Kyanid draselný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Prudký jed Kyanid draselný
Kaliumcyanid.jpg
Obecné
Systematický název Kyanid draselný
Triviální název Cyankáli
Anglický název Potassium cyanide
Německý název Kaliumcyanid
Sumární vzorec KCN
Vzhled Bílá krystalická látka
Identifikace
Číslo RTECS TS8750000
Vlastnosti
Molární hmotnost 65,116 g/mol
Molární koncentrace cM 1,073 mol/dm3 (30% roztok, 20 °C)
Teplota tání 634,5 °C
Hustota 1,52 g/cm3 (16 °C)
1,56 g/cm3 (25 °C)
1,773 g/cm3 (30% roztok, 20 °C)
Dynamický viskozitní koeficient 2,032 cP (30% roztok)
Kinematický viskozitní koeficient 1,146 cS (30% roztok, 20 °C)
Index lomu 1,41
Rozpustnost ve vodě 63 g/100 ml (0 °C)
71,5 g/100 ml (25 °C)
81 g/100 ml (50 °C)
95 g/100 ml (75 °C)
122 g/100 ml (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
Methanol 4,91 g/100 ml (19,5 °C)
Ethanol 0,88 g/100 ml (19,5 °C)
Glycerol 32 g/100 ml (15,5 °C)
Relativní permitivita εr 6,15
Měrná magnetická susceptibilita -6,03  \cdot 10-6 cm3g-1
Struktura
Krystalová struktura krychlová
Hrana krystalové mřížky a= 654 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -112,5 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 224,2 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp 179,9 J/g
Standardní molární entropie S° 128,6 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -101,9 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 1,018 JK-1g-1
Bezpečnost
Vysoce toxický
Vysoce toxický (T+)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R26/27/28, R32, R50/53
S-věty S1/2, S7, S28, S29, S45, S60, S61

GHS06 – toxické látky
GHS06

GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09

H-věty H330 H310 H300 H410 EUH032
NFPA 704
Teplota vznícení Nehořlavý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Kyanid draselný (triviálně cyankáli) je draselná sůl kyseliny kyanovodíkové. Chemický vzorec je KCN. Je to bílá krystalická hygroskopická látka reagující silně alkalicky. Reakcí se vzdušným oxidem uhličitým postupně přechází na uhličitan draselný (potaš) za vzniku plynného kyanovodíku (HCN), který páchne po hořkých mandlích a je možné ho rozeznat čichem při koncentraci od 6 mg/m3 (asi 4,65 hmotnostních ppm).

2 KCN + CO2 + H2O (vzd.) → K2CO3 + 2 HCN

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Kyanid draselný se vyrábí reakcí kyseliny kyanovodíkové a hydroxidu draselného. Nebo redukcí kyanamidu vápenatého uhlíkem a uhličitanem draselným.

HCN + KOH → KCN + H2O

CaCN2 + K2CO3 + 2C → 2KCN + CaO + 2CO

Fyziologické účinky[editovat | editovat zdroj]

Kyanid draselný je silný jed, který intoxikuje tělo požitím, inhalací prachu či vstřebáním kůží. V žaludku se z něj působením kyseliny chlorovodíkové (HCl) uvolňuje prudce jedovatý kyanovodík. Smrtelná dávka KCN pro člověka je 200 mg – 300 mg.[zdroj?] Otravy zažívacím traktem trvají při plném žaludku i několik hodin. Při velké dávce uvolněného kyanovodíku (či při jeho vdechování) nastává smrt v několika sekundách.

Toxický účinek spočívá v blokování enzymů tkáňového dýchání. Nejdůležitější je inhibice cytochromoxidázy – CN se váže na přítomné trojmocné železo Fe3+ a tím dojde k blokádě buněčného dýchání. Následkem je dušení, hlavně některých mozkových center. Transport kyslíku v krvi je zachován, protože železo v krevním barvivu hemoglobinu je ve dvojmocné formě (Fe2+).

Příznaky otravy[editovat | editovat zdroj]

Nastupují po požití po minutách, nejvýše po desítkách minut, dle náplně žaludku (viz výše). Typicky se objevuje (v daném pořadí): nevolnost, zvracení, bolesti hlavy a v srdeční krajině, pocit horka ve tvářích, hučení v uších, závratě.

