Hermann Hoth

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hermann Hoth
Papa
Generálplukovník Hermann Hoth (vpravo) s generálplukovníkem Guderianem během tažení na východní frontě v roce 1941.
Generálplukovník Hermann Hoth (vpravo) s generálplukovníkem Guderianem během tažení na východní frontě v roce 1941.
Narození: 12. duben 1885
Flag of the German Empire.svg Neuruppin, Německé císařství
Úmrtí: 25. leden 1971 (85 let)
Německo Goslar, Dolní Sasko
Vojenská kariéra
Hodnost: Generaloberst / Generálplukovník
Doba služby: 19031945
Sloužil: Flag of the German Empire.svg Německé císařství (do roku 1918)
Flag of Weimar Republic (defence minister 1921).svg Výmarská republika (do roku 1933)
Flag of German Reich (1935–1945).svg Třetí říše (do roku 1945)
Složka: Flag of German Empire (merchant+cross).svg Reichsheer (do roku 1918)
Flag of Weimar Republic (war).svg Reichswehr (do roku 1933)
Wehrmacht (do roku 1945)
Jednotka: Infanterie-Regiment Nr. 72
Fussartillerie-Regiment Nr. 3
Infanterie-Regiment Nr. 342
Války: První světová válka
Druhá světová válka
Bitvy: Invaze do Polska
Bitva o Francii
Operace Barbarossa
Bitva před Moskvou
Operace Blau
Druhá bitva o Charkov
Bitva u Stalingradu
Bitva v Kurském oblouku
Bitva o Kyjev
Vyznamenání: Rytířský kříž s dubovými ratolestmi, meči
Domácí řád Hohenzollernů s meči

Hermann „Papa“ Hoth (12. dubna 188526. ledna 1971) byl veterán první světové války a důstojník Wehrmachtu za druhé světové války. Dosáhl hodnosti Generaloberst (generálplukovník) a byl držitelem mnoha vojenských vyznamenání, včetně rytířského kříže s dubovými ratolestmi a meči.

Mládí a první světová válka[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 12. dubna roku 1885 v braniborském městě Neuruppin jako syn zdravotního důstojníka a po dokončení základního vzdělání nastupuje studium na gymnáziu. Po jeho dokončení vstupuje roku 1904 do pruského kadetního sboru v hodnosti Fähnrich (Praporčík) a je zařazen ke 72. pěšímu pluku (Infanterie-Regiment Nr. 72) v saském městě Torgau.

Avšak již v dubnu téhož roku byl dosazen na vojenskou školu ve Gdaňsku, kde zůstal až do ledna následujícího roku a následně na to byl povýšen do hodnosti Leutnant (poručík).

Po opuštění vojenské školy se vrátil zpět ke svému 72. pěšímu pluku a v roce 1907 se stal pobočníkem velitele II. praporu. Dne 1. října, 1910 nastoupil na vojenskou akademii. Akademii dokončil úspěšně 21. července roku 1913 a hned poté byl zařazen ke 3. pluku pěšího dělostřelectva (Fussartillerie-Regiment Nr. 3), kde zůstal až do 17. září téhož roku. Ještě předtím je 19. června, 1912 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant (nadporučík).

Poté se na krátkou chvíli vrátil do funkce pobočníka velitele II. praporu u 72. pěšího pluku než byl k 1. říjnu jmenován pobočníkem velitele pluku. Tuto funkci zastával až do 1. dubna 1914 než byl dosazen do Velkého generálního štábu, kde zůstal až do počátku srpna. Dne 8. listopadu téhož roku byl povýšen do hodnosti Hauptmann (kapitán).

Až do 20. března roku 1916 střídal různé štábní funkce a poté byl jmenován velitelem praporu u 342. pěšího pluku (Infanterie-Regiment Nr. 342). Poté působil jako velitel 49. výcvikového leteckého praporu až do října téhož roku a hned na to byl převelen do štábu vrchního velitele vzdušných sil, kde zůstal až do posledního roku 1. světové války. Následně na to byl převelen do štábu 30. pěší divize, kde se stal velitelem jejích operací. Zde zůstal až do konce srpna roku 1919.

Služba v první světové válce mu vynesla mnoho vyznamenání, včetně obou stupňů železného kříže (viz níže).

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Po prohrané 1. světové válce vstoupil do Reichswehru. V letech 1935-1939 velel 18. pěší divizi dislokované v Lehnici (Legnica, Liegnitz). Krátce nato povýšil na generálporučíka a velitele sboru. Války v Polsku roku 1939 se zúčastnil na čele XV. tankového sboru v rámci německé 10. armády, kde se vyznamenal. Vedl si neméně úspěšně i v tažení do Francie v roce 1940. Za tažení proti Sovětskému svazu převzal velení nad 3. tankovou skupinou. U prostých vojáků, kteří ho volali „papá Hoth“, byl oblíben, protože se staral o svoje lidi a často za nimi jezdil do prvních linií. Přispěl velkou měrou k úspěchu obkličovacích bitev v prostoru Minska, Smolenska a Vjazmy. V červenci 1941 dobyl Vitebsk. V zimě 1941 - 1942 se spolupodílel na obranných bojích na jižní Ukrajině (velel 17. armádě). Nechyběl ani při největší tankové bitvě u Kurska (operace Zitadelle, 1943) jako velitel 4. tankové armády, velení byl Hitlerem zbaven po prohře u Kyjeva. V dubnu 1945 dostal za úkol odzbrojit se zbytky 4. tankové armády 1. divizi ROA (Vlasovci) v Krušných horách. To však neučinil, protože mu už zbývalo pouze několik praporů. Po válce byl šest roků vězněn za válečné zločiny; psal knihy o vojenských dějinách.

Shrnutí vojenské kariéry[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení[editovat | editovat zdroj]

  • Fähnrich - 27. únor, 1904
  • Leutnant - 27. leden, 1905
  • Oberleutnant - 19. červen, 1912
  • Hauptmann - 8. listopad, 1914
  • Major - 1. leden, 1924
  • Oberstleutnant - 1. únor, 1929
  • Oberst - 1. únor, 1932
  • Generalmajor - 1. říjen, 1934
  • Generalleuntant - 1. říjen, 1936
  • General der Infanterie - 1. listopad, 1938
  • Generaloberst - 1. červenec, 1940

Významná vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

V roce 1956 vydává knihu Panzer-Operationen (Tankové operace)