Vladivostok

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vladivostok
Владивосток
Pohled na Vladivostok
Pohled na Vladivostok
Vladivostok – znak
znak
Vladivostok – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 91[1]  m n. m.
Časové pásmo: UTC+10[2]
stát: Rusko Rusko
federální okruh: Dálněvýchodní federální okruh
kraj: Přímořský kraj
Vladivostok na mapě
Přímořský kraj na mapě Ruska
Vladivostok
Red pog.png
Vladivostok
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 331,5 km²
počet obyvatel: 592 069[3]  (X/2010)
hustota zalidnění: 1 786 obyv. / km²
správa
oficiální web: http://www.vlc.ru/
telefonní předvolba: (+7)4232
PSČ: 690xxx
označení vozidel: 25, 125

Vladivostok (rusky Владивосто́к, čínsky 海參崴 pchin-jin Hǎishēnwǎi v českém přepisu Chaj-šen-waj) je město v Rusku, na Dálném východě, na pobřeží Tichého oceánu, nedaleko hranic s KLDR. Je centrem Přímořského kraje a také konečnou stanicí Transsibiřské magistrály z Moskvy. Název v překladu znamená „Vládni východu“.

Ve městě žije necelých 600 tis. obyvatel, s aglomerací má 616 884 obyvatel (2010).[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vliv Číny a postupně rostoucí ruský vliv[editovat | editovat zdroj]

Vladivostok kolem roku 1910

Oblast dnešního Vladivostoku byla osídlená již dávno v minulosti, ještě v dobách před příchodem Číny a Ruska. Poprvé se oblast dnešního Vladivostoku objevuje na čínských mapách, jako Yongmingcheng za vlády Dynastie Jüan na konci 13. století. Ajgunskou smlouvou z roku 1858 a Pekingskou smlouvou z roku 1860 připadla nakonec celá oblast Ruské říši. První Evropané zde přistáli v roce 1855, a záliv na němž město dnes stojí pojmenovali Zlatý roh. Jeho tvar je totiž velmi podobný tomu v Istanbulu.

Ruská vláda a vznik moderního města[editovat | editovat zdroj]

20. června (2. července západního kalendáře) roku 1860 ruská loď Mančur pod vedením kapitána Alexeje K. Šefnera přistála u poloostrova a začala na rozkaz N.V. Komarova stavět základy budoucího města. Už roku 1864 sem bylo přesunuto vedení Ruských jižních přístavů. O rok později zde vznikla loděnice a začali se sem stěhovat první přistěhovalci. Roku 1871 sem byly přemístěny vojenské instalace - základna Sibiřské flotily, vojenský přístav a úřady vojenské správy. Roku 1878 byla však většina obyvatel neruští přistěhovalci ze zemí jako je Čína, Korea a Japonsko. Avšak v roce 1880 pak bylo zahájeno pravidelné spojení mezi Oděsou, Petrohradem a Vladivostokem. Ještě téhož roku byl Vladivostok se sedmi tisíci obyvateli prohlášen městem; zároveň se stal i hlavním městem Přímořského kraje. Začaly se zde zakládat i první hotely. Během dalších deseti let se sem začali stěhovat rolníci i další osadníci; začaly vycházet noviny a vzniklo i první divadlo. Postupně se začaly zavádět linky lodní dopravy i do jiných měst, jako je Kóbe, Nagasaki a Šanghaj. Na začátku 90. let 19. století se právě zde začalo se stavbou transsibiřské magistrály, vedoucí na západ k evropskému Rusku. Právě její otevření zkrátilo cestovní dobu sem z několika měsíců na několik týdnů. V prvních letech 20. století se zde otevírala další nová divadla a vznikaly nové obchodní příležitosti, obchodovalo se jak s ruskými městy (Chabarovsk), tak i s japonskými nebo čínskými. Zavedena zde byla i tramvajová doprava.

