Hydroxid hlinitý

Hydroxid hlinitý
Obecné
Systematický název	Hydroxid hlinitý
Anglický název	Aluminium hydroxide
Německý název	Aluminiumhydroxid
Sumární vzorec	Al(OH)3
Vzhled	Bílá práškovitá nebo krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	21645-51-2 {{{Další čísla CAS}}}
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	{{{Číslo EINECS}}}
Indexové číslo
Číslo EC (enzymy)	{{{Číslo EC}}}
PubChem	{{{PubChem}}}
ChEBI	{{{ChEBI}}}
SMILES	O[Al](O)O
Vlastnosti
Molární hmotnost	78,003 g/mol
Teplota tání	300 °C
Hustota	2,42 g/cm³ (20 °C)
Disociační konstanta pKa	12,39 (20 °C)
Rozpustnost ve vodě	Nerozpustný
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	Nerozpustný v ethanolu
Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech	?
Součin rozpustnosti	3,72.10-33 (20 °C)
Struktura
Krystalová struktura	Amorfní Jednoklonná
Koordinační geometrie	Rovnostranný trojúhelník
Tvar molekuly	Rovnostranný trojúhelník
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	-1 275,8 kJ/mol
Standardní molární entropie S°	70,1 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	-1 157 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	1,193 JK-1g-1
Bezpečnost
Dráždivý (Xi)
R-věty	R36, R37, R38
S-věty	S26, S36
NFPA 704
Teplota vznícení	Není vznětlivý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Hydroxid hlinitý (Al(OH)₃) je nejstabilnější sloučeninou hliníku za standardních podmínek. Hydroxid hlinitý je amfoterní. V silně kyselém prostředí tvoří kationty Al(OH)₂⁺, v zásaditém prostředí vzniká tetrahydroxohlinitanový aniont [Al(OH)₄]^-. Toto jsou dva nejčastější ionty ve zředěném roztoku. V koncentrovanějších roztocích vznikají polymerní ionty.^[zdroj?]

Výskyt v přírodě

Čistý hydroxid hlinitý se v přírodě vyskytuje jako minerál gibbsit (hydrargillit, γ-Al(OH)₃). Je také jednou z chemických složek nejvýznamnější hliníkové rudy bauxitu, společně s dalšími formami hydratovaného oxidu hlinitého a hydratovaného oxidu železitého.

Srážením z alkalických roztoků lze připravit α-Al(OH)₃ (bayerit), který se v přírodě nevyskytuje. Tato forma hydroxidu hlinitého je méně stálá než gibbsit.

Použití

Používá se jako jedno z adjuvant.

Literatura

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.