Vzniklý nedostatek kyslíku ve tkáních (tkáňová hypoxie) vede k prohloubenému dýchání. Postižený zpravidla zvrací, má nutkání na stolici a je celkově malátný. V další fázi otravy nastupují závažné poruchy dýchání a následně i srdeční činnosti. I několik minut po zástavě dechu však funguje srdeční činnost, je tedy možné umělým dýcháním a podáním protijedu dotyčného zachránit.

Při umělém dýchání z úst do úst je zachránce ohrožen vydechovaným kyanovodíkem, je proto vhodné použít masku nebo roušku s ventilem.

První pomoc[editovat | editovat zdroj]

Postiženého je třeba ihned odnést ze zamořeného prostředí. Došlo-li ke kontaktu jedu s pokožkou, musí být zasažené místo důkladně omyto vodou. Byl-li jed požit a postižený je stále při vědomí, ihned vyvoláme zvracení (např. požitím slané vody či mechanickým drážděním hrdla). Ve všech případech voláme lékaře.

Nejméně rizikovým postupem lékařské první pomoci je nitrožilní podání hydroxycobalaminu (sloučenina vitamínu B12) ve vysoké dávce (řádově gramy). Výměnou hydroxidové skupiny vzniká nejedovatý cyanocobalamin.

Další postupy využívají vazbu kyanidového aniontu na krevní barvivo a jeho následné převedení na netoxické sloučeniny. HCN se váže na krevní barvivo hemoglobin pouze v případě jeho převedení na trojmocnou formu (methemoglobin), z něhož vznikne kyanhemoglobin HbCN, který se postupně rozkládá.

Běžně používaným protijedem laické první pomoci je amylnitrit (další názvy: isoamylnitrit, isoamylester kyseliny dusité, dusitan amylnatý, isopentylum nitrosum, amylium nitrosum), jehož páry otrávený vdechuje. Dochází k převodu hemoglobinu (Fe2+) na methemoglobin (Fe3+) a poklesu krevního tlaku (nejlépe vdechovat v sedě). Po vdechnutí postižený zrudne v obličeji. V okamžiku, kdy se barva v obličeji vrátí k normálu, vdechnutí amylnitritu opakujeme. Další léky ze skupiny nitrátů mají stejný efekt (potenciálně nebezpečnou methemoglobinemii a pokles tlaku krve).

Lékař dále podává sloučeniny síry (thiosíran sodný), které vytvářejí netoxické thiokyanáty (rhodanidy). Ty se následně vylučují močí.

Minimálně dvě hodiny po otravě musí být pacient pod lékařským dohledem.

Někdy uváděné podávání glukózy je mýtem. Uvádí se, že Rasputinova odolnost vůči jedu neměla nic společného s nadpřirozenými schopnostmi, ale plynula z neznalosti jeho vrahů. Ti mu jed podávali ve sladkých moučnících a madeirském víně, které je bohaté na cukr. V těchto potravinách se ale jedná spíše o sacharózu, nikoliv glukózu. Blokáda dýchacích enzymů není glukózou ovlivněna. Lze spekulovat o pomalém uvolňování jedu z naplněného žaludku.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Za přítomnosti kyslíku a vody způsobuje kyanid draselný přeměnu zlata v rozpustné sloučeniny. Proto se užívá v oblasti klenotnictví při pozlacování kovů. Občas je užíván při získávání zlata z rudy, ačkoliv zde se více používá jeho příbuzný – kyanid sodný (NaCN). Louhování zlata kyanidovou metodou je problematické z ekologických důvodů.

Tento jed je oblíbený u autorů detektivních románů. V praxi bylo cyankáli používaným jedem pro sebevraždy špiček nacistického režimu. Ampulku s jedem použili například Adolf Hitler, Eva Braunová, Heinrich Himmler nebo k trestu smrti odsouzený Hermann Göring.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.  
  • Paleček, Linhart, Horák: Toxikologie a bezpečnost práce v chemii. VŠCHT Praha, 1996.
  • Škuta: Jedy a žíraviny. AKS Ostrava, 1992.
  • Wichterle, Petrů: Anorganická chemie. ČSAV Praha, 1956.