Dikyan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dikyan
Strukturní vzorec 3D vzorec
Obecné
Systematický název Dikyan
Ostatní názvy oxalonitril, EDN
Anglický název Cyanogen
Německý název Dicyan
Funkční vzorec (CN)2
Sumární vzorec C2N2
Vzhled bezbarvý plyn nebo kapalina
Identifikace
UN kód 1026
Číslo RTECS GT1925000
Vlastnosti
Molární hmotnost 52,035 g/mol
Teplota tání -27,9 °C
Teplota varu -20,7 °C
Hustota 0,953 7 g/cm³ (-21 °C)
0,002 335 g/cm³ (20 °C)
Dynamický viskozitní koeficient 0,009 28 cP (0 °C)
0,009 87 cP (17 °C)
0,012 71 cP (100 °C)
Index lomu nD= 1,000 82 (0 °C)
Kritická teplota Tk 126,6 °C
Kritický tlak pk 6 009 kPa
Rozpustnost ve vodě 450 ml/100 g (20 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
ethanol
230 ml/100 g (80 °C)
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
diethylether
500 ml/100 g (18 °C)
Van der Waalsovy konstanty stavové rovnice a= 0,776 9 Pa m6 mol-2
b= 69,01•10-6 m3 mol-1
Ionizační energie 13,6 eV
Struktura
Dipólový moment 0 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° 308,15 kJ/mol
Standardní molární spalná entalpie ΔH°sp -1 087,7 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 156 J/g
Entalpie varu ΔHv 448,3 J/g
Standardní molární entropie S° 241,8 J-1 mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° 197,35 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 1,092 J K-1 g-1
Bezpečnost
Vysoce toxický
Vysoce toxický (T+)
Vysoce hořlavý
Vysoce hořlavý (F)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R11, R23, R50/53
S-věty (S1/2), S23, S45, S60, S61
NFPA 704
NFPA 704.svg
4
4
2
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Dikyan je jednou z několika kyanových sloučenin. Tyto sloučeniny se vyznačují buď jednomocným radikálem ––CN nebo aniontem CN-. Volný radikál nemůže ovšem existovat, ale známe sloučeninu nazývanou dikyan, jejíž vzorec je (CN)2. Atomy uhlíku jsou v ní spojeny trojnými vazbami s atomy dusíku.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Dikyan je jedovatý plyn který voní po hořkých mandlích. Jeho bod varu je -20,7 °C. Dobře se rozpouští ve vodě a v alkoholu. Když dikyan spalujeme za zvýšeného tlaku s kyslíkem, můžeme dosáhnout plamene, jehož teplota je asi 4 800 °C.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Nejsnadněji se dikyan připravuje reakcí koncentrovaných roztoků síranu měďnatého a kyanidu draselného, přičemž v první fázi přípravy vzniklý kyanid měďnatý se v druhé fázi samovolně rozloží:

1. Cu2+ + 2CN- → Cu(CN)2
2. 2Cu(CN)2 → 2CuCN + (CN)2
Dikyan lze také získat rozkladem kyanidu rtuťnatého:
Hg(CN)2 → Hg + (CN)2

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.