Periodická tabulka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Standardní 18sloupcová periodická tabulka. Vysvětlení dále v textu.

Periodická tabulka prvků nebo též periodická soustava prvků je uspořádání všech chemických prvků v podobě tabulky podle jejich rostoucích protonových čísel, seskupených podle jejich cyklicky se opakujících podobných vlastností. Název Mendělejevova tabulka prvků je naproti tomu striktně vzato pouze názvem původní Mendělejevovy tabulky). Řídí se tzv. periodickým zákonem, který roku 1869 publikoval Dmitrij Ivanovič Mendělejev – Mendělejev seřadil prvky podle rostoucí hmotnosti jejich atomů.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Dnes je známo, že některé lehčí prvky jsou až za těžšími (jod stojí za tellurem). Proto roku 1913 Henry Moseley opravil periodický zákon podle rostoucích protonových čísel. V tabulce je obvykle kromě chemického symbolu prvku uvedeno i jeho atomové číslo, relativní atomová hmotnost, případně další údaje o prvcích. V současné době je v tabulce 118 známých prvků, z nichž 94 se přirozeně vyskytuje na Zemi, zbylé byly připraveny pouze uměle a nemají žádný stabilní izotop.

Základem uspořádání prvků je jejich seskupení podle elektronového obalu tak, aby ve skupinách nad sebou ležely prvky se stejným počtem valenčních elektronů. Přitom platí, že prvky, nacházející se ve společné skupině, vykazují i podobné chemické vlastnosti. Někde bývá zvykem dělení skupin na hlavní a vedlejší, prvky v hlavních skupinách mají valenční elektrony ve sférách sp, prvky vedlejších skupin doplňují valenční elektrony do slupek df.

Příkladem skupiny prvků jsou alkalické kovy, které (spolu s vodíkem) zaujímají místo v 1. skupině a mají vždy pouze jeden valenční elektron ve slupce s. Jiným příkladem jsou halogeny, prvky nacházející se v 7. hlavní skupině prvků se sedmi valenčními elektrony – dvěma ve slupce s a 5 ve sféře p.

Pro snadnější zapamatování skupin prvků v periodické tabulce se užívají mnemotechnické pomůcky.

Typy tabulek[editovat | editovat zdroj]

Tabulka prvků[editovat | editovat zdroj]

Skupina → 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18
↓ Perioda IA IIA IIIB IVB VB VIB VIIB --- VIIIB --- IB IIB IIIA IVA VA VIA VIIA VIIIA
1 1
H

2
He
2 3
Li
4
Be

5
B
6
C
7
N
8
O
9
F
10
Ne
3 11
Na
12
Mg

13
Al
14
Si
15
P
16
S
17
Cl
18
Ar
4 19
K
20
Ca
21
Sc
22
Ti
23
V
24
Cr
25
Mn
26
Fe
27
Co
28
Ni
29
Cu
30
Zn
31
Ga
32
Ge
33
As
34
Se
35
Br
36
Kr
5 37
Rb
38
Sr
39
Y
40
Zr
41
Nb
42
Mo
43
Tc
44
Ru
45
Rh
46
Pd
47
Ag
48
Cd
49
In
50
Sn
51
Sb
52
Te
53
I
54
Xe
6 55
Cs
56
Ba
* 72
Hf
73
Ta
74
W
75
Re
76
Os
77
Ir
78
Pt
79
Au
80
Hg
81
Tl
82
Pb
83
Bi
84
Po
85
At
86
Rn
7 87
Fr
88
Ra
** 104
Rf
105
Db
106
Sg
107
Bh
108
Hs
109
Mt
110
Ds
111
Rg
112
Cn
113
Uut
114
Fl
115
Uup
116
Lv
117
Uus
118
Uuo
* Lanthanoidy 57
La
58
Ce
59
Pr
60
Nd
61
Pm
62
Sm
63
Eu
64
Gd
65
Tb
66
Dy
67
Ho
68
Er
69
Tm
70
Yb
71
Lu
** Aktinoidy 89
Ac
90
Th
91
Pa
92
U
93
Np
94
Pu
95
Am
96
Cm
97
Bk
98
Cf
99
Es
100
Fm
101
Md
102
No
103
Lr

Vysvětlivky[editovat | editovat zdroj]

Chemické skupiny v periodické tabulce
Alkalické kovy2 Kovy alkalických zemin2 Lanthanoidy1,2 Aktinoidy1,2 Přechodné kovy2
Kovy2 Polokovy Nekovy Halogeny3 Vzácné plyny3

1 Aktinoidy a lanthanoidy jsou obecně známy jako vnitřně přechodné prvky.
2 Alkalické kovy, kovy alkalických zemin, přechodné kovy, aktinoidy, lanthanoidy a kovy jsou skupinově známy jako „kovy“.
3 Halogeny a vzácné plyny jsou také nekovy.

