Hydroxid hlinitý
| Hydroxid hlinitý | |
|---|---|
| Obecné | |
| Systematický název | Hydroxid hlinitý |
| Anglický název | Aluminium hydroxide |
| Německý název | Aluminiumhydroxid |
| Sumární vzorec | Al(OH)3 |
| Vzhled | Bílá práškovitá nebo krystalická látka |
| Identifikace | |
| SMILES | O[Al](O)O |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 78,003 g/mol |
| Teplota tání | 300 °C |
| Hustota | 2,42 g/cm³ (20 °C) |
| Disociační konstanta pKa | 12,39 (20 °C) |
| Rozpustnost ve vodě | Nerozpustný |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech |
Nerozpustný v ethanolu |
| Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech |
? |
| Součin rozpustnosti | 3,72.10-33 (20 °C) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | Amorfní Jednoklonná |
| Koordinační geometrie | Rovnostranný trojúhelník |
| Tvar molekuly | Rovnostranný trojúhelník |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | -1 275,8 kJ/mol |
| Standardní molární entropie S° | 70,1 JK-1mol-1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | -1 157 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 1,193 JK-1g-1 |
| Bezpečnost | |
| R-věty | R36, R37, R38 |
| S-věty | S26, S36 |
| NFPA 704 | |
| Teplota vznícení | Není vznětlivý |
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Hydroxid hlinitý (Al(OH)3) je nejstabilnější sloučeninou hliníku za standardních podmínek. Hydroxid hlinitý je amfoterní. V silně kyselém prostředí tvoří kationty Al(OH)2+, v zásaditém prostředí vzniká tetrahydroxohlinitanový aniont [Al(OH)4]-. Toto jsou dva nejčastější ionty ve zředěném roztoku. V koncentrovanějších roztocích vznikají polymerní ionty.[zdroj?]
Výskyt v přírodě [editovat]
Čistý hydroxid hlinitý se v přírodě vyskytuje jako minerál gibbsit (hydrargillit, γ-Al(OH)3). Je také jednou z chemických složek nejvýznamnější hliníkové rudy bauxitu, společně s dalšími formami hydratovaného oxidu hlinitého a hydratovaného oxidu železitého.
Srážením z alkalických roztoků lze připravit α-Al(OH)3 (bayerit), který se v přírodě nevyskytuje. Tato forma hydroxidu hlinitého je méně stálá než gibbsit.
Použití [editovat]
Používá se jako jedno z adjuvant.
Literatura [editovat]
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.