Astat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Astat
Atomové číslo	85
Relativní atomová hmotnost	210 amu
Elektronová konfigurace	[Xe] 4f14 5d10 6s2 6p5
Skupenství	Pevné
Teplota tání	302 °C, (507 K)
Teplota varu	337 °C, (610 K)
Elektronegativita (Pauling)	2,2
Registrační číslo CAS	7440-68-8

Astat, chemická značka At, lat. Astatinum je nejtěžším známým prvkem ze skupiny halogenů, existuje pouze ve formě nestabilních radioaktivních izotopů.

Obsah 1 Základní fyzikálně-chemické vlastnosti 2 Historie 3 Sloučeniny 4 Izotopy 5 Literatura

[editovat] Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

Astat nemá žádný stabilní izotop a v přírodě se vyskytuje jen v naprosto nepatrných množstvích jako člen některé z uranových, popř. thoriové rozpadové řady, přičemž se sám velmi rychle dále radioaktivně přeměňuje. Byl proto objeven teprve roku 1940 pomocí cyklotronem iniciované přeměny izotopu bismutu ²⁰⁹Bi.

V současné době je známo přibližně dvacet radioizotopů astatu, z nichž nejstabilnější ²¹⁰At má poločas rozpadu 8,3 hodiny. Díky této nestabilitě jader astatu nebylo doposud nikdy připraveno takové množství tohoto prvku, které by umožnilo podrobnějším studium jeho fyzikálního a chemického chování.

[editovat] Historie

Existence eka-jódu byla předpovězena již Mendělejevem. Astat byl poprvé připraven v roce 1940 na University of California v Berkeley ostřelováním bismutu alfa částicemi.

[editovat] Sloučeniny

Mnoho sloučenin astatu bylo připraveno a studováno v mikroskopickém množství, protože se velmi rychle rozpadají vlivem radioaktivity. Využití těchto sloučenin je hlavně pro teoretické studie, ale předpokládá se i možné využití v nukleární medicíně.

[editovat] Izotopy

Astat má 33 známých izotopů, všechny jsou radioaktivní. Jejich nukleonová čísla se pohybují v rozmezí 191 až 223. Také známe 23 metastabilních excitovaných stavů. nejdéle žijícím izotopem je ²¹⁰At s poločasem rozpadu 8,3 hodiny. Nejkratší poločas rozpadu má ²¹³At (125 ns).

[editovat] Literatura

• Jursík F.: Anorganická chemie kovů. 1. vyd. 2002. ISBN 80-7080-504-8 (elektronická verze)
• Greenwood N.N., Earnshaw A.: Chemie prvků II. 1. vyd. 1993. ISBN 80-85427-38-9

Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Astatine na anglické Wikipedii.