Herci Halevi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Herci Halevi
23. náčelník Generálního štábu Izraelských obranných sil
Úřadující
Ve funkci od:
16. ledna 2023
PředchůdceAviv Kochavi
33. zástupce náčelníka Generálního štábu Izraelských obranných sil
Ve funkci:
11. července 2021 – 31. října 2022
PředchůdceEjal Zamir
NástupceAmir Bar'am
Vojenská služba
SlužbaIzrael
SložkaIzraelské obranné síly
Doba služby1985–současnost
Hodnostgenerálporučík (rav aluf)
Bitvy/válkyjiholibanonský konflikt
druhá libanonská válka
první intifáda
druhá intifáda
operace Obranný štít
operace Lité olovo
operace Pilíř obrany
operace Ochranné ostří
izraelsko-palestinské střety (srpen 2022)
Narození17. prosince 1967 (56 let)
Jeruzalém, Izrael
PříbuzníAmir (bratr)
Alma materHebrejská univerzita v Jeruzalémě
National Defense University
Profesevoják
CommonsHerzi Halevi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hercl „Herci“ Halevi (hebrejsky הרצל „הרצי“ הלוי‎, Hercl „Herci“ ha-Levi; * 17. prosince 1967 Jeruzalém) je generálporučík (rav aluf) Izraelských obranných sil, od ledna 2023 náčelník Generálního štábu Izraelských obranných sil.[1][2]

Dříve působil jako velitel jižního velitelství,[3] náčelník Amanu,[4] velitel 91. divize, velitel výsadkářské brigády a velitel Sajeret Matkal.[5]

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec Šlomo byl majitelem společnosti poskytující poradenské služby a deset let byl členem jeruzalémské městské rady, a matka Lina byla učitelkou tělesné výchovy na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě.[6] Jeho dědeček z otcovy strany, Chajim Šalom Halevi, původem z Brestu, byl členem Irgunu[7] a zástupcem ředitele nemocnice Hadasa.[8] Jeho babička z otcovy strany, Cila, povoláním bakterioložka,[8] byla dcerou rabína Dova ha-Kohena Kuka (bratra rabína Abrahama Isaaca Kooka).[9]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v prosinci 1967[2] v Jeruzalémě. Má staršího bratra Amira. Do svých čtyř let žil s rodinou ve čtvrti ha-Mošava ha-Germanit v Jeruzalémě.[6] Poté se rodina přestěhovala do jeruzalémské čtvrti Ramat Eškol.[6] Vyrůstal v náboženském prostředí,[10] navštěvoval náboženské školy v Jeruzalémě.[11] Byl také členem náboženské skautské skupiny Masu'ot[9] a zúčastnil se její delegace do Spojených států.[8]

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Halevi pří nástupu do armády (1985)

V roce 1985 byl odveden do Izraelských obranných sil.[2] Dobrovolně se přihlásil do výsadkářské brigády. Sloužil jako voják a velitel družstva.[12] V roce 1987 se po absolvování důstojnické školy stal důstojníkem pěchoty a vrátil se k výsadkářské brigádě jako velitel čety. Vedl protitankovou rotu brigády v protipartyzánských operacích během jiholibanonského konfliktu.[13][14] V roce 1993 byl přidělen k Sajeret Matkal, speciální jednotce Izraelských obranných sil, kde sloužil jako velitel roty. Této jednotce velel během druhé intifády.[15]

Role plukovníka[editovat | editovat zdroj]

Dne 11. září 2005 byl jmenován velitelem brigády Menaše a 22. srpna 2007 byl jmenován velitelem výsadkářské brigády, kterou vedl během operace Lité olovo a řady dalších operací.[16]

Role brigádního generála[editovat | editovat zdroj]

V září 2009 byl povýšen do hodnosti brigádního generála (Tat aluf) a jmenován velitelem operačního oddělení Amanu a v této funkci působil do 11. října 2011.[15] Dne 6. listopadu byl jmenován velitelem 91. divize. Pod jeho vedením získala divize ocenění.[17] Svou funkci zde ukončil v listopadu 2013 a v roce 2014 se stal velitelem velitelské a štábní školy Izraelských obranných sil.[15]

