Fluorid hlinitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fluorid hlinitý
3D model polyedru vzorec 3D model
Obecné
Systematický název Fluorid hlinitý
Trifluoralan
Anglický název Aluminium fluoride
Německý název Aluminiumfluorid
Sumární vzorec AlF3
Vzhled bílý prášek nebo krystalky
Identifikace
Číslo RTECS BD0725000
Vlastnosti
Molární hmotnost 83,976 7 g/mol
101,022 g/mol (monohydrát)
138,023 g/mol (trihydrát)
Teplota sublimace 1 280 °C
Hustota 3,07 g/cm³ (0 °C)
Rozpustnost ve vodě 0,13 g/100 ml (0 °C)
0,28 g/100 ml (10 °C)
0,50 g/100 ml (25 °C)
0,69 g/100 ml (50 °C)
0,98 g/100 ml (75 °C)
1,67 g/100 ml (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
roztoky fluoridů
kapalný fluorovodík
Struktura
Krystalová struktura šesterečná
Hrana krystalové mřížky a= 492 pm
c= 625 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -1 510 kJ/mol
Entalpie rozpouštění ΔHrozp -164,3 J/g
Entalpie sublimace ΔHsub 3 240 J/g
Standardní molární entropie S° 66,48 J K-1 mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -1 431 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,894 J K-1 g-1
Bezpečnost
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
R-věty R22, R36/37/38
S-věty S26
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Fluorid hlinitý (chemický vzorec AlF3) je anorganická sloučenina primárně používaná ve výrobě hliníku. Může být připraven synteticky, ale vyskytuje se i v přírodě.

Výskyt a výroba[editovat | editovat zdroj]

Nejvíce používaný postup pro výrobu fluoridu hlinitého reakcí oxidu hlinitého Al2O3 a kyselinou hexafluorokřemičitou H2SiF6:

H2SiF6 + Al2O3 → 2 AlF3 + SiO2 + H2O

Druhý způsob je pomocí tepelného rozkladu hexafluorohlinitanu ammoného (NH4)3AlF6. Menší množství je také možné připravit pomocí reakce hydroxidu hlinitého Al(OH)3 (popř. samotného hliníku) s kyselinou fluorovodíkovou HF.

Trihydrát fluoridu hlinitého se nachází v přírodě jako vzácný minerál rosenbergit.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Fluorid hlinitý je důležité aditivum při výrobě hliníku pomocí elektrolýzy. Společně s kryolitem snižují bod tání pod 1 000 °C a zvyšují vodivost elektrolytu.

Mimo jiné je využívaný (společně s fluoridem zirkoničitým ZrF4) pro výrobu fluorohlinitého skla, které se využívá na výrobu optických vláken.

Využívá se k zabránění kvašení.

Zdravotní rizika[editovat | editovat zdroj]

Po požití může dojít k poškození trávicího traktu, jater a ledvin. Znakem otravy jsou bolesti břicha, zvracení a průjem. Při požití většího množství i křeče.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aluminium fluoride na anglické Wikipedii.


Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.