Oxid bismutitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oxid bismutitý
Bismuth(III) oxide.jpgOxid bismutitý.PNG
Obecné
Systematický název Oxid bismutitý
Anglický název Bismuth(III) oxide
Německý název Bismut(III)-oxid
Sumární vzorec Bi2O3
Vzhled Žlutá práškovitá látka
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 465,959 g/mol
Teplota tání 826 °C (α-modifikace)
704 °C (β-modifikace)
860 °C (γ-modifikace)
815,6 °C (δ-modifikace)
Teplota varu 1 890 °C
Teplota změny krystalové modifikace 730 °C (α-modifikace v γ-modifikaci)
Hustota 9,328 g/cm3 (α-modifikace, 25 °C)
9,18 g/cm3 (β-modifikace)
9,35 g/cm3 (γ-modifikace)
8,51 g/cm3 (δ-modifikace, 750 °C)
Rozpustnost ve vodě nerozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
v silných kyselinách
Relativní permitivita εr 18,2
Struktura
Krystalová struktura α- modifikace
jednoklonná
β-modifikace
čtverečná (bazálně centrovaná)
γ-modifikace
krychlová (tělesně centrovaná)
δ-modifikace
Krychlová (plošně centrovaná)
Hrana krystalové mřížky α- modifikace
a=816,6 pm
b=1 382,7 pm
c=585 pm
β=90°±20´
β-modifikace
a=1 030 pm
c=562 pm
γ-modifikace
a=1 008 pm
δ-modifikace
a=1 008 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -574,2 kJ/mol (α-modifikace)
Entalpie tání ΔHt 61,2 J/g (α-modifikace)
61,1 J/g (δ-modifikace)
Standardní molární entropie S° 151 JK-1mol-1 (α-modifikace)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -494 kJ/mol (α-modifikace)
Izobarické měrné teplo cp 0,244 JK-1g-1 (α-modifikace)
Bezpečnost
R-věty žádné nejsou
S-věty žádné nejsou
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
1
0
Teplota vznícení Nehořlavý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid bismutitý (Bi2O3) je za normální teploty žlutý a za horka červenohnědý prášek nerozpustný ve vodě, methanolu, ethanolu, acetonu i hydroxidech. Je to kyselinotvorný oxid, takže s kyselinami reaguje za vzniku bismutitých solí. Vyskytuje se ve třech 4 krystalografických modifikacích - modifikace α (jednoklonná), modifikace β (čtverečná bazálně centrovaná), modifikace γ (kubická tělesně centrovaná) a modifikace δ (kubická plošně centrovaná). Připravuje se spalováním bismutu v atmosféře kyslíku nebo tepelným rozkladem dusičnanu bismutitého Bi(NO3)3 či uhličitanu bismutitého Bi2(CO3)3.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.