Peenemünde

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Peenemünde
Peenemuende
Peenemuende, UBB-Bahnhof.JPG
Peenemünde – znak
znak
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 3 m n. m.
stát: Německo Německo
spolková země: Meklenbursko-Přední Pomořansko
zemský okres: Přední Pomořansko-Greifswald
Peenemünde na mapě
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 25 km²
počet obyvatel: 345 (2006)
hustota zalidnění: 14 obyv. / km²
správa
starosta: Rainer Barthelmes
oficiální web: http://www.amt-usedom-nord.de/
telefonní předvolba: 038371
PSČ: 17449
označení vozidel: VG

Peenemünde ([peːnəˈmʏndə] IPA, doslova ústí Peene) je nejsevernější vesnice na ostrově Usedom v severovýchodní části Německa, nachází se u ústí řeky Peene. Podle sčítání z přelomu roků 2006 a 2007 má 345 obyvatel. Vesnice je známá především díky přilehlému výzkumnému středisku německé Luftwaffe (Heeresversuchsanstalt Peenemünde) používanému během druhé světové války.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Model testovacího stanoviště Test Stand VII

První zmínky o vesnici se datují do roku 1282, kdy ji pomořanský kníže Bogislaw IV. daroval městu Wolgast.

Během třicetileté války se zde 4. července 1630 vylodil švédský král Gustav II. Adolf Švédský se svými 14 000 vojáky na začátku svého tažení k obsazení Německé říše.

Roku 1936 Říšské ministerstvo letectví (Reichsluftfahrtministerium) zaplatilo městu Wolgast 750 000 říšských marek za odkoupení celého severního poloostrova Usedom a u vesnice se roku 1937 začalo budovat armádní výzkumné středisko (Heeresversuchsstelle). O rok později už bylo téměř dokončeno a jeho technickým ředitelem se stal Wernher von Braun (dříve pracující v Kummersdorfu).

Probíhal zde vývoj nacistických zbraní odplaty včetně rakety V-2. Dalšími projekty byly rakety Enzian, Schmetterling, Rheintochter a Wasserfall. Zároveň zde Johannes Plendl vyvinul s tím úzce související systémy noční navigace a radarů. Mimo to zde byl například použitý první kamerový systém na světě[1].

Podle Britů objevily Peenemünde jejich průzkumné letky (a to 12. června 1943 poté, co vyfotily velký válcovitý objekt neznámého určení), podle Poláků k tomu přispěla hlavně jejich Zemská armáda (Armia Krajowa). V noci z 17. na 18. srpna 1943 byla základna po jejím odhalení a naplánování útoku bombardována téměř 600 letadly britského královského letectva. Tato akce byla nazvána krycím jménem operace Hydra. Část bomb neúmyslně dopadla i na pracovní tábor asi 2,5 km od základny, kde zemřelo přes 500 civilistů, převážně deportovaných Poláků. Následně byla ale základna správně zaměřena a částečně zničena (od objevení do konce války na ni spadlo 122 tisíc tun munice). Díky této operaci se zpomalil vývoj německých raket.

Sestrojení a dostatek raket V-2, potažmo i vybudování fungujícího střediska s kompletní infrastrukturou se po potvrzeném odhalení v červenci roku 1943 staly pro Německo prioritou. To neváhalo na tyto práce použít pracovní sílu z jím ovládaných koncentračních táborů. Koncem srpna 1943 dorazili první zkušenější dělníci z Buchenwaldu a vybudovali na místě vlastní pracovní tábor, který dostal název Dora. Zatímco s počtem neodborných pozic problém nebyl, z první várky 10 tisíc nedobrovolných dělníků zastávalo odborné práce 90 % z řad neněmeckých zajatců. Do konce války bylo do Dory transportováno na 60 000 zajatců a vězňů a neuvěřitelných 20 000 z nich se nevrátilo a zahynulo na fatální vyčerpání, vyhladovění nebo bylo popraveno či jinak zlikvidováno.[2]

Bývalá elektrárna (dříve součást základny, v současnosti muzeum)

Roku 1944 po dalším bombardování byla výroba přesunuta do nechvalně známé podzemní továrny Mittelwerk u města Nordhausen a v Peenemünde zůstalo z původních dvanácti tisíc jen asi 400 pracovníků. Až do května 1945 probíhal průběžný přesun personálu a dělníků do středního Německa.

5. května byla základna obsazena sovětskou armádou. Ta ji zabrala až do roku 1952. Toho roku byla opět předána do rukou Němců, tentokrát ale už východoněmecké armádě Nationale Volksarmee. V padesátých a šedesátých letech zde probíhalo rozebírání nepotřebných součástí základny. Byla zachována pouze elektrárna, letiště a železniční spojení s městečkem Zinnowitz.

Do znovusjednocení Německa roku 1990 zde existovala nepoužívaná letecká základna, v roce 1993 byla i ta zrušena a dnes se letiště používá pouze pro vyhlídkové lety.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Peenemünde ve Wikimedia Commons V areálu bývalé elektrárny bylo roku 1992 pod širým nebem otevřeno Historicko-technické informační centrum s leteckými exponáty, mezi které patří i Fieseler Fi 103 (V-1) a Aggregat 4 (V-2). Vedle muzea má i funkci kulturního centra Peenemünde.

V přístavu u vesnice kotví i sovětská ponorka U-461, sloužící jako muzeum (největší muzeum v ponorce na světě) a je zde malé muzeum hraček.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Peenemünde na německé Wikipedii.

  1. Dornberger, Walter: V-2, Ballantine Books 1954, ASIN: B000P6L1ES, str. 14
  2. http://www.globalsecurity.org/wmd/ops/peenemunde.htm