Vladivostok za občanské války a Sovětského svazu[editovat | editovat zdroj]

Vladivostok v den jeho obsazení Československými legiemi

V roce 1918 byl obsazen vojsky Československých legií v počtu přes 60 tisíc mužů. Později dorazili zahraniční posily Dohody a Japonci. Do roku 1922 se sem navíc stahovala bílá armáda a jejich přívrženci ze západu zmítaného válkou, což způsobilo prudký nárůst obyvatel - z 97 000 na 410 000, po ustanovení sovětské moci tito lidé nakonec uprchli do USA. Československé legie vyčerpané svoji dlouhou cestou přes Sibiř a s touhou návratu ke svému novému národu, se vrátili přes přístav ve Vladivostoku do Československa. Všechny spojenecké síly byly evakuovány do roku 1920, na rozdíl od Japonců, kteří zůstali až do roku 1922.

Počet obyvatel se poté opět snížil, tentokrát na 105 000. V 30. letech, teď už v Sovětském Svazu, začala rekonstrukce vojenského přístavu ve městě; následně potom se město stalo centrem Tichomořské námořní flotily. Během represí ve 30. letech zde vznikl tábor, internující vzbouřence a později za války japonské zajatce.

Zlatý most

Vladivostok po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

Jako první státník Sovětského Svazu navštívil město Nikita Chruščov, sám ho srovnával se San Franciscem. Až do roku 1992 bylo ale uzavřeno cizincům z důvodů vojenského utajení. V 80. letech se stalo centrem rybolovu, v rámci SSSR měla celá oblast vynikající výsledky. Dnes už funguje Vladivostok opět jako normální město, vysílají tu i televize - rusky i japonsky a jsou zde konzuláty cizích zemí.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Hlavní dopravní prostředky jsou příměstský vlak, autobus, trajekt, trolejbus, tramvaj.

Délka všech tramvajových cest po zkrácení je v současnosti 2,5 km (dříve 18,4 km) a trolejbusových 4,5 km (dříve 45 km).

Trolejbusy[editovat | editovat zdroj]

Vladivostocký trolejbus

Po Vladivostoku jezdí od 29. ledna 1965. V současnosti je v provozu 21 trolejbusů.

Trasy[editovat | editovat zdroj]

Číslo trasy Trasa Interval v minutách První spoj Poslední spoj
5 Автовокзал — Завод «Варяг» 10 6:07 21:37
11 Автовокзал — Клиническая больница 5 6:30 22:42

Tramvaje[editovat | editovat zdroj]

Vladivostocká tramvaj

Jezdí od 9. října 1912. V současnosti je 33 funkčních vozů:

Trasy[editovat | editovat zdroj]

Od 22. července 2011 po dobu stavby kanalizační stoky je v provozu jen jedna zkrácená linka 6k Стадион - Минный городок s intervalem 3-5 min. Jízdenka na jednu cestu stojí 10 rublů (6,50Kč). 1. července 2013 byla tramvajová linka 6 prodloužena na stanici Борисенко.

Číslo trasy Trasa Interval v minutách
6 Минный городок — Борисенко 3-5

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

  • Autobusy (provozované dopravním podnikem i soukromými dopravci)
  • Lanovka 1 trasa
  • Lodní doprava 3 trasy
  • Příměstské vlaky 15 tras

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Kostel ochrany Panny Marie

Vladivostok má subpolární monzunové podnebí. Zatímco v létě vane teplý vzduch od moře z jihovýchodu tak v zimě je to naopak a vane severozápadní vítr ze sibiře. Nejdeštivější častí roku je léto a nejsušší zima. Nejnižší naměřená teplota v historii -31,4 °C byla naměřena v roce 1931, naopak nejtepleji bylo 33,6 °C v roce 1939.

Jaro[editovat | editovat zdroj]

Častá oteplení a ochlazení, někdy i o 10-15 °C.

Léto[editovat | editovat zdroj]

Klimatické léto trvá v průměru 85 dní. Léto začíná o týden později než v Nachodke (27. června), protože ve Vladivostoku je více mlh a vyšší vlhkost vzduchu. Léto končí 19. srpna.

