9K11 Maljutka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
PTŘS 9K11 Maljutka

Maljutka je sovětská protitanková řízená střela první generace naváděná prostřednictvím vodiče. Sovětský index GRAU kompletu je 9K11 Maljutka, střela má označení 9M14. Název v kódu NATO je AT-3 Sagger. Jedná se o protitankový raketový komplet středního dosahu s povelovým systémem dálkového navedení a s přenosem řídících povelů po vodiči (tzv. CLOS).

Vývoj a verze[editovat | editovat zdroj]

Zaměřovací zařízení

Vývoj byl zahájen roku 1961 v Konstrukční kanceláři strojírenství (Konstruktorskoje bjuro mašinostrojenija - KBM) ve městě Kolomna. Při její konstrukci byly poprvé na světě široce využity plasty. Existovaly dvě hlavní verze - přenosná a mobilní. Přenosná varianta používala odpalovací zařízení 9A111. První mobilní verze s označením 9P110 vznikla na základě kolového obrněného vozidla BRDM. O něco později vznikly též verze 9P122 a 9P133 na bázi modernějšího vozidla BRDM-2, které nesly novější komplet Maljutka-P. Mobilní verze byly vybaveny 14 střelami, z nichž šest bylo umístěno na výsuvném odpalovacím zařízení.

První verze z roku 1963 (označení NATO AT-3A) byla řízena povely operátora, který musel prodělat důkladný výcvik a obtížně se používala pod palbou. Během sériové výroby došlo k mnoha modernizacím.

Varianta střely 9M14M (označení NATO AT-3B) měla vylepšený raketový motor, který jí uděloval o 25% vyšší rychlost vstoupila do výzbroje roku 1973.

V roce 1967 byl zahájen vývoj kompletu 9K11P Maljutka-P s poloautomatickým povelovým systémem dálkového navedení po záměrné cíle (SACLOS - Semi-Automatic Command to Line-of-Sight) a přenosem řídících povelů po vodiči (PTRK druhé generace). Upravená PTŘS nese označení 9M14P Maljutka-P (označení NATO AT-3C), má rovněž vylepšenou bojovou hlavici a byla přijata do výzbroje roku 1969.

Další zásadní modifikace proběhla až roku 1995, kdy vznikla verze 9K11-2 Maljutka-2 s PTŘS 9M14-2, která používá tandemovou kumulativní hlavici a nový raketový motor.

Technická data[editovat | editovat zdroj]

  • Délka střely: 860 mm
  • Průměr těla střely: 125 mm
  • Hmotnost střely: 10,9 kg
  • Hmotnost odpalovacího zařízení: 11,3 kg
  • Účinný dostřel: minimální 500 m, maximální 3000 m
  • Typ bojové hlavice: HEAT
  • Průbojnost pancéřování: více než 400 mm

Použití[editovat | editovat zdroj]

Maljutka na BMP-1

Přenosná varianta je obsluhována trojčlenným týmem, který je schopen připravit celý palebný komplet tvořený čtyřmi střelami během patnácti minut. Střely mohou být rozestavěny do vzdálenosti 15 metrů od centrálního zaměřovače a řídícího pultu. Při střelbě sleduje operátor vizuálně střelu, při útoku na cíl ve vzdálenosti větší než 1000 m využívá optického zaměřovače s desetinásobným zvětšením.

Druhá varianta kompletu je používána ve výzbroji vrtulníků Mi-8 a starších verzí Mi-24. Rovněž tvoří výzbroj průzkumných obrněných vozidel BRDM, BRDM-2 a bojových vozidel pěchoty BMP-1.

Maljutka byla poprvé úspěšně nasazena během Arabsko-izraelské války v roce 1973, kdy bylo jejím prostřednictvím zasaženo několik stovek izraelských tanků.[zdroj?] Byla jednou z prvních skutečně účinných přenosných protitankových řízených střel.

Licenční výroba probíhala v Bulharsku a Jugoslávii. Čína na jejím základě vyvinula vlastní PTRK Red Arrow 73 a Írán PTRK RAAD.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BISHOP, Chris. Příruční encyklopedie pěchotních střelných zbraní. Brno : Books, s. r. o., 1998. ISBN 80-7217-064-3. S. 114.  
  • ANDREJSEK, Tomáš. Ruské PTRK a PTŘS. Armádní technický magazín. 2003, čís. 8, s. 30. ISSN 1210-2849.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu