Alžírské námořnictvo
| Alžírské námořnictvo | |
 Znak Alžírského námořnictva |
|
| Země |  Alžírsko |
|---|---|
| Velikost | 3 fregaty 6 korvet 4 ponorky 22 hlídkových lodí 3 výsadkové lodě 3 pomocné lodě |
| Nadřazené jednotky | Ozbrojené síly Alžírska |
Alžírské námořnictvo je součástí ozbrojených sil Alžírska. K roku 2008 ho tvořilo 6900 mužů. Hlavní základny jsou v Alžíru, Mers-el-Kebíru a Jijel. Země má i vlastní Pobřežní stráž. K hlídkování používá rovněž lehké letouny a vrtulníky. V roce 2011 námořnictvo tvořily 4 ponorky, 3 fregaty, 6 korvet, 22 hlídkových lodí, 3 výsadkové lodě a 3 pomocné lodě.[1] V posledních letech přitom prochází modernizací a expanzí.
Obsah |
[editovat] Historie
Rozvoj alžírského námořnictva začal poté, co země přestala být francouzskou kolonií. Hlavním dodavatelem se přitom stalo SSSR, díky jehož pomoci mělo být schopné konkurovat námořnictvům Maroka a Libye. V roce 1967 dodal Sovětský svaz do Alžírska první třídy raketové čluny třídy Osa I, šest raketových člunů třídy Komar a dvanáct torpédových člunu třídy P6. V druhé polovině 70. let ho dále posílilo devět raketových člunů modelu Osa II. Značný rozvoj námořnictva nastal v letech osmdesátých. V jejich první polovině sovětský svaz Alžírsku dodal tři fregaty třídy Koni, tří korvety třídy Nanuchka a výsadkovou loď typu Polnocny B. Naopak z Velké Británie byly dodány dvě výsadkové lodě Kalaat Beni Hamed a Kalaat Beni Rached a dvanáct hlídkových dělových člunů třídy El Yadekh. V druhé polovině 80. let navíc země získala dvě moderní ponorky třídy Kilo (nahradily dva kusy staršího Projektu 633), které v 90. letech nechala modernizovat.
V poslední dekádě Alžírské námořnictvo prochází modernizací svých sil, které tak mají lépe čelit pašeráctví, ilegální imigraci a hrozbě terorismu podél tisícikilometrového pobřeží země.[1] Udržuje také síly odpovídající jeho tradičnímu rivalu v podobě Marockého královského námořnictva. Pro doplnění ponorkových sil byly v roce 2006 objednány dvě ruské ponorky Projektu 636. Dodány byly roku 2010.[1] Výrazně posílila také kategorie korvet. Od roku 2007 probíhal tendr, v němž se utkaly britské fregaty typu 23, francouzské fregaty třídy FREMM a ruské korvety Projektu 20382 Tigr. Nakonec zvítězil ruský projekt, od kterého byly roku 2011 objednány dvě jednotky.[1] Ve stejném roce navíc země objednala výsadkovou a podpůrnou loď vycházející zřejmě z italské třídy San Giorgio.[2] Vítanou posilou se staly rovněž tři, původně brunejské, korvety třídy Nakhoda Ragham. Brunejské námořnictvo totiž jejich objednávkou poněkud přecenilo své možnosti, zbrusu nová plavidla nepřevzalo a pořídilo si raději menší plavidla. Nakonec je poměrně levně získalo právě Alžírsko.[1]
[editovat] Složení
[editovat] Fregaty
- Projekt 1159 / třída Koni
- Murat Reis (901)
- Reis Kellik (902)
- Reis Korfo (903)
[editovat] Korvety
- Třída Nakhoda Ragham (3 ks)
- Projekt 1234E / třída Nanuchka II
- Reis Hamidou (801)
- Salah Reis (802)
- Reis Ali (803)
[editovat] Raketové čluny
- Projekt 205 / třída Osa (11 ks)
[editovat] Ponorky
- Projekt 877EKM / třída Kilo
- Rais Hadj Mubarek (012)
- El Hadj Slimane (013)
- Projektu 636 / třída Improved Kilo (2 ks)
[editovat] Hlídkové lodě
- Třída El Yadekh (12 ks)
[editovat] Výsadkové loodě
- Třída Kalaat Beni Hammed
- Kalaat Beni Hamed (472)
- Kalaat Beni Rached
- Projekt 770 / třída Polnocny B
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ a b c d e MARTIN, Guy. Algerian Navy purchases two Tiger corvettes from Russia [online]. Defenceweb, rev. 2011-07-01, [cit. 2012-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Algerian navy orders vessel from Italy [online]. REV. 2011, [cit. 2012-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
[editovat] Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha : Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
