Vladivostok

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vladivostok
Владивосток
Pohled na Vladivostok od mysu Tigrovyj na poloostrově Škota
Pohled na Vladivostok od mysu Tigrovyj na poloostrově Škota
Vladivostok – znak
znak
Vladivostok – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 91[1]  m n. m.
Časové pásmo: UTC+11[2]
stát: Rusko Rusko
federální okruh: Dálněvýchodní federální okruh
kraj: Přímořský kraj
Vladivostok na mapě
Přímořský kraj na mapě Ruska
Vladivostok
Red pog.png
Vladivostok
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 331,5 km²
počet obyvatel: 592 069[3]  (X/2010)
hustota zalidnění: 1 786 obyv. / km²
správa
oficiální web: http://www.vlc.ru/
telefonní předvolba: (+7)4232
PSČ: 690xxx
označení vozidel: 25, 125

Vladivostok (rusky Владивосто́к, čínsky 海參崴 pchin-jin Hǎishēnwǎi v českém přepisu Chaj-šen-waj) je město v Rusku, na Dálném východě, na pobřeží Tichého oceánu, nedaleko hranic s KLDR. Je centrem Přímořského kraje a také konečnou stanicí Transsibiřské magistrály z Moskvy. Název v překladu znamená „Vládni východu“.

Ve městě žije necelých 600 tis. obyvatel, s aglomerací má 616 884 obyvatel (2010).[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vliv Číny a postupně rostoucí ruský vliv[editovat | editovat zdroj]

Pohled na vladivostocký Zlatý roh z hory Buračok

Oblast dnešního Vladivostoku byla osídlená již dávno v minulosti, ještě v dobách před příchodem Číny a Ruska. Poprvé se oblast dnešního Vladivostoku objevuje na čínských mapách, jako Yongmingcheng za vlády Dynastie Jüan na konci 13. století. Ajgunskou smlouvou z roku 1858 a Pekingskou smlouvou z roku 1860 připadla nakonec celá oblast Ruské říši. První Evropané zde přistáli v roce 1855, a záliv na němž město dnes stojí pojmenovali Zlatý roh. Jeho tvar je totiž velmi podobný tomu v Istanbulu.

Ruská vláda a vznik moderního města[editovat | editovat zdroj]

20. června (2. července západního kalendáře) roku 1860 ruská loď Mančur pod vedením kapitána Alexeje K. Šefnera přistála u poloostrova a začala na rozkaz N.V. Komarova stavět základy budoucího města. Už roku 1864 sem bylo přesunuto vedení Ruských jižních přístavů. O rok později zde vznikla loděnice a začali se sem stěhovat první přistěhovalci. Roku 1871 sem byly přemístěny vojenské instalace - základna Sibiřské flotily, vojenský přístav a úřady vojenské správy. Roku 1878 byla však většina obyvatel neruští přistěhovalci ze zemí jako je Čína, Korea a Japonsko. Avšak v roce 1880 pak bylo zahájeno pravidelné spojení mezi Oděsou, Petrohradem a Vladivostokem. Ještě téhož roku byl Vladivostok se sedmi tisíci obyvateli prohlášen městem; zároveň se stal i hlavním městem Přímořského kraje. Začaly se zde zakládat i první hotely. Během dalších deseti let se sem začali stěhovat rolníci i další osadníci; začaly vycházet noviny a vzniklo i první divadlo. Postupně se začaly zavádět linky lodní dopravy i do jiných měst, jako je Kóbe, Nagasaki a Šanghaj. Na začátku 90. let 19. století se právě zde začalo se stavbou transsibiřské magistrály, vedoucí na západ k evropskému Rusku. Právě její otevření zkrátilo cestovní dobu sem z několika měsíců na několik týdnů. V prvních letech 20. století se zde otevírala další nová divadla a vznikaly nové obchodní příležitosti, obchodovalo se jak s ruskými městy (Chabarovsk), tak i s japonskými nebo čínskými. Zavedena zde byla i tramvajová doprava.

Vladivostok za občanské války a Sovětského svazu[editovat | editovat zdroj]

Vladivostok v den jeho obsazení československými legiemi

V roce 1918 byl obsazen vojsky Dohody a Japonci, do roku 1922 se sem navíc stahovali bílí a jejich přívrženci ze západu zmítaného válkou, což způsobilo prudký nárůst obyvatel - z 97 000 na 410 000. Po ustanovení sovětské moci tito lidé nakonec uprchli do USA. Mezi nimi byly i jednotky Československých legií v počtu přes 60 tisíc mužů. Počet obyvatel se poté opět snížil, tentokrát na 105 000. V 30. letech, teď už v Sovětském Svazu, začala rekonstrukce vojenského přístavu ve městě; následně potom se město stalo centrem Tichomořské námořní flotily. Během represí ve 30. letech zde vznikl tábor, internující vzbouřence a později za války japonské zajatce.

Vladivostok po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

Jako první státník Sovětského Svazu navštívil město Nikita Chruščov, sám ho srovnával se San Franciscem. Až do roku 1992 bylo ale uzavřeno cizincům z důvodů vojenského utajení. V 80. letech se stalo centrem rybolovu, v rámci SSSR měla celá oblast vynikající výsledky. Dnes už funguje Vladivostok opět jako normální město, vysílají tu i televize - rusky i japonsky a jsou zde konzuláty cizích zemí.