Role generálmajor[editovat | editovat zdroj]

Dne 18. září 2014 byl povýšen do hodnosti generálmajora (aluf)[18] a 22. září nastoupil do funkce náčelníka Amanu,[19] kde působil do března 2018.[15] Dne 23. března 2018 ho ve funkci nahradil Tamir Hejman.[20] Dne 6. června 2018 se stal velitelem jižního velitelství, kde nahradil Ejala Zamira.[21] Velitelství dohlíží na činnost Izraelských obranných sil v okolí Pásma Gazy.[3] Dne 21. března 2021 ho ve funkci vystřídal Eli'ezer Toledano.[22] Jednotkám jižního velitelství velel během střetů mezi Palestinským islámským džihádem a Izraelem, které vypukly po cíleném zabití Bahá Abú al-Atá v listopadu 2019.[23]

Dne 11. července 2021 byl jmenován zástupcem náčelníka Generálního štábu Izraelských obranných sil.[24][25] Dne 31. října 2022 ho ve funkci nahradil Amir Bar'am.[26] Dne 4. září 2022 byl ministrem obrany Binjaminem Gancem jmenován nastupujícím náčelníkem Generálního štábu.[27] Jeho jmenování příštím náčelníkem Generálního štábu potvrdila vláda Naftali Bennetta 23. října 2022. Funkce se ujal 16. ledna 2023 a nahradil tak Aviva Kochaviho.[1][2]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Halevi bydlí v Kfar ha-Oranim na Západním břehu Jordánu.[28] Je ženatý se Šaron[2] a má čtyři děti.[10] I přesto, že přestal nosit kipu, se považuje za věřícího a o šabatu navštěvuje synagogu.[10] Získal bakalářský titul v oboru filozofie a podniková ekonomika na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě[12] a magisterský titul na National Defense University.[2][29] Jeho bratr Amir působil jako výkonný ředitel ministerstva turismu.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Herzi Halevi na anglické Wikipedii, הרצי הלוי‎ na hebrejské Wikipedii a Ха-Леви, Херци na ruské Wikipedii.

