Projekt 1241

Projekt 1241 / Třída Tarantul
Obecné informace
Uživatelé	Sovětské námořnictvo
Typ	korveta
Lodě
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud	aktivní
Předchůdce	Projekt 1239 / Bora
Následovník
Technické údaje Tarantul III (Projekt 1241.1M)
Výtlak	385 t (standardní) 455 t (plný)
Délka	56,1 m
Šířka	11,5 m
Ponor	2,5 m
Pohon	CODOG
Palivo	{{{palivo}}}
Rychlost	36 uzlů
Dosah
Posádka	34
Výzbroj	1× 76mm kanón AK-176 4× P-270 Moskit (2×2) 4× Strela-2 (1×4) 2× AK-630 (2×1)
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak	{{{výtlak2}}}
Délka	{{{délka2}}}
Šířka	{{{šířka2}}}
Ponor	{{{ponor2}}}
Pohon	{{{pohon2}}}
Palivo	{{{palivo2}}}
Rychlost	{{{rychlost2}}}
Dosah	{{{dosah2}}}
Posádka	{{{posádka2}}}
Výzbroj	{{{výzbroj2}}}
Pancíř	{{{pancíř2}}}
Letadla	{{{letadla2}}}
Radar	{{{radar2}}}
Sonar	{{{sonar2}}}
Ostatní	{{{ostatní2}}}

Projekt 1241 (v kódu NATO třída Tarantul) je třída raketových korvet (některé zdroje je kategorizují jako raketové čluny) sovětského námořnictva z doby studené války. Stavěny byly od roku 1977. Byly exportovány do řady dalších zemí. Z jejich konstrukce vychází též protiponorkové korvety Projektu 1241.2.

Varianty

Nákres třídy

Výzbroj verze Tarantul I (Projekt 1241.RE) tvoří jeden dvouúčelový 76mm kanón AK-176 a dva systémy blízké obrany AK-630 v zadní části nástavby. K obraně proti vzdušným cílům slouží čtyřnásobné odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel krátkého dosahu Strela-2. Údernou výzbrojí jsou dva dvojnásobné kontejnery protilodních střel P-15 Termit. Pohonný systém koncence CODOG tvoří dvě plynové turbíny DR 77 a dva dieselové motory CM 504. Nejvyšší rychlost dosahuje 36 uzlů.

Vylepšená varianta Tarantul II (Projekt 1241.1) se liší pouze modernější elektronikou, což se pozná podle výrazného radomu střeleckého komplexu v prostoru nad velitelským můstkem. Poslední verze Tarantul III (Projekt 1241.1M) se liší odlišně tvarovaným stěžněm a mnohem účinnější údernou výzbrojí, kterou nově tvoří čtyři nadzvukové protilodní střely P-270 Moskit s dosahem 120 km.

Uživatelé

• Bulharsko – Bulharské námořnictvo provozuje jeden kus této třídy.

• Indie – Indické námořnictvo v letech 1987-1997 zařadilo celkem 11 jednotek verze Tarantul I, sloužících jako třída Veer. Prvních pět dodalo Rusko a zbytek postavily domácí loděnice. V roce 2002 byly do služby zařazeny další dvě jednotky vylepšené verze Tarantul III.

• Jemen – Jemenské námořnictvo získalo v letech 1990–1991 dvě jednotky verze Tarantul I, které dostaly trupová čísla 124 a 125.

• NDR – Volksmarine získala pět člunů. Po sjednocení Německa byly vyřazeny a jeden dodán do USA ke zkouškám. Dnes je zachován jako muzeum.

• Polsko – Polské námořnictvo získalo v letech 1983–1989 čtyři jednotky verze Tarantul I, pojmenované Gornik, Hutnik, Metalowiec a Rolnik. Stále jsou v aktivní službě.

• Rumunsko – Rumunské námořnictvo v letech 1990–1991 zařadilo tři kusy verze Tarantul I, pojmenované Zborul, Tescarusul a Lastunul.

• Rusko – Ruské námořnictvo mělo k roku 2008 ještě dva kusy verze Tarantul I, 16 kusů verze Tarantul II a 28 kusů verze Tarantul III, celkem tedy 46 jednotek.

• Ukrajina – Ukrajinské námořnictvo po rozpadu SSSR získalo dva kusy verze Tarantul II.

• Vietnam – Vietnamské námořnictvo získalo roku 1994 dva kusy verze Tarantul I, nyní jich má celkem osm a další se staví.

Odkazy

Literatura

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. s. 389.  
• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. s. 389.  
• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. s. 353.  
• PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha : Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. s. 455.