Pro léto je charakteristická proměnlivost počasí, v první půlce léta převládá oblačnost a mlhy a v létě je také nejvíce silných dešťů.

Podzim[editovat | editovat zdroj]

Suchý a teplý s velkým množstvím jasných dnů. První ranní mrazíky přicházejí 24.-26. října, ale mohou být i dříve. První sníh bývá 18. listopadu. Na podzim také sílí vítr až do 7 m/s. Největší nárazy větru bývají okolo 15 m/s.

Zima[editovat | editovat zdroj]

Vane především ledový vzduch ze Sibiře, a proto je v zimě hlavně jasno, sucho a velmi mrazivo. Klimatická zima trvá 130 dní, začíná 14. listopadu a končí 23. března.

Za celou zimu je okolo 18 dnů se zataženou oblohou a 27 dní se sněžením. Déšť se sněhem nebo samotný déšť se během zimy neobjevují každý rok. Blizardy jsou 8-9 dní v zimě a rychlost větru při nich je 15-20 m/s, způsobují sněhové závěje a problémy v dopravě a práci.

Vladivostok – podnebí
Měsíc leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Rok
Nejvyšší teplota [°C] 0 3 12 19 28 27 30 30 26 21 13 2 30
Průměrné maximum [°C] -8,1 -4,2 2,2 9,9 14,8 17,8 21,1 23,2 19,8 12,9 -3,1 -5,1 9
Průměrná teplota [°C] -12,3 -8,4 -1,9 5,1 9,8 13,6 17,6 19,8 16 8,9 0,9 -9,1 4,9
Průměrné minimum [°C] -15,4 -11,6 -4,9 2 6,7 11,1 15,6 17,7 13,1 5,9 -3,8 -11,9 2
Nejnižší teplota [°C] -29 -25 -17 -4 2 8 14 11 1 -6 -18 -25 -29
Srážky [mm] 14 15 27 48 81 110 153 151 116 57 28 18 818
Zdroj: [4]

Životní prostředí[editovat | editovat zdroj]

Ovzduší ve Vladivostoku je silně znečištěné hlavně benzoapyrenem a oxidem dusičitým. Průměrná koncentrace benzoapyrenu překračuje limit trojnásobně a koncentrace oxidu dusičitého překračuje limit 150 %.

Kvalita mořské vody je velmi špatná. Především v zálivech může koncentrace nafty ve vodě překročit limit i šestinásobně. Záliv Zolotoj rog patří mezi nejzamořenější zálivy, je zamořený rtutí, fenoly a těžkými kovy.

Ekonomika a kultura[editovat | editovat zdroj]

Město je stále velkým výrobcem vojenského vybavení, lodí a centrem rybolovu. Hlavními průmysly jsou přeprava, komerční rybolov a námořní základna. Rybolov představuje téměř čtyři pětiny komerční produkce Vladivostoku. Ostatní potravinářské výroby činí 11 %. Od roku 2009 zde působí automobilka Sollers, měla by produkovat až 13 000 automobilů ročně.

Maxim Gorkij Akademické divadlo, založené roku 1931 je určené pro drama, hudební a dětské divadelní představení. Přímořské muzeum Arseňjeva otevřené roku 1890 vystavuje i některé velmi vzácné předměty, například staré čínské stély. Nachází se zde také nová budova opery a baletní divadlo. Ve městě vychází asi 40 deníků, z nichž největší náklad mají noviny Primorskij Kraj.

Ve městě je klub hrající fotbalovou Ruskou Premier Ligu, FK Luč-Energija. Hokejový klub KHL Admiral Vladivostok a basketbalový klub PBL, Spartak Primorje.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Global Gazetteer [online]. Falling Rain Genomics, Inc., 2010, [cit. 2012-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21, [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  3. a b Численность населения районов и городских населённых пунктов субъектов Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011, [cit. 2012-05-21]. (xls) Dostupné online. (rusky) 
  4. Srážky, průměrné minimum, průměrné maximum, průměrná teplota, Nejnižší a nejvyšší každoroční teplota.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]