Fluorovodík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fluorovodík
Hydrogen-fluoride-2D-dimensions.png Hydrogen-fluoride-3D-vdW.png Hydrogen-fluoride-solid-chains-3D-vdW.png
Obecné
Systematický název Fluoran
Triviální název Fluorovodík
Anglický název Hydrogen fluoride
Německý název Fluorwasserstoff
Sumární vzorec HF
Vzhled Bezbarvý plyn
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 20,006 g/mol
Teplota tání -83,01 °C
Teplota varu 19,54 °C
Hustota 1,749 g/cm3(-191 °C)
1,653 g/cm3 (-94 °C)
0,991 g/cm3 (19,54 °C)
Dynamický viskozitní koeficient 0,53 cP (0 °C)
Index lomu 1,9 (20 °C)
Kritická teplota Tk 188 °C
Kritický tlak pk 6 488 kPa
Kritická hustota 0,29 g/cm3
Relativní permitivita εr 175 (-73 °C)
134 (-42 °C)
111 (-27 °C)
84 (-1 °C)
Tlak páry 209 kPa
Součinitel elektrického odporu 0,000 16 K-1
Měrná magnetická susceptibilita 83,6 10-6 cm3 g-1 (0 °C)
Ionizační energie 15,77 eV
Povrchové napětí 10,1 mN/m (0 °C)
Struktura
Krystalová struktura Kosočtverečná (pevná látka)
Hrana krystalové mřížky a= 342 pm
b= 432 pm
c= 541 pm
Tvar molekuly Rovinný
Dipólový moment 6,37•10-30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -269,8 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 196,4 J/g
Entalpie varu ΔHv 374,4 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp 3 039 J/g
Standardní molární entropie S° 173,7 J K-1 mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -271,8 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 2,4 J K-1 g-1 (0 °C)
1,456 J K-1 g-1 (25 °C)
Bezpečnost
Vysoce toxický
Vysoce toxický (T+)
Žíravý
Žíravý (C)
R-věty R26/27/28, R35
S-věty S1/2, S7/9, S26, S36/37/39, S45

GHS06 – toxické látky
GHS06

GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05

H-věty H330 H310 H300 H314
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
4
2
 
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Fluorovodík, systematicky fluoran, je za normální teploty bezbarvý, jedovatý plyn. Je to jediný halogenovodík, ve kterém je iontová vazba (elektronegativita fluoru je 4,0, vodíku 2,1). Vzniká přímým slučováním vodíku s fluorem:

H2 + F2 → 2HF

za vývoje tepla (exotermní reakce). Průmyslově se vyrábí rozkladem minerálu fluoritu (kazivce) (fluoridu vápenatého) kyselinou sírovou za vysoké teploty (okolo 250 °C):

CaF2 + H2SO4CaSO4 + 2HF.

Snadno se rozpouští ve vodě na bezbarvý, silně žíravý roztok kyseliny fluorovodíkové. Fluorovodík je silně žíravý a při styku s kůží nebo sliznicemi působí velmi bolestivé a špatně se hojící rány. Leptá sklo.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Fluorovodík se používá při výrobě hliníku a uranu a v organické syntéze zejména při výrobě umělých hmot (například teflonu) a chladicích směsí freonů.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.