Chajim Bar-Lev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chajim Bar-Lev
חיים בר-לב
Generál Bar-Lev (vlevo) a náčelník Generálního štábu Cvi Cur, rok 1961
Generál Bar-Lev (vlevo) a náčelník Generálního štábu Cvi Cur, rok 1961
Ve funkci:
13. září 1984 – 15. března 1990
Předchůdce Šlomo Hilel
Nástupce Roni Milo

Ve funkci:
5. března 1972 – 20. června 1977
Předchůdce Pinchas Sapir
Nástupce Jig'al Hurvic

Narození 16. listopadu 1924
Vídeň, Rakousko
Úmrtí 7. května 1994 (69 let)
Tel Aviv, Izrael
Politický subjekt Strana práce
(dříve Ma'arach)
Kneset 9., 10., 11., 12.
Děti Omer Bar-Lev
Vzdělání

Columbia University
Pařížská univerzita

Vojenská služba
Sloužil Britská armáda
Hagana
Izraelské obranné síly
Složka Palmach
Doba služby 1942–1973
Hodnost generálporučík,
náčelník GŠ
Bitvy/války válka za nezávislost
sinajská válka
šestidenní válka
opotřebovací válka
jomkipurská válka

Chajim „Kidoni“ Bar-Lev (hebrejsky: חיים בר-לב, rodným jménem Chajim Broclevski; 16. listopadu 19247. května 1994) byl izraelský generál, 8. náčelník Generálního štábu Izraelských obranných sil (IOS) a politik, podle něhož byla pojmenována soustava opevnění vybudovaná na Sinajském poloostrově jako Bar Levova linie.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Vídni v Rakousku, avšak vyrůstal v Jugoslávii, kam se jako dítě přestěhoval s rodiči.[1] V roce 1939 podnikl aliju do britské mandátní Palestiny, kde studoval na zemědělské škole Mikve Jisra'el.[2] Později vystudoval business management a ekonomii na Kolumbijské univerzitě a politologii na Pařížské univerzitě.

Armádní kariéra[editovat | editovat zdroj]

V letech 1942 až 1948 sloužil Bar-Lev v různých židovských vojenských organizacích, např. Palmach. Prodělal pilotní a výsadkářský výcvik. Později získávání těchto dovedností pomáhal zavádět i v izraelské armádě. V roce 1946 vele akci, při níž došlo v rámci Noci mostů ke zničení Allenbyho mostu, po kterém pronikali příslušníci arabských milicí ze Zajordánska do židovských osad na západním břehu Jordánu.

Během války za nezávislost v roce 1948 velel Bar-Lev v hodnosti plukovníka 8. mechanizovanému batalionu v Negevské brigádě, se kterým bojoval na severu Sinaje.[2] od roku 1952 byl velitelem severního velitelství, od roku 1954 velitelem brigády Givati. Během Suezské krize v roce 1956 velel 27. obrněné brigádě, která obsadila Pásmo Gazy a po otočce na jihozápad dosáhla Suezského průplavu. V roce 1962 velel Severnímu velitelství. Později se stal velitelem operací IOS.

Během šestidenní války sloužil jako zástupce náčelníka Generálního štábu. Rok na to byl povýšen do hodnosti generálmajora. Byl jmenován náčelníkem Generálního štábu a vedl výstavbu pískového valu podél Suezského kanálu z nějž měl být pozorován pohyb egyptské armády na druhém břehu kanálu. Za valem byla vybudována linie opevnění později známá jako Bar Levova linie. Ve funkci náčelníka Generálního štábu působil do roku 1971 a poté odešel z armády.

Začátek jomkipurské války v říjnu 1973 Bar-Leva zastihl ve funkci ministra průmyslu a obchodu. Náčelníkem Generálního štábu Davidem Elazarem byl povolán zpět do činné služby v armádě a byl přidělen ve funkci styčného důstojníka do štábu velitele jižního okruhu Šmu'ela Gonena. V této funkci byl spoluzodpovědný za obranu Sinajského poloostrova. Díky špatnému Gonenově velení hrozilo celé jižní frontě zhroucení. Bar-Lev po převzetí funkce navrhl opatření ke stabilizaci situace. Díky svým diplomatickým schopnostem dokázal navíc ukončit spory mezi polními generály, jejichž představy, jak dále vést válku na jižní frontě se navzájem rozcházely. Dokázal uklidnit situaci a vnést pořádek do velení. Gonenův zástupce Uri Ben-Ari později o Bar-Levově příchodu řekl: „Vnesl mezi nás klid. Zavládl pocit, že to má na starost konečně skutečný velitel.“

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Ministrem obchodu a průmyslu zůstal Bar-Lev až do roku 1977, kdy volby vyhrál Likud Menachema Begina. V letech 1977–1984 pracoval jako generální sekretář strany a poslanec Knesetu. Poté, co v roce 1984 sestavil Ma'arach vládu národní jednoty, pracoval v ní Bar-Lev až do roku 1990 jako ministr policie.

Po volbách v roce 1992 opustil Kneset. V letech 19921994 působil jako izraelský velvyslanec v Rusku.[3] Zemřel 7. května 1994 v Tel Avivu.

Jeho syn Omer Bar-Lev působil od 70. let 20. století v elitních armádních jednotkách Sajeret Matkal a ve volbách v roce 2013 byl zvolen do Knesetu za Izraelskou stranu práce.[4][5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Haim Bar-Lev na anglické Wikipedii.

  1. FINKLESTONE, Joseph. Obituary: Lt-Gen Haim Barlev [online]. The Independent, 1994-05-10, [cit. 2011-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Bar-Lev, Haim (1924-1994) [online]. Židovská agentura, [cit. 2011-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha : Barrister & Principal, 2007. 321 s. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 122.  
  4. Omer Bar-Lev [online]. Kneset, [cit. 2013-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. עמר בר לב [online]. havoda.org.il, [cit. 2013-02-08]. Dostupné online. (hebrejsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]