Zpravodajská služba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o státních rozvědkách. O organizacích zpravodajského novinářství pojednává článek Zpravodajská agentura.

Zpravodajské služby či agentury jsou státní orgány, které zabezpečují (získávají, shromažďují a vyhodnocují) informace důležité pro:

  • ochranu ústavního zřízení
  • ochranu významných ekonomických zájmů
  • bezpečnost a obranu

Zpravodajské služby jsou obvykle označovány jako tajné služby. Výstupní informace a konkrétní metody práce jsou v utajeném režimu, neveřejné. Zpravodajské služby jsou často mylně zaměňovány za tajnou policii. Ve většině demokratických zemí ale zpravodajská služba nemá policejní pravomoci a s policií spolupracuje výjimečně, pouze na konkrétních případech.

Zpravodajské služby se dělí dvěma způsoby. Podle oboru na civilní a vojenské; podle oblasti působení na rozvědky a kontrarozvědky. Původní striktní rozdělení se s globalizací stírá a získané informace z oborů i oblastí se překrývají.

Civilní vs. vojenská zpravodajská služba[editovat | editovat zdroj]

Termín civilní je zavádějící, ale používaný. Civilní zpravodajská služba zabezpečuje informace o extremismu, organizovaném zločinu, ekonomických zájmech státu, vnitřní bezpečnosti. Vojenská zpravodajská služba se soustředí na oblast obrany státu, zbrojní průmysl a hlavně na podporu bojových operací.

Rozvědka vs. kontrarozvědka[editovat | editovat zdroj]

Rozvědka (také výzvědná služba) má za úkol zabezpečovat informace, které mají původ v zahraničí. Kontrarozvědka naopak zabezpečuje informace, které pochází přímo z území státu. Kontrarozvědka mj. chrání důležité státní zájmy před působením cizích rozvědek.

Metody práce[editovat | editovat zdroj]

Zpravodajské služby většiny demokratických států nemají žádné výkonné pravomoci. Jejich úkolem je získávat důležité informace, včas upozornit na případné nebezpečí, nebo ho dokonce v zárodku eliminovat. Proto se neobejdou bez spolupráce s policií, která výkonné pravomoci má. Zpravodajské služby neshromažďují důkazy, které by umožnily někoho zatknout. Pokud zpravodajská služba získá podezření, že se např. chystá teroristický útok, předává tuto informaci policii, která situaci bezprostředně řeší. Zpravodajské služby také nemohou činit žádná klíčová rozhodnutí, např. k ekonomické oblasti státu. Důležité informace předávají vládě, která rozhoduje.

Otevřené zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • média
  • odborné databáze
  • kongresy

Zpravodajské prostředky[editovat | editovat zdroj]

Agenturní síť[editovat | editovat zdroj]

Agenturní sítí je soustava lidských zdrojů (agentů, informátorů HUMINT), kteří z finančních nebo ideových důvodů dobrovolně a vědomě předávají informace zpravodajským službám.

Mezinárodní spolupráce[editovat | editovat zdroj]

Od původního soupeření (CIA vs. KGB) nebo neadekvátní spolupráce (KGB a StB) přecházejí zpravodajské služby k oboustranné spolupráci. Intenzita kontaktů však může být různá, od diplomatických setkání až po intenzivní spolupráci.

Zpravodajské služby ČR[editovat | editovat zdroj]

Agent, příslušník a další termíny[editovat | editovat zdroj]

  • příslušník zpravodajské služby je jakýkoliv pracovník zpravodajské služby ve služebním poměru
  • operativní důstojník, také „operativec“, je příslušník, který sbírá zpravodajské informace nebo řídí síť agentů
  • důstojník analytik je příslušník, který vyhodnocuje a zpracovává otevřené zdroje, zpravodajské informace a dává informace do souvislostí
  • agent není ani zaměstnanec, ani příslušník, je pouze osobou jednající ve prospěch zpravodajské služby, např. z finančních nebo ideových důvodů

Zejména v americkém prostředí termín agent označuje příslušníka zpravodajské služby. V evropském prostředí tomu tak není.

Zákony v ČR[editovat | editovat zdroj]

Odkazy na české zpravodajské služby[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]