Projekt 205

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Projekt 205 / Třída Osa
Raketový člun projektu 205
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Ruské námořnictvo
Typ raketový člun
Lodě ~394
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud aktivní (2012)
Předchůdce Projekt 183R / třída Komar
Následovník Projekt 106MP / třída Matka
Technické údaje
Výtlak 165 t (standardní)
226 t (plný)
Délka 38,6 m
Šířka 7,6 m
Ponor 1,9 m
Pohon 3 diesely
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 35 uzlů
Dosah
Posádka 30
Výzbroj 4× 30mm kanón AK-230 (2×II)
P-15 Termit (4×I)
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Projekt 205 „Moskit“ (Москит; v kódu NATO třída Osa) byla třída raketových člunů sovětského námořnictva z doby studené války. Byly to první plavidla od počátku projektovaná jako raketové čluny.[1] Jejich hlavním úkolem bylo ničení hladinových lodí protivníka. V Sovětském svazu a ČLR jich bylo postaveno cca 400 kusů, přičemž 175 jich bylo exportováno do dalších zemí.[1] U některých zahraničních uživatelů jsou stále v aktivní službě.

Stejný trup, jako čluny Projektu 205, používaly rovněž hlídkové čluny Projektu 205P (v kódu NATO třída Stenka), další evolucí typu vznikly také útočné čluny Projektu 206 (v kódu NATO třída Shershen), Projektu 206M (v kódu NATO třída Turya) a Projektu 206MR (v kódu NATO třída Matka).

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Vypuštění střely P-15

Tento typ vyvinula Ústřední námořní konstrukční kancelář (CMKB) Almaz. Loděnice sovětského námořnictva v Leningradu, Vladivostoku a Rybinsku postavily v letech 19601975 celkem 177 těchto raketových člunů několika modelů, z nichž základní verze představovaly Projekt 205 (třída Osa I) a Projekt 205U (třída Osa II).[1] V letech 19731984 bylo navíc v Rybinsku postaveno dalších 87 jednotek exportního modelu Projekt 205ER. Tím dosáhla sovětská produkce této třídy celkových 264 jednotek.[2] Dalších 120 člunů bylo, na základě licence, postaveno v ČLR jako typ 021.[3]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Člun novější varianty Osa II

Hlavní údernou výzbroj člunů tvoří čtyři vypouštěcí kontejnery protilodních střel P-15 Termit (v kódu NATO SS-N-2A Styx) umístěných po dvou na bocích trupu. Čluny třídy Osa II nesou kompaktnější vypouštěcí kontejnery, ve kterých jsou střely P-15 s prodlouženým doletem. Sekundární výzbrojí jsou dva 30mm dvojkanóny AK-230. Pohonný systém tvoří dva diesely. Nejvyšší rychlost dosahuje 35 uzlů.[1]

Operační služba[editovat | editovat zdroj]

Egypt a Sýrie[editovat | editovat zdroj]

Během války Jom Kippur utrpěly raketové čluny arabských států porážku od izraelských protějšků typové řady Sa'ar. V bitvě u Latakie potopily izraelské čluny syřanům kromě dalších plavidel i po jednom raketovém člunu projektu 205183R. Jednalo se o první bitvu raketových člunů. V následující bitvě u Baltimu přišli Egypťané o tři ze čtyř zúčastněných člunů projektu 205. Izraelci se díky rušení vyhnuli zásahu raketami P-15 a naopak zasadili svým protivníkům zničující úder raketami Gabriel Mk.I a dělostřelbou: proti 76mm kanonům namontovaných na izraelských člunech se čluny projektu 205 mohly bránit pouze dvěma 30mm dvoukanony AK-230. Těmito úspěchy si izraelské raketové čluny vydobyly námořní převahu nad syrským a egyptským námořnictvem.[4]

Indie[editovat | editovat zdroj]

Indie před indicko-pákistánskou válkou z roku 1971 koupila ze Sovětského svazu osm člunů projektu 205 (v Indii označovaných jako třída Vidyut). Čtyři z nich pak jen pár hodin po vypuknutí války v noci ze 4. na 5. prosince 1971 podnikly operaci Trident: útok na pákistánský přístav Karáčí. Během útoku byly raketami P-15 potopeny minolovka PNS Muhafiz a torpédoborec PNS Khyber.[5][6][7] [8] Jen o čtyři noci později (8.-9. prosince) uskutečnili Indové operaci Python: další útok na Karáčí, na kterém se podílel rovněž jeden raketový člun projektu 205.[6][7]

Irák[editovat | editovat zdroj]

Irák nasadil své raketové čluny sovětského projektu 205205U během irácko-íránské války.[9]

Před začátkem války v Zálivu mělo irácké námořnictvo dva nebo tři raketové čluny projektu 205 a šest modernějších člunů projetu 205U. Navíc Irák po obsazení Kuvajtu získal raketové hlídkové čluny TNC-45FPB-57. Většina iráckých člunů byla během války zničena koaličními letadly a vrtulníky, což znovu potvrdilo jejich zranitelnost ze vzduchu.[10]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Osa class missile boats ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d [Pejčoch, Novák, Hájek, 1998, s. 107.]
  2. ANDREJSEK, Tomáš. Katastrofy hladinových plavidel VMF SSSR – R–82. ATM. 2011, roč. 43, čís. 3, s. 85. ISSN 1802-4823.  
  3. Naval Vessels [online]. Sinodefence.com, [cit. 2012-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Missile Boat Flotilla [online]. jewishvirtuallibrary.org, [cit. 2009-12-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 108.  [Dále Pejčoch, Novák, Hájek (1998)]
  6. a b Bangladeshi War of Independence, Indo-Pakistani War of 1971 [online]. globalsecurity.org, [cit. 2009-12-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b Trident, Grandslam and Python: Attacks on Karachi [online]. bharat-rakshak.com, 2004-07-07, [cit. 2009-12-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Operations in the Arabian Sea [online]. Pakistam Military Consortium, [cit. 2009-12-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ARABIAN PENINSULA & PERSIAN GULF DATABASE: Tanker War, 1980-1988 [online]. acig.org, 2003-09-13, [cit. 2009-12-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. The Lessons of Modern War - Volume IV - The Gulf War (Chapter Ten) [online]. csis.org, [cit. 2009-12-10]. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.  
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha : Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.