Einsteinium

Einsteinium
Atomové číslo	99
Relativní atomová hmotnost	(252) amu
Elektronová konfigurace	[Rn] 5f11 7s2
Skupenství	Pevné
Teplota tání	860 °C (1133 K)
Elektronegativita (Pauling)	1,3
Hustota	8,84 g/cm3
Registrační číslo CAS	7429-92-7
Ionisační energie Es→Es+	619 kJ/mol

Einsteinium, chemická značka Es (lat. Einsteinium), je jedenáctý člen z řady aktinoidů, sedmý transuran, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader plutonia.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

Einsteinium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Předpokládá se, že má stříbřitě bílou barvu a působením vzdušného kyslíku se na povrchu zvolna oxiduje.

Vyzařuje α a γ záření a je silným zdrojem neutronů, proto je nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály.

O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo.

Výskyt, historie přípravy

Einsteinium se v pozemské přírodě nikde nevyskytuje. Jde o uměle připravený kovový prvek z řady transuranů.

Albert Einstein

Jako první identifikoval einsteinium Albert Ghiorso v lednu roku 1952 na kalifornské univerzitě v Berkeley a současně ohlásil objev tohoto prvku i G. R. Choppin se svým týmem z národní laboratoře v Los Alamos. V obou případech byl výchozím materiálem spad po výbuchu termonukleární bomby testované v rámci „Operace Ivy“ v listopadu 1952. Identifikovaným izotopem bylo ²⁵³Es, které vzniklo z jádra ²³⁸U postupným pohlcením 15 neutronů a následnými sedmi β-rozpady. Tento objev byl utajován až do roku 1955 vzhledem k probíhající studené válce mezi oběma jadernými velmocemi.

První umělá syntéza einsteinia byla realizována v roce 1961 v jaderném reaktoru Oak Ridge National Laboratory v Tennessee, kdy bylo z přibližně 1 kg plutonia připraveno asi 3 mg einsteinia.

Doposud bylo charakterizováno 19 izotopů einsteinia, z nichž je nejstabilnější jsou ²⁵²Es s poločasem rozpadu 471,7 dne a ²⁵⁴Es s poločasem rozpadu 39,8 dne a ²⁵⁵Es s poločasem 20,5 dne. Všechny zbývající radioaktivní izotopy mají poločas rozpadu méně než 30 minut.

Použití

Einsteinium a jeho sloučeniny nemají pro praxi žádný význam. Používají se pouze k vědeckým účelům. Einsteinium ²⁵⁵Es se používá k výrobě mendelevia.

Literatura

• Cotton F. A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
• N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

---