Síran draselný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Síran draselný
Síran draselný.JPGSíran draselný.PNG
Obecné
Systematický název Síran draselný
Anglický název Potassium sulfate
Německý název Kaliumsulfat
Sumární vzorec K2SO4
Vzhled bílý prášek nebo krystalky
Identifikace
Číslo RTECS TT5900000
Vlastnosti
Molární hmotnost 174,260 g/mol
192,275 g/mol (monohydrát)
Molární koncentrace cM 0,620 mol/dm3 (10% roztok)
Teplota tání 1 069 °C
Teplota varu 1 681 °C
Teplota změny krystalové modifikace 588 °C (α → β)
Hustota 2,662 g/cm3 (20 °C)
1,080 6 g/cm3 (20 °C, 10% roztok)
Dynamický viskozitní koeficient 1,132 cP (20 °C, 10% roztok)
Kinematický viskozitní koeficient 1,048 cS (20 °C, 10% roztok)
Index lomu nDa= 1,493 5
nDb= 1,494 7
nDc= 1,497 3
nD= 1,345 2 (20 °C, 10% roztok)
Rozpustnost ve vodě 7,18 g/100 ml (0 °C)
9,3 g/100 ml (10 °C)
11,05 g/100 ml (20 °C)
12,0 g/100 ml (25 °C)
13,0 g/100 ml (30 °C)
14,8 g/100 ml (40 °C)
18,36 g/100 ml (60 °C)
21,4 g/100 ml (80 °C)
23,97 g/100 ml (100 °C)
monohydrát
8,53 g/100 ml (0 °C)
10,28 g/100 ml (10 °C)
12,72 g/100 ml (15 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
ethanol
1,46 g/100 ml (20 °C)
methanol
glycerol
aceton (ne)
Relativní permitivita εr 5,87 (478 °C)
Měrná magnetická susceptibilita -4,83  \cdot 10-6 cm3 g-1
Povrchové napětí 144 mN/m (1 070 °C)
129 mN/m (1 306 °C)
107 mN/m (1 656 °C)
Struktura
Krystalová struktura kosočtverečná (α)
šesterečná (β)
Hrana krystalové mřížky α - modifikace
a= 577,2 pm
b= 1 007,2 pm
c= 748,3 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -1 437,8 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 210,3 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp 151 J/g
Standardní molární entropie S° 175,6 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -1 321,4 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,746 6 JK-1g-1
Bezpečnost
R-věty R22
S-věty S36
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Síran draselný (K2SO4) je draselná sůl kyseliny sírové. Jedná se o nehořlavou bílou krystalickou látku rozpustnou ve vodě. Často se používá jako umělé hnojivo, protože obsahuje jak draslík, tak síru.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Síran draselný je znám od počátku 14. století, studovali ho Glauber, Boyle a Tachenius. V 17. století byl nazýván arcanuni nebo sal duplicatum, protože je kombinací kyselé soli se solí zásaditou.

Přírodní zdroje[editovat | editovat zdroj]

Nerostná forma síranu draselného, jmenovitě arkanit, je poměrně vzácná. Hojně se síran draselný vyskytuje ve Stassfurtově soli. Jde o kokrystalizace síranu draselného a síranů hořčíku, vápníku a sodíku. Jsou to:

Z některých z těchto minerálů, například kainitu, lze síran draselný oddělit, protože je zbývající sůl méně rozpustná ve vodě.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Bezvodé krystaly tvoří dvojité šesterečné pyramidy, ve skutečnosti jsou ale klasifikovány jako kosočtverečné. Jsou průhledné, velmi tvrdé a mají hořkou slanou chuť. Sůl je rozpustná ve vodě, ale nerozpustná v roztocích hydroxidu draselného (specifická hmotnost 1,35) nebo v čistém ethanolu. Taje při 1 078 °C.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Hlavní použijí síranu draselného je jako hnojivo. Surová sůl se také někdy používá při výrobě skla.

Hydrogensíran draselný[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Hydrogensíran draselný.

Hydrogensíran draselný KHSO4 lze snadno vyrobit smíšením K2SO4 s ekvivalentním molárním množstvím kyseliny sírové. Tvoří kosočtverečné pyramidy, které tají při 197 °C. Při 0 °C se rozpouští ve třech dílech vody. Roztok se chová více jako kdyby jeho dva spolutvůrci, K2SO4 a H2SO4, byli pohromadě každý samostatně; nadbytek ethanolu vysráží síran draselný (s trochou hydrogensíranu) a zbude kyselina sírová.

Chování roztavené suché soli, když se zahřeje na teplotu několika stovek stupňů, je podobné. Chová se podobně jako křemičitany, titanáty apod., stejně jako když se kyselina sírová zahřeje nad svůj bod varu. Proto se sůl využívá v analytické chemii jako dezintegrační činidlo. Pro informace o jiných solích, které obsahují sírany, viz sírany.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Potassium sulfate na anglické Wikipedii.


Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.