Vitamín D

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Cholekalciferol, živočisný prekurzor kalcitriolu
Ergokalciferol, rostlinný prekurzor kalcitriolu

Vitamín D (jinak také antirachitický vitamín) je souhrnný název pro steroidní hormonální prekurzory, souhrnně označované též jako kalciferoly. Jsou výchozí látkou pro syntézu kalcitriolu, hormonu, který významně ovlivňuje metabolismus vápníku a fosforu.

Chemicky se rozlišuje vitamín D2 (ergokalciferol) a vitamín D3 (cholekalciferol).

Obsah

Zdroje vitamínu D [editovat]

Za normálních okolností se vitamín D tvoří v kůži působením slunečního záření z provitamínu 7-dehydrocholesterolu, derivátu cholesterolu. Ultrafialové záření štěpí B jádro sloučeniny za vzniku cholekalciferolu, tedy vitamínu D3. Tuto schopnost výroby vitamínu v kůži si osvojili suchozemští obratlovci přibližně před 300 milióny let, kdy se přesunuli z oceánu, který byl bohatý na vápník.[1]

Syntéza působením slunečního záření by měla stačit na pokrytí až 80 % denní potřeby, v závislosti na zeměpisné šířce a ročním období. V potravinách se cholekalciferol nachází v rybím tuku, játrech, vaječném žloutku a mléce.

U rostlin je prekurzorem ergosterol, morfin a rostlinný vitamín D je pak ergokalciferol, neboli vitamín D2.

Doporučená denní dávka
věk (roky) cholekalciferol [μg]
Kojenci 0,0-0,5 7,5
0,5-1,0 10
Děti 1-3 10
4-6 10
7-10 10
Muži 11-14 10
15-18 10
19-24 10
25-50 5
51+ 5
Ženy 11-14 10
15-18 10
19-24 10
25-50 5
51+ 5
Těhotné ženy 10
Kojící ženy 10

Údaje z Recommended Dietary Allowances, 10th Edition. Food and Nutrition Board, National Research Ccouncil–National Academy of Sciences, 1989

Biologické působení [editovat]

Jeho význam je v účasti při resorpci vápníku a fosfátu ze střeva a příspívá tak k regulaci a optimalizaci hladiny vápníku a fosforu v krvi. Fosfor i vápník jsou důležité pro stavbu kostí. Vitamín D je proto významný pro uchování kostí silných a nepoškozených.

Vliv na imunitní systém [editovat]

Podrobnější informace naleznete v článku Vitamín D a chřipka.

Vitamín D je rovněž důležitý pro správné fungování imunitního systému. Dlouhodobý nedostatek vitamínu D je prokazatelně spojen s vyšší náchylností k tzv. akutním respiračním infekcím a chřipce. Aktivní metabolit 1,25-dihydroxycholekalciferol hraje důležitou regulační roli v produkci antimikrobiálních peptidů (např. katelicidinu), které jsou důležitou součástí imunity tkání. Tento vitamín je rovněž důležitý v různých imunodermatologických procesech (viz léčba lupénky kalcitriolem).

Syntéza kalcitriolu [editovat]

1. V prvním kroku je 7-dehydrocholesterol štěpen UVB zářením za vzniku provitamínu D3.

Reaction-Dehydrocholesterol-PrevitaminD3.png

2. Provitamín D3 se spontánně přemění na svůj izomer, cholekalciferol.

Reaction-PrevitaminD3-VitaminD3.png

3. Cholekalciferol je vychytáván játry, kde je v endoplasmatickém retikulu hydroxylován enzymem D3-25-hydrolasou. Vzniklý produkt, 25-hydroxycholekalciferol je převažující formou vitamínu D v oběhu a také tvoří většinu jaterních zásob vitamínu. Velká část hydroxycholekalciferolu také přechází do žluči (enterohepatální oběh). 25-hydroxycholekalciferol je dále hydroxylován v ledvinách na biologicky aktivní 1,25-dihydroxycholekalciferol, kalcitriol, který už přímo ovlivňuje metabolismus vápníku.

Reaction-VitaminiD3-Calcitriol.png

Projevy nedostatku [editovat]

Nedostatek vitamínu D se projeví změknutím kostí v důsledku ztrát a nedostatečné resorbce vápníku a fosfátu. U dětí se toto projeví jako křivice, u dospělých pak jako osteomalacie. Také se projevuje zvýšenou kazivostí zubů.

Předávkování [editovat]

Ve vysokých dávkách vitamín D naopak metabolismus vápníku a fosforu narušuje, vede k hyperkalcémii a může skončit i smrtí. Samotné sluneční záření kvůli regulačním mechanismům syntézy nikdy nevede k hypervitaminose.

Externí odkazy [editovat]

logo Wikizpráv
Wikizprávy nabízejí žurnalistický obsah k tomuto tématu s názvem:

Reference [editovat]

  1. UV paprsky: riziko rakoviny proti riziku deficitu vitamínu D [online]. [cit. 2008-10-24]. Dostupné online.  
  • MURRAY, Robert K., et al. Harperova biochemie. Z angl. 23. vyd. přel. Lenka Fialová et. al. 4. vyd. v ČR. Praha: H & H, 2002. ix, 872 s. ISBN 80-7319-013-3.