  1. ↑ a b FABIAN, Emanuel. Herzi Halevi formally takes over as chief of staff, vows to keep politics out of IDF. The Times of Israel [online]. 2023-01-16 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f STEJSKAL, Lubomír. Izrael: Nastupuje nový ramatkal. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2023-01-16 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b BACHNER, Michael. IDF taps military intel head as new chief of volatile Southern Command. The Times of Israel [online]. 2018-06-07 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ SHOVAL, Lilach; MORAG, Tamir. Herzi Halevi approved as next IDF chief of staff. Jisra'el ha-jom [online]. 2022-10-24 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  5. ↑ LIMOR, Yoav. The most popular person in Israel: Meet the next IDF chief of staff. Jisra'el ha-jom [online]. 2022-11-23 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d אתגר המפקד: כל מה שרציתם לדעת על הרצי הלוי, הרמטכ"ל ה־23. Jisra'el ha-jom [online]. 2022-11-17 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  7. ↑ חיים שלום הלוי (גורדין) [online]. [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  8. ↑ a b c אגדת הרצי והרצי: סיפורו של דודו של הרמטכ"ל ה-23, שנפל במלחמת ששת הימים. Ma'ariv [online]. 2022-11-12 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  9. ↑ a b NO'AM, Amir. 8. אלוף הרצי הלוי האיש שגדל בלב הציונות הדתית והפך למועמד בולט לתפקיד הרמטכ”ל ה–23. Makor rišon [online]. [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  10. ↑ a b c RUDOREN, Jodi. To a Philosopher-General in Israel, Peace Is the Time to Prepare for War. The New York Times [online]. 2013-11-15 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  11. ↑ מח"ט הצנחנים היוצא: שבי ומוות - חלק מחיינו. Makor rišon [online]. 2009-04-09 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  12. ↑ a b הניו יורק טיימס מסמן את הרמטכ"ל הבא של ישראל. Ha'arec [online]. 2013-11-16 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  13. ↑ FINKEL, Gal Perl. IDF promotes officers who think outside the box, but still follow the line. The Jerusalem Post [online]. 2018-06-18 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. 
  14. ↑ צבע אדום [online]. 2008-10-26 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  15. ↑ a b c d נצר למשפחת קוק ו"מצביא מבצעים" בסיירת מטכ"ל: הרמטכ"ל הבא הרצי הלוי | פרופיל. Ma'ariv [online]. 2022-09-04 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  16. ↑ FINKEL, Gal Perl. A new strategy against ISIS. The Jerusalem Post [online]. 2017-03-07 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. 
  17. ↑ תא"ל הרצי הלוי נכנס לתפקידו כמפקד עוצבת "הגליל" [online]. Izraelské obranné síly, 2011-11-07 [cit. 2023-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. (hebrejsky) 
  18. ↑ הרמטכ"ל: "אגף המודיעין לוקח בחשבון את הטלטלה האזורית" [online]. Izraelské obranné síly, 2014-09-18 [cit. 2023-01-23]. Dostupné v archivu. (hebrejsky) 
  19. ↑ הרמטכ"ל על דאע"ש: "אויבנו מתקדמים ומשנים את דפוסי פעולתם" [online]. Izraelské obranné síly, 2014-09-22 [cit. 2023-01-23]. Dostupné v archivu. (hebrejsky) 
  20. ↑ אלוף תמיר היימן נכנס לתפקידו כראש אמ"ן במקום הרצי הלוי. Ynet [online]. 2018-03-28 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  21. ↑ אלוף הרצי הלוי מונה למפקד פיקוד הדרום [online]. Izraelské obranné síly, 2018-06-06 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  22. ↑ "לא ניתן להחלטת בית הדין הבין-לאומי לערער אותנו" [online]. Izraelské obranné síly, 2022-01-17 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  23. ↑ FINKEL, Gal Perl. IDF chief's promo for Israel's next major war. Ynetnews [online]. 2019-12-26 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. 
  24. ↑ Maj. Gen. Herzi Halevi takes over as IDF’s deputy chief of staff. The Times of Israel [online]. 2021-07-11 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. 
  25. ↑ SHOVAL, Lilach. 'We will continue to build up the IDF's power,' Defense Minister Gantz says. Jisra'el ha-jom [online]. 2021-07-12 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. 
  26. ↑ האלוף אמיר ברעם נכנס לתפקיד סגן הרמטכ"ל. Aruc ševa [online]. 2022-10-31 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  27. ↑ FABIAN, Emanuel. Herzi Halevi, Kohavi’s deputy, named as next IDF chief of staff. The Times of Israel [online]. 2022-09-04 [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. 
  28. ↑ מלחמות הגנרלים ממודיעין. www.mnews.co.il [online]. 2016-01-17 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  29. ↑ Alumni on the Move, Classes of 2001 - 2005 [online]. [cit. 2023-01-22]. Dostupné v archivu. 
Náčelníci Generálního štábu Izraelských obranných sil Izrael
Náčelníci Amanu Izrael

Velitelé jižního velitelství Izrael
Alon (1948–49) • Rabin (1949) • Dajan (1949-51) • Cadok (1951–54) • Peri (1954) • Amit (1955–56) • Simchoni (1956) • Laskov (1956–58) • Herzog (1958) • Jofe (1958–62) • Cvi Zamir (1962-64) • Gaviš (1965-69) • Šaron (1969-73) • Gonen (1973) • Bar-Lev (1973) • Tal (1973-74) • Adan (1974) • Adam (1974-76) • Šapir (1976–78) • Šomron (1978–82) • Erez (1982–83) • Bar Kochva (1983–86) • Sagi (1986) • Mordechaj (1986–89) • Vilnaj (1989–94) • Mofaz (1994–96) • Janaj (1996–97) • Samia (1997–2000) • Almog (2000–03) • Harel (2003–05) • Galant (2005–2010) • Ruso (2010–2013) • Turdžeman (2013–2015) • Ejal Zamir (2015–2018) • Halevi (2018–2021) • Toledano (2021–současnost)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Herci_Halevi&oldid=23483986“