Berkelium

Berkelium
Atomové číslo	97
Relativní atomová hmotnost	(247) amu
Elektronová konfigurace	[Rn] 5f9 7s2
Skupenství	Pevné
Teplota tání	(beta) 986 °C (1259 K)
Elektronegativita (Pauling)	1,3
Hustota	(alfa) 14,78 g/cm3
Hustota	(beta) 13,25 g/cm3
Registrační číslo CAS	7440-40-6
Ionisační energie Bk→Bk+	601 kJ/mol

Berkelium, chemická značka Bk (lat. Berkelium), je devátým členem z řady aktinoidů, pátým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader americia.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

Berkelium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Předpokládá se, že má stříbřitě bílou barvu a že se působením vzdušného kyslíku na povrchu zvolna oxiduje.

Vyzařuje α a γ záření a je proto nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály.

O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo.

Výskyt, historie přípravy

Berkelium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů.

Berkelium bylo poprvé připraveno v prosinci roku 1949 bombardováním ²⁴¹Am částicemi α v cyklotronu jaderné laboratoře kalifornské univerzity v Berkeley. Vznikl tak izotop ²⁴³Bk s poločasem rozpadu 4,5 hodiny. Za jeho objevitele jsou označováni Glenn T. Seaborg, Stanley G. Thompson a Albert Ghiorso, kteří jej pojmenovali po místě vzniku – Berkeley.

Kampus univerzity v Berkeley, Kalifornie

Izotop s poločasem rozpadu 320 dnů – ²⁴⁹Bk byl poprvé připraven bombardováním izotopu curia intenzivním proudem neutronů.

Je charakterizováno 19 izotopů berkelia, z nichž je nejstabilnější jsou ²⁴⁷Bk s poločasem rozpadu 1380 let a ²⁴⁸Bk s poločasem rozpadu 9 let a ²⁴⁹Bk s poločasem 320 dnů. Všechny zbývající radioaktivní izotopy mají poločas rozpadu méně než 5 hodin:

izotop	poločas rozpadu	druh rozpadu	energie rozpadu	Produkt rozpadu
237Bk	1 min	α/ε		233Am/237Cm
238Bk	144 s	ε		238Cm
240Bk	4,8 min	ε		240Cm
241Bk	4,6 min	ε		241Cm
242Bk	7 min	ε		242Cm
243Bk	4,5 h	ε (99,85 %)/α (0,15 %)		243Cm/239Am
244Bk	4,35 h	ε (99,994 %)/α (0,006 %)		244Cm/240Am
245Bk	4,94 d	ε (99,88 %)/α (0,12 %)		245Cm/241Am
246Bk	1,80 d	ε (99,80 %<)/α (0,20 %>)		246Cm/242Am
247Bk	1 380 r	α (100 %≤)		243Am
248Bk	>9 r	α		244Am
249Bk	330 d	β-(99,998 6 %)/α (0,001 4 %)		249Cf/245Am
250Bk	3,212 h	β-		250Cf
251Bk	55,6 min	β-		251Cf
253Bk	10 min	β-		253Cf
254Bk	2 min	β-		254Cf

Všechny izotopy berkelia jsou radioaktivní. Podobně jako u zbývajících aktinoidů představuje největší biologické riziko schopnost berkelia akumulovat se v kostní tkáni, kde jeho radioaktivita působí poruchy krvetvorby – brání vytváření červených krvinek.

Literatura

• Cotton F. A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
• N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

---