.

Všechny zbývající radioaktivní izotopy mají poločas rozpadu méně než 5 hodin:

izotop poločas rozpadu druh rozpadu energie rozpadu Produkt rozpadu
237Bk 1 min α/ε 233Am/237Cm
238Bk 144 s ε 238Cm
240Bk 4,8 min ε 240Cm
241Bk 4,6 min ε 241Cm
242Bk 7 min ε 242Cm
243Bk 4,5 h ε (99,85 %)/α (0,15 %) 243Cm/239Am
244Bk 4,35 h ε (99,994 %)/α (0,006 %) 244Cm/240Am
245Bk 4,94 d ε (99,88 %)/α (0,12 %) 245Cm/241Am
246Bk 1,80 d ε (99,80 %<)/α (0,20 %>) 246Cm/242Am
247Bk 1 380 r α (100 %≤) 243Am
248Bk >9 r α 244Am
249Bk 330 d β-(99,998 6 %)/α (0,001 4 %) 249Cf/245Am
250Bk 3,212 h β- 250Cf
251Bk 55,6 min β- 251Cf
253Bk 10 min β- 253Cf
254Bk 2 min β- 254Cf

[1]

Kampus univerzity v Berkeley, Kalifornie

Všechny izotopy berkelia jsou radioaktivní. Podobně jako u zbývajících aktinoidů představuje největší biologické riziko schopnost berkelia akumulovat se v kostní tkáni, kde jeho radioaktivita působí poruchy krvetvorby – brání vytváření červených krvinek.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.nndc.bnl.gov/chart/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Cotton F. A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]



Periodická tabulka chemických prvků
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18
H (přehled) He
Li Be B C N O F Ne
Na Mg Al Si P S Cl Ar
K Ca Sc Ti V Cr Mn Fe Co Ni Cu Zn Ga Ge As Se Br Kr
Rb Sr Y Zr Nb Mo Tc Ru Rh Pd Ag Cd In Sn Sb Te I Xe
Cs Ba * Hf Ta W Re Os Ir Pt Au Hg Tl Pb Bi Po At Rn
Fr Ra ** Rf Db Sg Bh Hs Mt Ds Rg Cn Uut Fl Uup Lv Uus Uuo
 
*Lanthanoidy  La Ce Pr Nd Pm Sm Eu Gd Tb Dy Ho Er Tm Yb Lu
**Aktinoidy  Ac Th Pa U Np Pu Am Cm Bk Cf Es Fm Md No Lr
 
Skupiny prvků: Kovy · Nekovy · Polokovy | Blok s · Blok p · Blok d · Blok f