Stav za standardní teploty a tlaku

  • prvky s červeným protonovým číslem mají skupenství plynné
  • prvky s modrým protonovým číslem mají skupenství kapalné
  • prvky s černým protonovým číslem mají skupenství pevné
  • prvky s šedým protonovým číslem mají skupenství neznámé (nepotvrzené)

Přirozený výskyt

  • prvky s plným rámečkem mají izotopy starší než Země (prvotní prvky)
  • prvky s čárkovaným rámečkem přirozeně vznikly rozpadem z jiných prvků a jejich izotopy nejsou starší, než je Země
  • prvky s tečkovaným rámečkem byly vytvořerny uměle (syntetické prvky)
  • prvky bez rámečku nebyly ještě objeveny

Historie periodické tabulky[editovat | editovat zdroj]

Objev periodické tabulky umožnil italský chemik Stanislao Cannizzaro (1826–1910), který v roce 1858 publikoval soubor zaměřených atomových vah (nyní známých jako hmotnostní čísla) šedesáti prvků, které byly tehdy známy. Seřazení prvků podle vzrůstající atomové váhy odhalilo pozoruhodné opakování chemických vlastností v pravidelných intervalech. Toho si všiml v roce 1864 anglický chemik John Newlands (1838–1898), avšak jeho "zákon oktáv" mu nepřinesl nic než výsměch.

Dmitrij Ivanovič Mendělejev (1834–1907) učinil v zásadě tentýž objev o pět let později. To, co Mendělejev vykonal, bylo však mnohem významnější, takže je plným právem považován za pravého objevitele periodické tabulky on.

Mendělejevova periodická tabulka prvků nebyla prvním pokusem sestavit prvky podle některých jejich vlastností. Historicky první doloženou tabulku pocházející z roku 1772 vytvořil Louis-Bernard Guyton de Morveau. Zahrnovala chemicky jednoduché látky a použil ji Antoine Lavoisier. Roku 1857 publikoval Jean-Baptiste Dumas základní periodickou tabulku, která obsahovala 32 prvků v osmi sloupcích, které poukazovaly na jejich společné vlastnosti.

Roku 1862 uspořádal Alexandre-Emile Béguyer de Chancourtois poprvé prvky podle vzrůstající atomové hmotnosti. Podobné prvky umístil stejným směrem a vytvořil tak šroubovicové uspořádání prvků. Roku 1864 publikoval Julius Lothar Meyer tabulku mocenství pro 49 tehdy známých prvků a ještě v témže roce publikoval také William Odling svou téměř správnou tabulku se 17 svislými sloupci, do které zahrnul 57 prvků.

Roku 1869 formuluje Dmitrij Ivanovič Mendělejev periodický zákon a různé formy periodické tabulky, která obsahovala 63 prvků. O dva roky později Mendělejev upravil a zlepšil svou periodickou tabulku a předpověděl objev 10 prvků – dnes známé jako Sc, Ga, Ge, Tc, Re, Po, Fr, Ra, AcPd. Z těchto prvků popsal s udivující předvídavostí skandium, gallium, germaniumpolonium. Pro neobjevené prvky nechal Mendělejev v tabulce místo a postupem času se všechna volná místa, která v tabulce nechal, zaplnila nově objevenými prvky.

Mnemotechnické pomůcky[editovat | editovat zdroj]

Pro snadnější naučení a zapamatování si celé tabulky vzniklo mnoho mnemotechnických pomůcek. Sloupce lze interpretovat například větami:

I.A: Helenu Líbal Na Kolena Robustní Cestář Franz

II.A: Běžela Magda Caňonem, Srážela Banány Ramenem

III.A: Bláznivý Alojz Galošem Indiány Tloukl

IV.A: Co Si Germáni Snědí Poblijí

V.A: Náš Pitomý Asistent Sbaštil Bismut

VI.A: Ó Slečno, Sejměte Tedy Podprsenku

VII.A: Fousatý Chlap Brousil Ivaně Anténu

VIII.A: Hezký Nevěrný Arnošt Krátí Xénii Ráno

Lanthanoidy: Laciné Ceny Prasat Nedovolily Prométheovi Smésti Europu, Gdyž Théby Dýchaly Horkou Erotickou Tmou Ybišku Lučního

Aktinoidy: Activita Theodorových Pazourů Urážela Nepůvabnou Pubertální Američanku Cumlající Brčkem Cafe Espreso s Famózním Mládencem Novákem Lorenzem

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
  • N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu