Lawrencium

Lawrencium
Atomové číslo	103
Relativní atomová hmotnost	(262) amu
Elektronová konfigurace	[Rn] 5f14 6d1 7s2
Skupenství	Pevné
Teplota tání	1627 °C (1900 K)
Elektronegativita (Pauling)	1,3
Registrační číslo CAS	22537-19-5
Ionisační energie Lr→Lr+	470 kJ/mol

Lawrencium, chemická značka Lr (lat. Lawrencium), je patnáctým (posledním) členem z řady aktinoidů, jedenáctým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader kalifornia.

Lawrencium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Vyzařuje α a γ záření a je silným zdrojem neutronů, proto je nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály. O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo.

Výskyt, historie přípravy

Lawrencium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů.

Lawrencium bylo poprvé připraveno 14. února roku 1961 v laboratořích kalifornské university v Berkeley za pomoci nového lineárního urychlovače částic. Při uvedeném experimentu byl bombardován terč z izotopů kalifornia o hmotnosti 3 mg jádry boru ¹⁰B a ¹¹B a bylo získáno lawrencium ²⁵⁷Lr s poločasem rozpadu 4,2 sekund.

252
98Cf + 11
5B → 258
103Lr + 5 1
0n

Ernest Orlando Lawrence

Za jeho objevitele jsou označováni Albert Ghiorso, Almon Larsh, Robert M. Latimer a Torbjørn Sikkeland. Prvek byl pojmenován na počest vynálezce cyklotronu Ernesta O. Lawrence. Je zajímavé, že zpočátku byl tomuto prvku přiřazen symbol Lw, ale v roce 1997 na zasedání IUPAC v Ženevě byla značka lawrencia změněna na Lr.

Roku 1967 v laboratořích Ústavu jaderného výzkumu v Dubně v bývalém Sovětském svazu oznámili pozorovaný vznik izotopu lawrencia ²⁵⁶Lr po reakci jader americia ²⁴³Am s atomovým jádrem kyslíku ¹⁸O.^[zdroj?]

243
95Am + 18
8O → 256
103Lr + 5 1
0n

Izotopy

Dodnes je známo celkem 12 izotopů lawrencia, z nichž nejstabilnější je ²⁶²Lr s poločasem rozpadu 216 minut.

Izotop	Rok objevu	Použitá reakce	Poločas rozpadu
252Lr	2001	209Bi(50Ti,3n)	0,36 s
253Lrg	1985	209Bi(50Ti,2n)	1,49 s
253Lrm	2001	209Bi(50Ti,2n)	0,57 s
254Lr	1985	209Bi(50Ti,n)	13 s
255Lr	1970	243Am(16O,4n)	21,5 s
256Lr	1961 ? 1965 ? 1968 ? 1971	252Cf(10B,6n)	27 s
257Lr	1958 ? 1971	249Cf(15N,α3n)	0,65 s
258Lr	1961 ? 1971	249Cf(15N,α2n)	4,1 s
259Lr	1971	248Cm(15N,4n)	6,2 s
260Lr	1971	248Cm(15N,3n)	2,7 min
261Lr	1987	254Es + 22Ne	44 min
262Lr	1987	254Es + 22Ne	3,6 hodiny

Literatura

• N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

---