Kyselina fluorovodíková

Kyselina fluorovodíková
Obecné
Systematický název	Kyselina fluoranová
Anglický název	Hydrofluoric acid
Německý název	Fluorwasserstoffsäure
Sumární vzorec	HFaq
Vzhled	Bezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS	7664-39-3 {{{Další čísla CAS}}}
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	231-634-8
Indexové číslo	009-003-00-1
Číslo EC (enzymy)	{{{Číslo EC}}}
PubChem	{{{PubChem}}}
ChEBI	{{{ChEBI}}}
Číslo RTECS	MW7875000
Vlastnosti
Molární hmotnost	20,01 g/mol (molární hmotnost fluorovodíku)
Teplota tání	–44 °C (38-40% roztok)
Teplota varu	112 °C (38% roztok)
Hustota	1,138 g/cm3 (38% roztok) 1,15 g/cm3 (48% roztok)
Disociační konstanta pKa	3,15
Bezpečnost
Vysoce toxický (T+) Žíravý (C)
R-věty	R26/27/28, R35
S-věty	S1/2, S7/9, S26, S36/37, S45
GHS06 GHS05
H-věty	H330 H310 H300 H314
NFPA 704	0 4 1
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Kyselina fluorovodíková je vodným roztokem fluorovodíku, který je za normální teploty bezbarvý, velmi toxický plyn. Roztok je bezbarvá, dýmající kapalina se silně leptavými účinky. Kyselina fluorovodíková patří mezi slabé kyseliny vzhledem k velké afinitě fluoru k vodíku, vzhledem k čemuž fluorovodík ve vodě neúplně disociuje:

HF + H₂O ↔ F^- + H₃O⁺.

Rozpouští většinu oxidů kovů, i kovy samotné (s výjimkou zlata a kovů platinové skupiny) za vzniku solí. Soli kyseliny fluorovodíkové se nazývají fluoridy, např. fluorid sodný NaF, fluorid hlinitý AlF₃. Nejvýznamnějším fluoridem je fluorid vápenatý neboli minerál fluorit (kazivec).

Použití

Kyselina fluorovodíková je obvykle komerčně dodávaná ve dvou koncentracích, a to buď 40 %, nebo 70 %. Uchovává se v gutaperčových, polyvinylchloridových nebo polyethylenových nádobách. Používá se na leptání skla, protože reaguje s oxidem křemičitým podle rovnice.

SiO₂ (s) + 6 HF (aq) → H₂[SiF₆] (aq) + 2 H₂O (l)

za vzniku kyseliny hexafluorokřemičité.

Účinky na zdraví

Kyselina fluorovodíková je velmi žíravá vůči všem tkáním. Silně leptá kůži, oči a zažívací ústrojí. Proniká přes kůži až ke kostem a způsobuje jejich dekalcifikaci. Žíravost je způsobena z větší míry iontem fluoru než vodíku. Zředěné roztoky (do 20 %) mohou způsobovat závažná poleptání, která se projeví po až 24hodinovém bezpříznakovém období. Roztoky nad 40 % způsobují okamžitou bolest a poškození kůže. Pohlcení kyseliny přes kůži nebo trávicí ústrojí může způsobit závažnou hypokalcémii s tetanií a srdeční arytmií. Vdechování způsobuje plicní edém a bronchopneumonii.

Byl hlášen smrtelný případ expozice 2,5 % povrchu těla bezvodému fluorovodíku po dobu 12 hodin. Smrt byla způsobena vážnou hypokalcémií. Jiný smrtelný případ byl u dvanáctihodinové expozice 9 - 10 % povrchu těla 70% kyselině fluorovodíkové.

U zvířat byla zjištěna inhalační smrtelná koncentrace LC₅₀ v hodnotě 4970 ppm (potkan, 5 minut), 4327 ppm (morče, 15 minut), 2689 ppm (potkan, 15 minut), 2042 ppm (potkan, 30 minut) nebo 1307 ppm (potkan, 60 minut).

Literatura

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.