Curium

Curium
Atomové číslo	96
Relativní atomová hmotnost	(247) amu
Elektronová konfigurace	[Rn] 5f7 6d1 7s2
Skupenství	Pevné
Teplota tání	1340 °C (1613 K)
Teplota varu	3110 °C (3383 K)
Elektronegativita (Pauling)	1,3
Hustota	13,51 g/cm3
Registrační číslo CAS	7440-51-9
Skupenské teplo tání	(?) 15 kJ/mol
Ionisační energie Cm→Cm+	581 kJ/mol

Curium, chemická značka Cm (lat. Curium), je osmým členem z řady aktinoidů, čtvrtým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v jaderných reaktorech především z plutonia.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

Curium je radioaktivní kovový prvek stříbřitě bílé barvy, která se působením vzdušného kyslíku mění na šedavou. Vyzařuje α a γ záření a je proto nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály.

Ve sloučeninách se vyskytuje prakticky pouze v mocenství Cm⁺³.

Výskyt, výroba, vlastnosti

Curium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů.

Curium bylo poprvé připraveno roku 1944 bombardováním ²³⁹Pu částicemi α v cyklotronu jaderné laboratoře kalifornské univerzity v Berkeley. Za jeho objevitele jsou označováni Glenn T. Seaborg, Ralph A. James a Albert Ghiorso, kteří jej pojmenovali po objevitelích radia, manželích Marií a Pierru Curieových.

239
94Pu + 4
2He → 242
96Cm + 1
0n

Chemická identifikace nového prvku (izotopu ²⁴²Cm) byla provedena metalurgickou laboratoří Argonne chicagské university. Ve formě elementárního kovu bylo curium poprvé připraveno v roce 1951.

Je charakterizováno 19 izotopů, z nichž je nejstabilnější jsou ²⁴⁷Cm s poločasem rozpadu 15,6 milionů let a ²⁴⁸Cm s poločasem rozpadu 340 tisíc let. Všechny zbývající radioaktivní izotopy mají poločas rozpadu méně než 9 000 let a většina z nich dokonce méně než 33 dní:

izotop	poločas rozpadu	druh rozpadu	Energie rozpadu (MeV)	produkt rozpadu
242Cm	162,8 d	α	6,1	238Pu
243Cm	29,1 r	α	6,169	239Pu
243Cm	29,1 r	ε	0,009	243Am
244Cm	18,1 r	α	5,804 8	240Pu
245Cm	8 500 r	α	5,623	241Pu
246Cm	4 730 r	α	5,475	242Pu
247Cm	1,56*107 r	α	5,353	243Pu
248Cm	3,40*105 r	α	5,162	244Pu
250Cm	9 000 r	α	5,169	246Pu
250Cm	9 000 r	β-	0,037	250Bk

.

Všechny izotopy curia jsou radioaktivní. Z biologického hlediska představuje největší riziko schopnost curia akumulovat se v kostní tkáni, kde jeho radioaktivita působí poruchy krvetvorby – brání vytváření červených krvinek.

Použití

Tepelná energie uvolňovaná samovolným rozpadem jader ²⁴²Cm může dosahovat až 120 W/g a činí tak z tohoto izotopu potenciální energetický zdroj v radioizotopovém termoelektrickém generátoru. Tento izotop má poločas rozpadu pouze 160 dní, což znemožňuje jeho dlouhodobější využití. Izotop ²⁴³Cm vykazuje poločas rozpadu 30 let, ²⁴⁴Cm přibližně 18 let a jejich energetický výkon se pohybuje pouze kolem 1–3 W/g. Navíc jsou všechny uvedené izotopy silným γ-zářiči s vysokým zdravotním rizikem, a proto se jejich praktické uplatnění prakticky neprosadilo.

Galerie

• 

  Marie Curie, 1911

• 

  Pierre Curie

Literatura

• Cotton F. A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
• N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

---