Pancéřová pěst

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pancéřové pěsti v přepravní bedně
Finští vojáci s pancéřovou pěstí v boji
Němečtí vojáci na východní frontě

Pancéřová pěst, slangově pancrfaust[1] (z německého Panzerfaust téhož významu), je řada německých ručních protitankových zbraní z období 2. světové války. Varianta Panzerfaust 150 se později stala základem pro sovětské RPG-2 a RPG-7.

Historický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Zvyšující se pancéřování u tanků bojujících v druhé světové válce a nemožnost jejich likvidace klasickými protitankovými puškami vyvolalo úvahy o zkonstruování prostředku, který by dokázal nové stroje protivníků ničit. V Německu byl v roce 1942 vyvinut po předchozích pokusech prostředek zvaný Panzerfaust, neboli pancéřová pěst.

Tato zbraň sestávala z výmetné roury, obsahující nálož střelného prachu, na jejímž konci se nacházela hlavice s kumulativní náloží. Střelec zasunul rouru do podpaždí nebo si ji přitiskl na rameno, takže proud žhavých plynů byl usměrněn neškodně za něj, pomocí jednoduchých mířidel zamířil a s vysokou pravděpodobností zásahu vystřelil hlavici. Když granát opustil rouru, sada tenkých ocelových křidélek kolem ocasního trnu se rozvinula a let hlavice stabilizovala. Trubka byla zhotovena pouze na jedno použití, po výstřelu ji střelec zahodil.

U prvních typů pancéřových pěstí byl dostřel pouhých 30 metrů, což u pancířů sovětských tanků nedosahovalo požadovanou účinnost. Od roku 1944 byl dodáván Panzerfaust 60, který měl dostřel 60 metrů a lepší účinnost. Do prosince bylo vyrobeno 1,3 miliónu kusů. Další typ s prodlouženým dostřelem 100 metrů se vyráběl od podzimu 1944, od března 1945 byl dodáván typ s dostřelem 150 metrů. Poslední typ Panzerfaustu byl konstruován s dostřelem 250 metrů a s vícenásobně použitelnou nabíjecí trubkou. Jeho vývoj byl v důsledku skončení 2. světové války přerušen.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • Panzerfaust 30 klein ("malý") či Faustpatrone
  • Panzerfaust 30
  • Panzerfaust 60
  • Panzerfaust 100
  • Panzerfaust 150
  • Panzerfaust 250

Odrazy v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Voják s variantou Faustpatrone se dívá skrz hledí

Střelbu z pancéřové pěsti lze vidět, mimo jiné, například v českém filmu Němá barikáda režiséra Otakara Vávry z roku 1949, kdy po německém tanku vystřelil mladý barikádník Pepík Hošek (hrál jej zde Antonín Šůra). Dále se panzerfaust objevil např. ve filmu Obecná škola, kde byl nalezen během školního výletu a poté odpálen Zdeňkem Svěrákem.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SSJČ, ASCS, heslo "pancrfaust"

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]