Kyselina fluorovodíková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kyselina fluorovodíková
Hydrogen-fluoride-3D-vdW.png
Obecné
Systematický název Kyselina fluoranová
Anglický název Hydrofluoric acid
Německý název Fluorwasserstoffsäure
Sumární vzorec HFaq
Vzhled Bezbarvá kapalina
Identifikace
Číslo RTECS MW7875000
Vlastnosti
Molární hmotnost 20,01 g/mol (molární hmotnost fluorovodíku)
Teplota tání –44 °C (38-40% roztok)
Teplota varu 112 °C (38% roztok)
Hustota 1,138 g/cm3 (38% roztok)
1,15 g/cm3 (48% roztok)
Disociační konstanta pKa 3,15
Bezpečnost
Vysoce toxický
Vysoce toxický (T+)
Žíravý
Žíravý (C)
R-věty R26/27/28, R35
S-věty S1/2, S7/9, S26, S36/37, S45

GHS06 – toxické látky
GHS06

GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05

H-věty H330 H310 H300 H314
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
4
1
 
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Kyselina fluorovodíková je vodným roztokem fluorovodíku, který je za normální teploty bezbarvý, velmi toxický plyn. Roztok je bezbarvá, dýmající kapalina se silně leptavými účinky. Kyselina fluorovodíková patří mezi slabé kyseliny vzhledem k velké afinitě fluoru k vodíku, vzhledem k čemuž fluorovodík ve vodě neúplně disociuje:

HF + H2O ↔ F- + H3O+.

Rozpouští většinu oxidů kovů, i kovy samotné (s výjimkou zlata a kovů platinové skupiny) za vzniku solí. Soli kyseliny fluorovodíkové se nazývají fluoridy, např. fluorid sodný NaF, fluorid hlinitý AlF3. Nejvýznamnějším fluoridem je fluorid vápenatý neboli minerál fluorit (kazivec).

Použití[editovat | editovat zdroj]

Kyselina fluorovodíková je obvykle komerčně dodávaná ve dvou koncentracích, a to buď 40 %, nebo 70 %. Uchovává se v gutaperčových, polyvinylchloridových nebo polyethylenových nádobách. Používá se na leptání skla, protože reaguje s oxidem křemičitým podle rovnice:

SiO2 (s) + 6 HF (aq) → H2[SiF6] (aq) + 2 H2O (l)

za vzniku kyseliny hexafluorokřemičité.

Účinky na zdraví[editovat | editovat zdroj]

Kyselina fluorovodíková je velmi žíravá vůči všem tkáním. Silně leptá kůži, oči a zažívací ústrojí. Proniká přes kůži až ke kostem a způsobuje jejich dekalcifikaci. Žíravost je způsobena z větší míry iontem fluoru než vodíku. Zředěné roztoky (do 20 %) mohou způsobovat závažná poleptání, která se projeví po až 24hodinovém bezpříznakovém období. Roztoky nad 40 % způsobují okamžitou bolest a poškození kůže. Pohlcení kyseliny přes kůži nebo trávicí ústrojí může způsobit závažnou hypokalcémii s tetanií a srdeční arytmií. Vdechování způsobuje plicní edém a bronchopneumonii.[1]

Byl hlášen smrtelný případ expozice 2,5 % povrchu těla bezvodému fluorovodíku po dobu 12 hodin. Smrt byla způsobena vážnou hypokalcémií. Jiný smrtelný případ byl u dvanáctihodinové expozice 9 - 10 % povrchu těla 70% kyselině fluorovodíkové.[1]

U zvířat byla zjištěna inhalační smrtná koncentrace LC50 v hodnotě 4 970 ppm (potkan, 5 minut), 4 327 ppm (morče, 15 minut), 2 689 ppm (potkan, 15 minut), 2 042 ppm (potkan, 30 minut) nebo 1 307 ppm (potkan, 60 minut).[1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Hydrogen fluoride - International Programme on Chemical Safety - Poisons Information Monograph 268

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Hydrogen fluoride ve Wikimedia Commons