Žíravina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Žíravý roztok hydroxidu sodného

Žíravina (též žíravá látka) je chemická látka, která může zničit nebo nevratně poškodit jinou látku, se kterou přijde do styku. Žíraviny jsou nebezpečné zejména pro možnost poškození očí, kůže nebo tkáně pod kůží, vdechování nebo požití žíraviny může poškodit dýchací, resp. trávicí ústrojí. Expozice žíravině vede k poleptání.

Žíraviny se v rámci bezpečnostní klasifikace označují písmenem „C“ a následujícím piktogramem:

Žíravý
Žíravý (C)

Globálně harmonizovaný systém klasifikace a označování chemikálií (GHS) používá pro žíraviny tento piktogram:

GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05


Termín[editovat | editovat zdroj]

Pod vlivem angličtiny se někdy objevuje označení korozivní látka (původem z corrosive substance). Termín korozivní se však v češtině tradičně vztahuje k poškození (korozi) materiálů, zejména kovů, proto takové označení není přesné. Dříve se pojem žíravina vztahoval pouze na látky zásadité (alkalické), nikoli na kyseliny, silné oxidanty atd.

Žíraviny v nízké koncentraci jsou obvykle dráždivé. Označení látky symbolem „žíravý“ (GHS05) v Globálně harmonizovaném systému může být založeno jak na žíravosti pro živé tkáně, tak vzhledem k neživým materiálům (kovům).

Žíraviny se liší od jiných škodlivin tím, že jsou bezprostředně nebezpečné při styku s tkání, kdežto jedy mají systémový toxický účinek, který potřebuje určitý čas k tomu, aby se projevil. Kolokviálně lze žíraviny označovat jako „jedy“, ale technicky jde o odlišnou věc. Neexistuje však nic, co by bránilo tomu, aby žíravina byla současně i jedem, tedy existují látky, které jsou jak žíravé, tak jedovaté (např. fenol).

Žíravost[editovat | editovat zdroj]

Kyselina fluorovodíková

Typickými žíravinami jsou silné kyseliny (kyselina sírová, dusičná atd.) a zásady (hydroxid sodný, draselný atd.), nebo koncentrované roztoky některých slabých kyselin (kyselina mravenčí, octová, glykolová) a zásad. Jejich účinek na živou tkáň je založen na acidobazické katalýze hydrolýzy esterů a amidů. Žíravé kyseliny a zásady jsou schopny odtučňovat kůži katalýzou hydrolýzy tuků, které chemicky patří mezi estery. Bílkoviny jsou chemicky amidy, které mohou být také hydrolyzovány touto cestou. Silné kyseliny a zásady denaturují bílkoviny a také snadno hydratují. Hydratace odstraňuje vodu ze tkáně a je významně exotermická. Například koncentrovaná kyselina sírová působí kromě poleptání také popáleniny. Silná oxidační činidla, například koncentrovaný peroxid vodíku, mohou být také žíravá pro tkáně nebo jiné materiály, i když je jejich hodnota pH blízká k neutrální. Příkladem silné kyseliny, které je současně silným oxidantem, je kyselina dusičná. Je výrazně žíravější, než by se dalo očekávat podle hodnoty pKa.

Existují také specifičtější žíraviny. Například kyselina fluorovodíková působí v nižších koncentracích bezbolestně, ale snadno proniká tkání a selektivně napadá kosti, což činí práci s ní extrémně nebezpečnou. Technicky je to slabá kyselina, ale tvoří fluoridový iont (původce žíravosti) poté, co je bezbolestně vstřebána. Roztoky chloridu zinečnatého jsou normálně kyselé (podle Brønstedovy definice), avšak zinkový kation také specificky napadá hydroxylové skupiny jako Lewisova kyselina. To vysvětluje schopnost chloridu zinečnatého reagovat s celulózou a poškozovat papír a hedvábí.

Běžné typy žíravin[editovat | editovat zdroj]

Poleptání žíravinou (hydroxidem sodným)

Běžné žíravé chemikálie lze rozdělit na:

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. International Chemical Safety Card for Chloramine-T

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Corrosive substance na anglické Wikipedii.