Fluorid hlinitý
| Fluorid hlinitý | |
|---|---|
   |
|
| Obecné | |
| Systematický název | Fluorid hlinitý Trifluoralan |
| Anglický název | Aluminium fluoride |
| Německý název | Aluminiumfluorid |
| Sumární vzorec | AlF3 |
| Vzhled | bílý prášek nebo krystalky |
| Identifikace | |
| Číslo RTECS | BD0725000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 83,976 7 g/mol 101,022 g/mol (monohydrát) 138,023 g/mol (trihydrát) |
| Teplota sublimace | 1 280 °C |
| Hustota | 3,07 g/cm³ (0 °C) |
| Rozpustnost ve vodě | 0,13 g/100 ml (0 °C) 0,28 g/100 ml (10 °C) 0,50 g/100 ml (25 °C) 0,69 g/100 ml (50 °C) 0,98 g/100 ml (75 °C) 1,67 g/100 ml (100 °C) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech |
roztoky fluoridů kapalný fluorovodík |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | šesterečná |
| Hrana krystalové mřížky | a= 492 pm c= 625 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | -1 510 kJ/mol |
| Entalpie rozpouštění ΔHrozp | -164,3 J/g |
| Entalpie sublimace ΔHsub | 3 240 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 66,48 J K-1 mol-1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | -1 431 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,894 J K-1 g-1 |
| Bezpečnost | |
 Zdraví škodlivý (Xn) |
|
| R-věty | R22, R36/37/38 |
| S-věty | S26 |
| NFPA 704 | |
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Fluorid hlinitý (chemický vzorec AlF3) je anorganická sloučenina primárně používaná ve výrobě hliníku. Může být připraven synteticky, ale vyskytuje se i v přirodě.
Obsah |
Výskyt a výroba[editovat]
Nejvíce používaný postup pro výrobu fluoridu hlinitého reakcí oxidu hlinitého Al2O3 a kyselinou hexafluorokřemičitou H2SiF6:
- H2SiF6 + Al2O3 → 2 AlF3 + SiO2 + H2O
Druhý způsob je pomocí tepelného rozkladu hexafluorohlinitanu ammoného (NH4)3AlF6. Menší množství je také možné připravit pomocí reakce hydroxidu hlinitého Al(OH)3 (popř. samotného hliníku) s kyselinou fluorovodíkovou HF.
Trihydrát fluoridu hlinitého se nachází v přírodě jako vzácný minerál rosenbergit.
Využití[editovat]
Fluorid hlinitý je důležité aditivum při výrobě hliníku pomocí elektrolýzy. Společně s kryolitem snižují bod tání pod 1 000 °C a zvyšují konduktivitu elektrolytu.
Mimo jiné je využívaný (společně s fluoridem zirkoničitým ZrF4) pro výrobu fluorohlinitého skla, které se využívá na výrobu optických vláken.
Využívá se k zabránění kvašení.
Zdravotní rizika[editovat]
Po požití může dojít k poškození trávicího traktu, jater a ledvin. Znakem otravy jsou bolesti břicha, zvracení a průjem. Při požití většího množství i křeče.
Reference[editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aluminium fluoride na anglické Wikipedii.
Literatura[editovat]
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
