Ernst Udet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ernst Udet
Ernst Udet v uniformě generálplukovníka na fotografii z roku 1940.
Ernst Udet v uniformě generálplukovníka na fotografii z roku 1940.
Narození: 26. duben, 1896
Flag of the German Empire.svg Frankfurt nad Mohanem, Německé císařství
Úmrtí: 17. listopad, 1941 (45 let)
Nacistické Německo Berlín, Třetí říše
Vojenská kariéra
Hodnost: Generaloberst (Generálplukovník)
Doba služby: 19141941
Sloužil: Flag of the German Empire.svg Německé císařství (do roku 1918)
Flag of Weimar Republic (defence minister 1921).svg Výmarská republika (do roku 1933)
Flag of German Reich (1935–1945).svg Třetí říše (do roku 1945)
Složka: Flag of German Empire (merchant+cross).svg Reichsheer (do roku 1918)
Flag of Weimar Republic (war).svg Reichswehr (do roku 1933)
Balkenkreuz.svg Wehrmacht (do roku 1945)
Velel: Generál zbrojmistr Luftwaffe
Šéf plánovací kanceláře Luftwaffe
Války: První světová válka
Druhá světová válka
Vyznamenání: Rytířský kříž železného kříže
Pour le Mérite
Rytířský kříž domácího řádu Hohenzollernů s meči
Ernst Udet

generálplukovník Ernst Udet (26. dubna 189617. listopadu 1941) byl vysoce vyznamenaný německý důstojník, stíhací eso v první světové válce a pozdější generálplukovník za druhé světové války. Po Manfredu von Richthofenovi měl druhý nejvyšší počet (62) vzdušných vítězství. Za války létal na strojích Albatros D.III, Fokker Dr.I a Fokker D.VII. Mimo jiné byl držitelem mnoha vojenských vyznamenání včetně vysoce ceněného pruského řádu Pour le Mérite nebo Rytířského kříže železného kříže.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Udeta létání zajímalo od dětství, s přáteli v Mnichově založil v roce 1904 „Aero-Club“, kde stavěli modely letadel. Později díky bohatství svého otce měl možnost nalétat několik letových hodin.

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Ve škole byl průměrným žákem, a o další studium se nepokoušel. Chtěl se přihlásit dobrovolně do armády, ale pro svou výšku – 160 cm nebyl přijat. V srpnu ale Německý autoklub hledal dobrovolníky s vlastními motocykly. Udet se přihlásil, motocykl dostal už dříve od otce. Společně s přáteli byl přijat do 26. Würtenbergské záložní divize, kde krátce působil ve funkci motospojky. Zde také při pádu utrpěl zranění ramene. Později poznal důstojníky letectva z letiště ve francouzském Chauny a ti mu dali radu, přihlásit se jako letecký pozorovatel, avšak to se nepodařilo. Poté, díky rodinnému příteli G. Ottovi, který vlastnil továrnu na výrobu letadel, absolvoval letecký výcvik za 2000 marek a pak byl v roce 1915 skutečně přeložen k letectvu. Do roku 1916 létal na dvojmístném stroji jako pilot na západní frontě (pozorovatelem byl poručík Justinius). Oba byli vyznamenáni Železným křížem 2. třídy za obtížný přelet zpět do německých pozic po poškození vzpěry křídla. Justinius raději vylezl na stroj a za letu křídlo držel, než by riskoval zajetí. Později byl Udet vyšetřován válečným soudem pro nehodu letadla, která však byla zapříčiněna špatným rozhodnutím velitele. Letoun přetížený palivem a nákladem bomb se zřítil, oba letci však jako zázrakem přežili.

Ernst Udet byl sice odvážný pilot, ale po této příhodě se nervově zhroutil. Po týdnu byl z nemocnice propuštěn a na cestě odtud se jej poručík Hartmann zeptal, zda by s ním nechtěl létat. Při jednom z „náletů“ na Belfort se jedna z ručně shazovaných bomb zachytila v konstrukci podvozku. Udet musel provést několik akrobatických kousků, aby bomba spadla. Jakmile se o této příhodě dozvěděl velící důstojník, Udet byl přidělen k stíhací letce používající letouny Fokker E.II.

18. března 1916 dosáhl prvního vítězství ve vzdušném souboji, když sestřelil nepřátelský bombardér. Při střelbě často mířil tak, aby poškodil letoun, ale nezabil pilota.

