Astat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

I

At

Uus

PoloniumAstatRadon

[Xe] 4f14 5d10 6s2 6p5

210 At
85
↓Periodická tabulka prvků↓
Obecné
Název (lat.), značka, číslo Astat (Astatinum), At , 85
Registrační číslo CAS 7440-68-8
Umístění v PSP VII. A skupina,

6. perioda, blok p

Char. skupina Halogeny
Hmotnostní zlomekzem. kůře ppm
Konc. v mořské vodě mg/l
Počet přírodních izotopů 33
Vzhled
Elektronový obal astatu
[[Soubor:|255px|Emisní spektrum]]
Atomové vlastnosti
Rel. at. hmotnost 210
Atomový poloměr pm
Kovalentní poloměr 150 pm
van der Waalsův poloměr 202 pm
Elektronová konfigurace [Xe] 4f14 5d10 6s2 6p5
Elektronů v hladinách 2, 8, 18, 32, 18, 7
Oxidační číslo −I, +I, +III, +V, +VII
Fyzikální vlastnosti
Skupenství pevné
Krystalová struktura
Hustota 6,2 až 6,5 g/cm3
Kritická hustota g cm−3
Tvrdost (Mohsova stupnice)
Magnetické chování
Měrná magnetická susceptibilita
Teplota tání 302 °C (575 K)
Teplota varu 337 °C (610 K)
Kritická teplota °C ( K)
Teplota trojného bodu °C ({{{teplota trojného bodu k}}} K)
Teplota přechodu do supravodivého stavu
Teplota změny krystalové modifikace
Tlak trojného bodu kPa
Kritický tlak kPa
Molární objem · 10−6 m3/mol
Dynamický viskozitní koeficient
Kinematický viskozitní koeficient
Tlak nasycené páry
Rychlost zvuku m/s
Index lomu
Relativní permitivita
Elektrická vodivost S·m−1
Měrný elektrický odpor
Teplotní součinitel el. odporu
Tepelná vodivost 1.7 W·m−1·K−1
Povrchové napětí
Termodynamické vlastnosti
Skupenské teplo tání
Specifické teplo tání
Skupenské teplo varu
Specifické teplo varu
Molární atomizační entalpie
Entalpie fázové přeměny modifikace
absolutní entropie
Měrná tepelná kapacita
Molární tepelná kapacita
Spalné teplo na m³
Spalné teplo na kg
Různé
Van der Waalsovy konstanty
Teplotní součinitel délkové roztažnosti
Redoxní potenciál V
Elektronegativita 2,2 (Paulingova stupnice)
Ionizační energie 899,003 kJ·mol−1
Iontový poloměr pm
Izotopy
izo výskyt t1/2 rozpad en. MeV prod.
209At 5,41 h β+ 3,486 209Po
α 5,758 205Bi
210At 8,1 h β+ 3,981 210Po
α 5,632 206Bi
211At 7,21 h β+ 0,786 211Po
ε 5,983 207Bi
Bezpečnost


R-věty
S-věty
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP.

Astat, chemická značka At, lat. Astatinum je nejtěžším známým prvkem ze skupiny VII. A (halogeny), existuje pouze ve formě nestabilních radioaktivních izotopů.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Astat nemá žádný stabilní izotop a v přírodě se vyskytuje jen v naprosto nepatrných množstvích jako člen některé z uranových, popř. thoriové rozpadové řady, přičemž se sám velmi rychle dále radioaktivně přeměňuje. Byl proto objeven teprve roku 1940 pomocí cyklotronem iniciované přeměny izotopu bismutu 209Bi.

V současné době je známo přibližně dvacet radioizotopů astatu, z nichž nejstabilnější 210At má poločas rozpadu 8,3 hodiny. Díky této nestabilitě jader astatu nebylo doposud nikdy připraveno takové množství tohoto prvku, které by umožnilo podrobnějším studium jeho fyzikálního a chemického chování.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Existence eka-jódu byla předpovězena již Mendělejevem. Astat byl poprvé připraven v roce 1940 na University of California v Berkeley ostřelováním bismutu částicemi alfa.

Sloučeniny[editovat | editovat zdroj]

Mnoho sloučenin astatu bylo připraveno a studováno v mikroskopickém množství, protože se velmi rychle rozpadají vlivem radioaktivity. Využití těchto sloučenin je hlavně pro teoretické studie, ale předpokládá se i možné využití v nukleární medicíně.

Kyseliny[editovat | editovat zdroj]

Nejsou známy žádné kyseliny odvozené od astatu, protože astat nemá žádný stabilní izotop a proto není kyselina astatanová známa.

Izotopy[editovat | editovat zdroj]

Astat má 33 známých izotopů, všechny jsou radioaktivní. Jejich nukleonová čísla se pohybují v rozmezí 191 až 223. Také známe 23 metastabilních excitovaných stavů. Nejdéle žijícím izotopem je 210At s poločasem rozpadu 8,3 hodiny. Nejkratší poločas rozpadu ze známých izotopů má 213At (125 ns).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
  • Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Astatine na anglické Wikipedii.



Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Kategorie Astatine ve Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo astat ve Wikislovníku



Periodická tabulka chemických prvků
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18
H (přehled) He
Li Be B C N O F Ne
Na Mg Al Si P S Cl Ar
K Ca Sc Ti V Cr Mn Fe Co Ni Cu Zn Ga Ge As Se Br Kr
Rb Sr Y Zr Nb Mo Tc Ru Rh Pd Ag Cd In Sn Sb Te I Xe
Cs Ba * Hf Ta W Re Os Ir Pt Au Hg Tl Pb Bi Po At Rn
Fr Ra ** Rf Db Sg Bh Hs Mt Ds Rg Cn Uut Fl Uup Lv Uus Uuo
 
*Lanthanoidy  La Ce Pr Nd Pm Sm Eu Gd Tb Dy Ho Er Tm Yb Lu
**Aktinoidy  Ac Th Pa U Np Pu Am Cm Bk Cf Es Fm Md No Lr
 
Skupiny prvků: Kovy · Nekovy · Polokovy | Blok s · Blok p · Blok d · Blok f