Rolls-Royce Nene

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
RB.41 Nene
Typ Proudový motor
Výrobce Rolls-Royce Limited
První rozběh 27. října 1944
Hlavní použití Canadair CT-133 Silver Star
Dassault Ouragan
de Havilland Vampire
Grumman F9F Panther
Hawker Sea Hawk
Vyrobeno kusů 1 139 (J42)
Další vývoj Rolls-Royce RB.44 Tay
Klimov VK-1
Shenyang WP-5

Rolls-Royce Nene byl britský proudový motor z 40. a počátku 50. let 20. století. V Británii poháněl stíhačky či stíhací bombardéry typů Hawker Sea Hawk a Supermarine Attacker. Dvojice motorů Nene poháněla i historicky první civilní proudový dopravní letoun, který vznikl úpravou pístového typu Vickers VC.1 Viking. Upravený proudový Viking, sloužící jako zkušebna motorů Nene, poprvé vzlétl 6. dubna 1948.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • RR Nene 101 (tah 22,3 kN) – Hawker Sea Hawk F.Mk 1 až FGA.Mk 4
  • RR Nene 103 (tah 24,0 kN) – Hawker Sea Hawk FB.Mk 5, FGA.Mk 6 a exportní verze
  • RR Nene 3 (tah 22,24 kN) - Supermarine Attacker F.Mk 1 a FB.Mk 1
  • RR Nene 2 - Supermarine Attacker FB.Mk 2

Licenční výroba v USA[editovat | editovat zdroj]

Průřez částí motoru

Americký výrobce leteckých motorů Pratt & Whitney zakoupil licenci na výrobu motoru Rolls-Royce Nene, které byly vyráběny pod označením Pratt & Whitney J42. Tento motor byl použit především u starších verzí stíhacího letoun Grumman F9F Panther.

Sovětský svaz[editovat | editovat zdroj]

Britská vláda povolila společnosti Rolls-Royce vývoz 25 motorů Nene do SSSR. Sovětský svaz tehdy neměl domácí motor vhodných parametrů pro připravované vysokovýkonné stíhačky. Proto byla Klimovovou konstrukční kanceláří vyvinuta kopie motoru Nene pod označením Klimov RD-45, ten byl použit ve stíhacích letounech MiG-15. Na jeho základě byl později vyvinut motor Klimov VK-1 o tahu 26,5 kN, tedy výrazně více než původní vzor. Motor Klimov VK-1 byl použit k pohonu stíhacích letounů MiG-15bis a starších verzí MiGu-17.

Další země[editovat | editovat zdroj]

Ve Francii typ Nene Mk 104B (tah 22,3 kN), vyráběný v licenci u firmy Hispano, poháněl stíhací letoun Dassault Ouragan.

V licenci byl Nene vyráběn v Austrálii, protože je používaly letouny de Havilland Vampire Australského královského letectva.

Kanadský výrobce motorů Orenda stavěl licenční motory Nene pro kanadské cvičné letouny Canadair T-33.

V bývalém československu vyráběl od roku 1952 variantu motoru Nene pod označením M05 tehdejší podnik Závody Jana Švermy (Motorlet) v Praze-Jinonicích na základě ruské licence motoru RD-45. Motory byly montovány do licenčních letounů MiG 15 v tehdejších Středočeských strojírnách Vodochody a Strojírnách první pětiletky v Kunovicích.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DONALD, David. Encyklopedie letadel světa. 1. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 1999. Přel. z The Complete Encyklopedia of World Aircraft. ISBN 80-7181-230-7.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rolls-Royce Nene na anglické Wikipedii.