Projekt 205P
| Projekt 205P Tarantul / třída Stenka | |
|---|---|
 Ukrajinský hlídkový člun BG57 | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Sovětské námořnictvo Ukrajinské námořnictvo Kubánské revoluční námořnictvo další... |
| Typ | torpédový člun |
| Lodě | 138 |
| Osud | aktivní (2022) |
| Předchůdce | Projekt 206 / třída Shershen |
| Nástupce | Projekt 206EP / třída Mol |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 170 t (standardní) 210 t (plný) |
| Délka | 39,8 m |
| Šířka | 7,6 m |
| Ponor | 1,9 m |
| Pohon | 3 diesely |
| Rychlost | 34 uzlů |
| Dosah | 800 nám. mil při 20 uzlech |
| Posádka | 22 |
| Výzbroj | 4× 30mm kanón AK-230 (2×II) 4× 406mm torpédomet (4×I) 2× skluzavky hlubinných pum |
Projekt 205P Tarantul (v kódu NATO třída Stenka) je třída torpédových člunů sovětského námořnictva z doby studené války. Trup, pohon a hlavňová výzbroj byli převzaty z raketových člunů Projektu 205. Čluny byly určeny především k protiponorkovému hlídkování. Celkem bylo postaveno 138 torpédových člunů této třídy. Část jich byla prodána námořnictvům sovětských spojenců. Řada jich je používána, bez torpédometů, v roli hlídkových plavidel. Za studené války jich určité množství provozovala pohraniční vojska KGB. Po rozpadu SSSR sovětské čluny získalo ruské námořnictvo a ukrajinské námořnictvo.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Celkem bylo v letech 1967–1989 postaveno 138 člunů této třídy.[1]
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Plavidla byla vybavena sonarem. Trup a pohonný systém byly převzaty z třídy Osa I. Trup však byl o 90 centimetrů prodloužen. Výzbroj člunů tvořily dva 30mm dvoukanóny AK-230, čtyři 406mm torpédomety a dvě skluzavky hlubinných pum. Pohonný systém tři diesely roztáčející trojici lodních šroubů. Nejvyšší rychlost dosahovala 34 uzlů.
Zahraniční uživatelé[editovat | editovat zdroj]
- Námořnictvo – Roku 1993 získalo čluny PSKR-633 a PSKR-634.
- Ázerbájdžánská pobřežní stráž – Získalo čtyři jednotky. Využívány jak ostrážní čluny.
- Gruzínské námořnictvo – Získalo dvě jednotky.
- Kambodžské námořnictvo – Získalo čtyři jednotky.
- Kubánské revoluční námořnictvo – Získalo tři jednotky.
- Námořnictvo Turkmenistánu – Získalo jedenáct jednotek.
- Ukrajinské námořnictvo – Získalo sedmnáct jednotek.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 109.[Dále Pejčoch, Novák, Hájek (1998)]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Projekt 205P na Wikimedia Commons
- Border patrol ship - Project 205P [online]. russianships.info [cit. 2015-05-09]. Dostupné online. (anglicky)