Hans Baur

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hans Baur
Hans
Hans Baur v uniformě Oberführera
Hans Baur v uniformě Oberführera
Narození: 19. červen 1897
Německé císařství Ampfing, Německé císařství
Úmrtí: 17. únor 1993 (95 let)
Německo Herrsching, Německo
Vojenská kariéra
Hodnost: SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Polizei
Doba služby: 1915–1945
Sloužil: Flag of the German Empire.svg Německé císařství (do roku 1918)
Flag of Weimar Republic (defence minister 1921).svg Výmarská republika (do roku 1933)
Flag of German Reich (1935–1945).svg Třetí říše
Složka: Flag of German Empire (merchant+cross).svg Reichsheer (do roku 1918)
Flag Schutzstaffel.svg SS
Jednotka: Bayerische Jäger-Bataillon Nr. 1
Velel: Fliegerstaffel des Führers
Války: První světová válka
Druhá světová válka
Bitvy: Bitva o Berlín
Vyznamenání: Pruský železný kříž I. třídy
Pruský železný kříž II. třídy
Bavorské vyznamenání za statečnost

Johann Peter Baur, uváděný jako Hans Baur (19. červen 189717. únor 1993), byl válečný pilot za první světové války a Hitlerův osobní pilot za druhé světové války. Zároveň byl v hodnosti SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Polizei velitelem Fliegerstaffel des Führers (vládní letecké služby).

Mládí, první světová válka a poválečné období[editovat | editovat zdroj]

Narodil se dne 19. června roku 1897 ve městě Ampfing nedaleko města Mühldorf am Inn v Bavorsku. Po dokončení reálné školy se vyučil obchodním prodejcem.

V roce 1915 vstoupil do německého císařského letectva, kde byl přiřazen do záložní letky, která sídlila ve městě Schleisshein. Na jaře roku 1916 byl přeřazen ke I. Bavorskému leteckému oddílu. V červnu roku 1918 létal jako pilot s pozorovatelem od dělostřelectva v oblasti Champagne ve Francii, během jednoho z pozorovacích letů byl napaden čtyřmi nepřátelskými letouny, avšak dva se mu povedou sestřelit a zbylé dva donutil přistát. Jeho pozorovatelem byl pozdější důstojník ve druhé světové válce generál Georg von Hengl. Během války se mu postupně povedlo sestřelit devět nepřátelských letounů, za což byl oceněn Bavorským vyznamenání za statečnost. Mezi léty 1919 až 1920 byl členem skupiny Freikorps von Epp, tehdy pod velením Franze von Eppa.

Poté co bylo za podmínek Versaillské dohody rozpuštěno německé letectvo, začal Baur lítat pro soukromé aerolinky, např. Bayrische Luftlloyd nebo Junkers Luftverkehr. V roce 1926 se stal jedním z prvních šesti pilotů letecké společnosti Lufthansa. Během 30. let se počet jeho nalétaných kilometrů blížil miliónu.

V únoru roku 1933 si jej Adolf Hitler vybral jako svého osobního pilota na plný úvazek. Společně s celou svou posádkou (palubní inženýr Max Zintl a radista Paul Leciejewski) souhlasil a tímto se stal členem Regierungsflugdienst (vládní letecké služby), která byla během druhé světové války přejmenována na Fliegerstaffel des Führers. Se vstupem do SS mu byla udělena hodnost SS-Standartenführer. Zároveň se stal členem NSDAP.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Za přísných bezpečnostních opatření navštívil Hitler 10. března 1943 velitelství Skupiny armád Jih v Záporoží. Na polním letišti jej vítá polní maršál Erich von Manstein, vpravo přihlížejí Hans Baur a polní maršál Wolfram von Richthofen.

