Mittelwerk
| Mittelwerk | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Datum založení | 1943 |
| Datum zániku | 1945 |
| Adresa sídla | Berlín, Německo |
| Souřadnice sídla | 51°32′5,28″ s. š., 10°45′3,6″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mittelwerk GmbH (česky Ústřední dílny) byla v éře nacistického Německa během druhé světové války státní zbrojařská firma, pověřená výrobou raketových zbraní v podzemním továrním komplexu. Založena byla 21. září 1943 „Říšským ministerstvem zbrojení a válečné výroby“ (Reichsministerium für Bewaffnung und Munition). Existovala až do konce války.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Od roku 1917 v hoře Kohnstein fungoval důl na anhydrit firmy Badische Anilin- und Soda Fabrik. V září 1943 byly díky své výhodné poloze (uprostřed Německa a pod zemí) doly konfiskovány. Vzniklé štoly převzal v roce 1935 státní podnik Wirtschaftliche Forschungsgesellschaft, který ho využíval jako sklad paliva. Podzemní prostory byly rozšířeny a vznikl rozsáhlý systém dvou tunelů A a B v délce 1 800 metrů, které byly postupně propojovány 150 až 200 metrů dlouhými štolami. V srpnu 1943 po bombardování armádního výzkumného střediska raketových zbraní v Peenemünde sem byli přesunuti první vězni z koncentračního tábora Buchenwald. V říjnu vznikl samostatný tábor Mittelbau-Dora (do té doby pobočný tábor Buchenwaldu) a v lednu 1944 pak začala samotná výroba raket Aggregat 4 (V-2), Fieseler Fi 103 (V-1) a leteckých motorů.[1]
11. dubna 1945 byla továrna osvobozena americkými vojsky, nicméně pro většinu vězněných bylo pozdě, protože továrna byla již evakuovaná a uvnitř byli ponechání pouze mrtví a umírající, zdraví vězni byli posláni na tzv. Todesmarsch (pochod smrti). Nalezené vybavení bylo zabaveno a převezeno do Spojených států.
Personál[editovat | editovat zdroj]
Generálním manažerem továrny byl od května 1944 až do ukončení provozu Georg Rickhey. Přímým nadřízeným všeho personálu v Mittelwerk byl Hans Kammler. Mezi další německý personál patřili Albin Sawatzki, Arthur Rudolph, Magnus von Braun, Guenther Haukohl, Hans Fridrich, Hans Palaoro a Rudolph Schlidt.
Oběti[editovat | editovat zdroj]
V továrně pracovalo přes 60 000 vězňů. Podle odhadů zde z nich při výrobě raket více než 20 000 zemřelo.[2] Z toho asi 9000 na vyčerpání, 350 bylo oběšeno (200 pro sabotáž) a zbytek zemřel na podvýživu nebo nemoci (tuberkulóza, zápal plic, průjem).
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- František Jelínek: Dora - Zadrátované myšlenky a vzpomínky Týn nad Vltavou: Nová Forma 2016, ISBN 978-80-7453-729-5
- Jiří Beneš: V německém zajetí Praha: Melantrich 1945
- Josef Ivo Unzeitig: Dora - tábor utrpení a smrti Profil: Ostrava 1988
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mittelwerk na Wikimedia Commons