Po třetím sestřelu obdržel 24. prosince Železný kříž 1. třídy. Od roku 1917 až do března roku 1918 sloužil v Jagdstaffel 37 (Jasta 37), kdy byl Richthofenem pověřen velením Jagdstaffel 11. V dubnu 1918 obdržel vyznamenání Pour le Mérite.

Když Richthofen padl, převzal velení Jasty 4. Během srpna 1918 se mu podařilo sestřelit 20 nepřátelských letadel. Svých dvou posledních vítězství dosáhl v září. Ernstu Udetovi bylo koncem války pouhých 22 let.

Mezi válkami[editovat | editovat zdroj]

Udetův Curtiss v muzeu

Po válce vydělával Udet na leteckých show a natáčením filmových leteckých soubojů. V létě 1921 založil společně s bohatým američanem Williamem Pohlem společnost Udet Flugzeugbau GmbH i přes omezení daná podmínkami smlouvy z Versailles. V roce 1925 firmu opustil.

Znovu se věnoval se létání na různých přehlídkách a leteckých show, kde předváděl akrobatické kousky. V roce 1929 účinkoval v němém filmu Die weiße Hölle vom Piz Palü a v roce 1930 ve filmech Stürme über dem Montblanc a S.O.S. Eisberg.

Ačkoliv se nikdy o politiku nestaral, vstoupil v roce 1933 do NSDAP po přemlouvání Hermannem Göringem. Göring také slíbil koupi dvou amerických letadel Curtiss Export Hawk. Udet s jedním z nich předváděl akrobacii během Olympijských her v Berlíně v roce 1936 (tento letoun je vystaven v polském leteckém muzeu). Model Curtiss měl velký vliv na vývoj střemhlavého bombardéru Junkers Ju 87. Udet byl hlavním zastáncem střemhlavého bombardování a měl velký podíl na zavedení této koncepce v Luftwaffe. Udet byl poté používán k propagandě, např. lov v lese s nacistickými politickými špičkami. Propagandou byl zároveň vykreslován jako sympatický letec a udatný hrdina. V roce 1935 byl v hodnosti štábního plukovníka zařazen do nově formované Luftwaffe, a po roce byl jedním z vedoucích na Technickém oddělení Říšského ministerstva letectví. Tato práce, zejména kvůli množství byrokracie jej však neuspokojovala. 1. února 1939 byl Göringem jmenován do funkce Generalluftzeugmeister a o rok později povýšen do hodnosti Generálplukovník.

Ve své funkci dal 4. dubna 1940 písemný rozkaz k sešrotování obou posledních německých vzducholodí LZ 127 Graf Zeppelin a LZ 130 Graf Zeppelin II i k odstřelu haly pro tyto vzducholodě na letišti Rhein-Main.

Hrob Ernsta Udeta na Berlínském hřbitově, za ním hrob Wernera Mölderse

V posledních letech života byl Udet silně závislý na tabáku, alkoholu a pervitinu. Díky tomu měl časté výkyvy nálad, např. při pití s přáteli byl rozradostněný a bujarý, doma po návratu zasmušilý a lítostivý.

Po neúspěchu Luftwaffe v bitvě o Británii a následném osočování ze strany Göringa a dalších stranických funkcionářů, kteří se před Hitlerem pokoušeli část viny svalit i na Udeta, se 17. listopadu 1941 zastřelil. V dopise na rozloučenou uvedl, že za jeho smrt je zodpovědný Göring. Hitler nařídil státní pohřeb, ale kvůli sebevraždě byl utajen. Veřejnosti byla předložena hrdinská verze, že se Udet zřítil při zkušebním letu s nově vyvíjeným letadlem a na následky těžkých zranění zemřel. Pohřben byl na berlínském hřbitově Invalidenfriedhof. Při cestě na Udetův pohřeb zahynul ve Wrocławi při letecké nehodě Werner Mölders. Byl pohřben vedle Udetova hrobu.

Shrnutí vojenské kariéry[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Ernst Udet ve Wikimedia Commons


Německá letecká esa první světové války (výběr)
Hans Baur | Oswald Boelcke | Franz Büchner | Gerhard Fieseler | Heinrich Gontermann | Hermann Göring | Max Immelmann | Erich Loewenhardt
Theo Osterkamp | Lothar von Richthofen | Manfred von Richthofen | Wolfram von Richthofen | Fritz Rumey | Rudolf Stark | Kurt Student | Ernst Udet
Seznam německých leteckých es první světové války