Zpočátku převážel vládní činitele, včetně Adolfa Hitlera. Později začal převážet i vysoké armádní důstojníky a hodnostáře mezi Berlínem, Wolfsschanze ve Východním Prusku a novým Hitlerovým polním velitelstvím Wehrwolf, které se nacházelo poblíž ukrajinského města Vinnica. Poté, co 19. listopadu roku 1942 začala ruská protiofenzíva u Stalingradu (také jako Operace Uran), byly německá 6. armáda a 4. tanková armáda, spolu se zbytky italských a rumunských jednotek obklíčeny. Mezitím co se Luftwaffe pokoušela zásobovat obklíčené jednotky ze vzduchu, nechal si Hitler na začátku prosince k sobě zavolat Baura. Jeho sdělení bylo prosté: „Potřebuji mluvit s generálem Hansem Hubem a chci, abyste ihned letěl do Stalingradu, vyzvedl ho a přivezl sem.“ Jeho reakce na nebezpečný úkol, který se mnohým pilotům Luftwaffe stal osudným, odpověděl Baur prostým „Jawohl, mein Führer!“ (Provedu, můj Vůdče!) a okamžitě začal připravovat k letu stroj Focke-Wulf Fw 200. Brzy ráno odstartoval z východopruského Rastenburgu a směřoval k zásobovacímu letišti Morozovskoje. Dotankoval palivo, naložil zdravotnický materiál a přikrývky a bez stíhacího doprovodu odstartoval směrem Stalingrad, kde přistál na letišti Pitomnik. Zde naložil generála Hubeho a tolik raněných, kolik jen mohl, a odletěl zpět.[1]

17. února roku 1943 společně s Hitlerem těsně unikli sovětským jednotkám u ukrajinského Záporoží. Hitler projednával situaci s polním maršálem von Mansteinem v jeho štábu, když sovětští tankisté útočili na okrajový perimetr letiště, tam jim ale došlo palivo. Baur však v pravý okamžik upozornil Hitlera na hrozící nebezpečí a okamžitě s ním odletěl. Po boku německého diktátora pak sloužil až do konce války, kdy s ním strávil poslední hodiny v jeho bunkru v Berlíně. Mezi posledními Vůdcovými rozkazy bylo jednak ujmout se kremace jeho těla a těla Evy Braunové a také dopravit ministra Martina Bormanna s důležitými dokumenty do Flensburgu, kde se vytvářela nová vláda pod velením admirála Dönitze. Jako poslední dar od Hitlera dostal na památku jeho oblíbený obraz Friedricha Velikého jako důkaz vděku.[1]

Během noci na 1. květen však ztratil s Bormannem kontakt během pokusu o útěk, když se jejich skupina připletla do přestřelky mezi tanky T-34 a Tiger. Když se snažil uniknout, byl zasažen dávkou ze samopalu do nohy. Nebyl schopný utéci ani bojovat, a tak jej jeden sovětský voják zatáhl do blízké budovy a okradl, nicméně mu zachránil život, neboť mu na rány přiložil obvazy. Ještě před útěkem spálil své pravé doklady a převlékl se do běžné vojenské uniformy, působil proto jako řadový voják, který byl zraněn. Jeho zranění však byla natolik vážná a měl tak silné bolesti, že se rozhodl odhalit svou pravou identitu v domnění, že mu bude poskytnuta lepší zdravotní péče. Sověti ho však ihned předali důstojníkům NKVD, kteří ho vyslýchali tak dlouho, dokud neupadl do bezvědomí. Teprve poté byl odvezen do polní nemocnice, kde mu byla kvůli infekci a nepovedené operaci amputována noha pod kolenem. V listopadu roku 1945 byl převezen k dalším výslechům NKVD do Moskvy do vězení Butyrka. Mučení dohnalo Hanse Baura až na pokraj sebevraždy. Sovětským tribunálem byl odsouzen na 25 let nucených prací, avšak v říjnu roku 1955 byl společně s dalšími vězni propuštěn.[1]

Život po propuštění[editovat | editovat zdroj]

Dne 8. října roku 1955 byl propuštěn ze sovětského zajetí a vrátil se zpět do Německa, kde v roce 1957 sepsal svojí autobiografii Ich Flog Mit Den Mächtigen Der Erde (Létal jsem s nejmocnějšími světa),[1] a později své paměti do knihy Mit Mächtigen zwischen Himmel und Erde, která vyšla v roce 1971.[2] Hans Baur zemřel dne 17. února roku 1993 v bavorském městě Herrsching. Pochován a zpopelněn byl na hřbitově v Mnichově.

Shrnutí vojenské kariéry[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení[editovat | editovat zdroj]

Významná vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d SKALICKÝ, Jakub. Hitlerova osobní letka – Fliegerstaffel des Führers [online]. Fronta.cz, 2007-09-17, [cit. 2015-02-19]. Dostupné online.  
  2. Hans Baur. Hitler's pilot (b.1897, d.1993) [online]. E. J. Noomen, [cit. 2015-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]