Aerozin-50

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Aerozin 50 je raketové palivo, které vzniká smíšením hydrazinu (N2H4) a asymetrického dimethylhydrazinu v hmotnostním poměru 1:1.[1]

Bylo vyvinuto na konci 50. let 20. století společností Aerojet pro pohon mezikontinentální balistické rakety Titan 2 a dodnes zůstává hojně využívaným palivem. Někdy se místo hydrazinu používá monomethylhydrazin (MMH), který je hustší a má tak vyšší specifický impuls. UDMH stabilizuje směs a snižuje její teplotu tuhnutí. Aerozin 50 je velice stabilní, takže nedochází k jeho samovolnému rozpadu při vyšších teplotách jako u hydrazinu. Proto je vhodný i pro regenerativně chlazené motory (viz Raketový motor na kapalné pohonné látky#Chlazení).

Stabilita jej však činí nepoužitelným jako jednosložkové palivo (monopropelant). Naopak je velmi vhodný jako jedna ze složek dvousložkového paliva, protože s okysličovadlem tvoří hypergolickou směs, a tak motory nepotřebují žádné zvláštní zážehové zařízení. Jako okysličovadlo se nejčastěji používá tetraoxid dusíku N2O4. Stejně jako hydrazin, MMH a UDMH je i aerozin 50 dlouhodobě skladovatelný a i po letech v nádržích je stejně spolehlivý.

Směšovací poměr[editovat | editovat zdroj]

Aerozin-50 je - podobně jako jeho složky - bohatý na vázaný vodík. Při využití v raketových motorech se proto směšuje s menším množstvím okysličovadla, než by odpovídalo stechiometrickému poměru (a tedy i nejvyšší možné využitelné energii a dosažitelné teplotě). Nadbytek paliva zajistí ve výfukových plynech nižší průměrnou hmotnost molekul. Protože specifický impuls sice roste s teplotou, ale také klesá s průmernou molekulovou hmotností výfukových plybů, je optimální směšovací poměr jiný než stechiometrický.

Stechhiometrický poměr při okysličení Aerozinu-50 pomocí N2O4 je 1:2,26 (hmotnost paliva k okysličovadlu). Prakticky se ale používá směšovacích poměrů v rozmezí 1:1,5 - 1:2 (v závislosti na pracovním tlaku ve spalovací komoře), při nichž je dosařeno vyššího specifického impulsu.

Jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Aerozin 50 je jedovatý. Jeho účinky na živé organismy jsou stejné jako účinky hydrazinu. Leptá pokožku a sliznice, je karcinogenní a poškozuje vnitřní orgány.

Rakety poháněné Aerozinem-50[editovat | editovat zdroj]

V minulosti používaly toto palivo mezikontinentální balistické rakety Titan 2 i kosmické nosné verze Titan 2, Titan 3 a Titan 4. Kosmická loď Apollo používala aerozin 50, pro pohon velitelského/servisního modulu (motor AJ-10) i lunárního modulu. V dnešní době se nejčastěji používá jako palivo kosmických sond a satelitů, jejichž mise mohou trvat mnoho let. Ačkoli se jedná o energeticky méně výhodné palivo (Isp = ~2450 N.s/kg), je používáno jako palivo různých stupňů nosných raket (např. druhý stupeň rakety Delta II). Rakety Ariane 1-4 používaly podobné palivo, složené ze 75% UDMH a 25% hydrazinu, nazývané UH 25.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aerozine 50 na anglické Wikipedii.

  1. Aerozine50 Specifications & DOT Shipping Information [online]. NASA. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]