Jigael Jadin
| Jigael Jadin יגאל ידין |
|
|---|---|
Jigael Jadin v letech 1949-1952 |
|
|
|
|
| Ve funkci: 20. června 1977 – 5. srpna 1981 |
|
| Předseda vlády | Menachem Begin |
| Předchůdce | Jigal Alon |
| Nástupce | Simcha Erlich |
|
|
|
| Narození | 21. března 1917 Jeruzalém, Osmanská říše |
| Úmrtí | 28. června 1984 Jeruzalém, Izrael |
| Politický subjekt | Daš, Demokratické hnutí |
| Kneset | 9. |
| Vzdělání | Hebrejská univerzita |
| Profese | archeolog |
| Vojenská služba | |
| Sloužil | Hagana Izraelské obranné síly |
| Doba služby | 1932–1952 |
| Hodnost | Rav Aluf (generálporučík), náčelník Generálního štábu |
| Bitvy/války | druhá světová válka |
Jigael Jadin (hebrejsky: יגאל ידין, rodným jménem Jigal Sukenik; 21. března 1917 − 28. června 1984) byl izraelský archeolog, politik a 2. náčelník Generálního štábu Izraelských obranných sil (IOS) (Ramatkal).
Obsah |
Biografie [editovat]
Mládí a vojenská kariéra [editovat]
Jadin se narodil v Jeruzalémě roku 1917 uznávanému archeologovi Eleazarovi Sukenikovi a učitelce a bojovnici za ženská práva Hasaje Fejnsod Sukenikové. Když mu bylo patnáct, přidal se k Haganě, kde zastával množství různých funkcí. V roce 1946 však Haganu po hádce s jejím velitelem opustil. V roce 1947 studoval na univerzitě a krátce před vyhlášením nezávislosti Státu Izrael byl zpět do služby povolán Davidem Ben Gurionem. Během Války o nezávislost byl operačním velitelem a během této války byl zodpovědný za mnoho klíčových rozhodnutí.
Po rezignaci Ja'akova Doriho byl 9. listopadu 1949 jmenován náčelníkem Generálního štábu IOS a v této funkci setrval po tři roky. Rezignoval 7. prosince 1952 poté co se nepohodl s premiérem a ministrem obrany Davidem Ben Gurionem ohledně škrtech v armádním rozpočtu. Ve věku 35 let dosáhl všech izraelských vojenských postů.
Archeologie [editovat]
| otec | Eleazar Sukenik |
|---|
Po odchodu z armády se věnoval výzkumu a započal svoje životní dílo v archeologii. V roce 1956 obdržel Izraelskou cenu za svou disertační práci věnovanou překladům Svitků od Mrtvého moře. Jako archeolog odkryl některé z nejvýznačnějších náboženských míst, včetně Kumránských jeskyní, Masady, Chacoru a Tel Megido. Šalamounovu bránu v Tel Gezeru považoval za vrchol své kariéry. Čas od času se musel vypořádávat s krádežemi důležitých artefaktů, někdy prominentními politiky a vojenskými představiteli. Jednou například, když byly krádeže připisovány známému jednookému generálu Moše Dajanovi, poznamenal: „Vím kdo to byl, ale neřeknu o koho jde, ale pokud ho chytím, vydloubnu mu jeho zbývající oko.“
Přestože byl archeolog, nikdy se úplně nestáhl z veřejného života. V předvečer Šestidenní války byl vojenským poradcem premiéra Levi Eškola a po Jomkipurské válce, byl členem Agranatovy komise, která vyšetřovala příčiny, jež vedly k válce.
Politická kariéra [editovat]
V roce 1976 založil Jadin spolu s profesorem Amnonem Rubinsteinem, Šmuelem Tamirem, Me'irem Amitem, Meirem Zoreou a mnoha dalšími prominentními osobnostmi veřejného života Demokratické hnutí za změnu, běžně známé pod hebrejským akronymem Daš. Nová strana se zdála být ideálním řešením pro mnoho Izraelců, kteří již byli otráveni neustálými obviněními z korupce ve straně Ma'arach (toho času hlavní izraelská politická strana), jakožto mnoha dalšími skandály, včetně Jadlinovy aféry, sebevraždy ministra bydlení Avrahama Ofera, amerického dolarového konta Ley Rabinové, atp. Mimoto byl Daš odpovědí na rostoucí frustraci a zoufalost po Jomkipurské válce a na sociální a politický vývoj, který ji následoval. Mnoho lidí vnímalo Jadina, bojovníka a učence, jako typického představitele ideálního Izraelce, nedotčeného korupcí, který by mohl vést zemi po nové cestě.
V parlamentních volbách v roce 1977 si strana vedla poměrně slušně, a při svém prvním pokusu dostat se do Knesetu získala 15 ze 120 křesel. V důsledku výsledku voleb byl předseda vítězné strany Likud, Menachem Begin, schopný sestavit koalici s Jadinovou stranou Daš, což bylo historicky poprvé, co v Izraeli vládla pravicová vláda. Jako nový vicepremiér hrál Jadin důležitou roli v mnoha událostech, které se tou dobou odehrály, zejména pak v souvislosti se vztahy s Egyptem, které nakonec vedly k podepsání Dohod z Camp Davidu a Egyptsko-izraelské a Izraelsko-jordánské mírové smlouvy. Strana Daš se však nakonec rozpadla v několik frakcí. Jadin se přidal k Demokratickému hnutí, ale i to se rozštěpilo, a tak nakonec až do konce svého funkčního období působil v Knestu jako nezávislý. Z politiky odešel v roce 1981.
Jadin byl ženatý s Carmelou Ruppinovou, která s ním během jeho kariéry pracovala a pomáhala mu s překlady a publikováním knih. Měli spolu dvě dcery − Orly a Littal. Zemřel v roce 1984. Jeho bratrem byl izraelský herec Jossi Jadin.
Odkazy [editovat]
Poznámky [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yigael Yadin na anglické Wikipedii.
Externí odkazy [editovat]
- (anglicky) Jigael Jadin na stránkách Knesetu
- Členové Knesetu
- Narození 1917
- Úmrtí 1984
- Náčelníci generálního štábu Izraele
- Ministři vlád Izraele
- Izraelští archeologové
- Absolventi Hebrejské univerzity v Jeruzalémě
- Příslušníci Hagany
- Nositelé Izraelské ceny
- Izraelští Židé
- Osmanští Židé
- Židé v Britském mandátu Palestina
- Sabrové
- Jeruzalémští rodáci
- Pohřbení na Herzlově hoře
- Členové Izraelské akademie věd a klasického vzdělávání
