Disociace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o fyzikálně-chemickém pojmu. Další významy jsou uvedeny v článku Disociace (rozcestník).

Disociace je děj, při kterém dochází k štěpení komplexů, molekul nebo solí na menší molekuly, ionty nebo radikály. Tento proces je často vratný. Disociace je opačný děj k asociaci a rekombinaci.

Disociační konstanta[editovat | editovat zdroj]

Pokud disociace probíhá vratně lze popsat rovnovážný stav pomocí disociační konstanty. Největší disociační účinek má voda (tento fakt souvisí s velkou relativní permitivitou vody → εr = 81). Molekula vody se chová jako elektrický dipól.[1]

 AB \Leftrightarrow A + B
K_d = \frac{[A][B]}{[AB]}

Typy disociace[editovat | editovat zdroj]

Elektrolytická disociace[editovat | editovat zdroj]

Elektrolytická disociace je rozpad iontových látek na jednotlivé ionty. Tento děj probíhá ve dvou krocích :

  1. Rozklad krystalové mřížky — molekuly rozpouštědla vytrhávají z krystalové mřížky jednotlivé atomy
  2. Obalování (solvatace) — molekuly rozpouštědla solvatují (obalí) atomy látky.

Tepelná disociace[editovat | editovat zdroj]

Podobný děj způsobený dodáním tepla z okolí.[1]

Příklady[editovat | editovat zdroj]

  • H2SO4 → 2H+ + SO42– (disociace kyseliny)
  • KOH → K+ + OH (disociace zásady)
  • NaCl → Na+ + Cl (disociace soli)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VOŽENÍLEK, Jan. GYMNASIUM F. X. ŠALDY. Vedení elektrického proudu v kapalinách: Poznámky & ilustrace. 2010. Dostupné z: http://jan.gfxs.cz/studium/files/elektro/elektrolyty.pdf