Stanné právo

Vyhlášení stanného práva v Brně v prosinci 1920 navazující na generální stávku

Stanné právo je mimořádné opatření státní moci v oblasti trestního práva, kdy se ve výjimečných případech (válka, občanské nepokoje, živelní pohroma) omezí některá občanská práva s cílem odstrašit od páchání některých zločinů, které jsou za dané situace vysoce společensky nebezpečné a které se ve významné míře rozmáhají. Tohoto odstrašujícího účinku se dosahuje urychleným a zjednodušeným procesem trestního řízení a výrazně zpřísněnými tresty, zpravidla trestem smrti.

V Česku bylo stanné právo vyhlášeno např. po atentátu na Heydricha ve dnech 27. května – 3. července 1942. Institut stanného práva byl v Česku definitivně zrušen zákonem č. 178/1990 Sb, kterým byla vypuštěna příslušná část (§§ 307–314) zákona č. 141/1961 Sb.

Původní význam

V dřívějším významu šlo o procesní důsledek nedostavení se k soudu, spočívající v automatickém prohrání při. Po zahájení soudu byla totiž každá strana sporu dotazována, zda „stojí na svém právu“, tedy zda je přítomna; po třetím marném vyvolání spor prohrála.

Externí odkazy

• Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) (PDF)
• Zákon č. 178/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní řád (PDF)