Ekonomika a komunikace[editovat | editovat zdroj]

Město je stále velkým výrobcem vojenského vybavení, lodí a centrem rybolovu. Přesto však na obyvatele stále doléhá pád SSSR - snížila se životní úroveň, pořád je tu velké znečištění, vzrostla kriminalita, ale také se objevily soukromé podniky. Ve městě vychází asi 40 deníků, z nichž největší náklad mají noviny Primorskij Kraj.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Hlavní dopravní prostředky jsou příměstský vlak, autobus, trajekt, trolejbus, tramvaj.

Délka všech tramvajových cest po zkrácení je v současnosti 2,5km (dříve18,4km) a trolejbusových 4,5km (dříve 45km).

Trolejbusy[editovat | editovat zdroj]

Vladivostocký trolejbus

Po Vladivostoku jezdí od 29.ledna 1965. V současnosti je v provozu 21 trolejbusů.

Trasy[editovat | editovat zdroj]

Číslo trasy Trasa Interval v minutách První spoj Poslední spoj
5 Автовокзал — Завод «Варяг» 10 6:07 21:37
11 Автовокзал — Клиническая больница 5 6:30 22:42

Tramvaje[editovat | editovat zdroj]

Vladivostocká tramvaj

Jezdí od 9.října 1912. V současnosti je 33 funkčních vozů:

Trasy[editovat | editovat zdroj]

Od 22.července 2011 po dobu stavby kanalizační stoky je v provozu jen jedna zkrácená linka 6k Стадион - Минный городок s intervalem 3-5 min. Jízdenka na jednu cestu stojí 10 rublů (6,50Kč). 1. čerevnce 2013 byla tramvajová linka 6 prodloužena na stanici Борисенко.

Číslo trasy Trasa Interval v minutách
6 Минный городок — Борисенко 3-5

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

  • Autobusy (provozované dopravním podnikem i soukromými dopravci)
  • Lanovka 1 trasa
  • Lodní doprava 3 trasy
  • Příměstské vlaky 15 tras

Gelerie[editovat | editovat zdroj]

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Vladivostok má subpolární monzunové podnebí. Zatímco v létě vane teplý vzduch od moře z jihovýchodu tak v zimě je to naopak a vane severozápadní vítr ze sibiře. Nejdeštivější častí roku je léto a nejsušší zima. Nejnižší naměřená teplota v historii -31.4°C byla naměřena v roce 1931, naopak nejtepleji bylo 33.6°C v roce 1939.

Jaro[editovat | editovat zdroj]

Častá oteplení a ochlazení, někdy i o 10-15°C.

Léto[editovat | editovat zdroj]

Klimatické léto trvá v průměru 85 dní. Léto začíná o týden později než v Nachodke (27.června), protože ve Vladivostoku je více mlh a vyšší vlhkost vzduchu. Léto končí 19.srpna.

Pro léto je charakteristická proměnlivost počasí, v první půlce léta převládá oblačnost a mlhy a v létě je také nejvíce silných dešťů.

Podzim[editovat | editovat zdroj]

Suchý a teplý s velkým množstvím jasných dnů. První ranní mrazíky přicházejí 24-26 října, ale mohou být i dříve. První sníh bývá 18.listopadu. Na podzim také sílí vítr až do 7m/s. Největší nárazy větru bývají okolo 15m/s.

Zima[editovat | editovat zdroj]

Vane především ledový vzduch ze sibiře a proto je v zimě hlavně jasno, sucho a velmi mrazivo. Klimatická zima trvá 130 dní, začíná 14.listopadu a končí 23.března.

Za celou zimu je okolo 18 dnů se zataženou oblohou a 27 dní se sněžením. Děšť se sněhem nebo samotný déšť se během zimy neobjevují každý rok. Blizardy jsou 8-9 sní v zimě a rychlost větru při nich je 15-20m/s, způsobují sněhové závějě a problémy v dopravě a práci.

Vladivostok – podnebí
Měsíc leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Rok
Nejvyšší teplota [°C] 0 3 12 19 28 27 30 30 26 21 13 2 30
Průměrné maximum [°C] -8,1 -4,2 2,2 9,9 14,8 17,8 21,1 23,2 19,8 12,9 -3,1 -5,1 9
Průměrná teplota [°C] -12,3 -8,4 -1,9 5,1 9,8 13,6 17,6 19,8 16 8,9 0,9 -9,1 4,9
Průměrné minimum [°C] -15,4 -11,6 -4,9 2 6,7 11,1 15,6 17,7 13,1 5,9 -3,8 -11,9 2
Nejnižší teplota [°C] -29 -25 -17 -4 2 8 14 11 1 -6 -18 -25 -29
Srážky [mm] 14 15 27 48 81 110 153 151 116 57 28 18 818
Zdroj: [4]

Životní prostředí[editovat | editovat zdroj]

Ovzduší ve Vladivostoku je silně znečištěné hlavně benzoapyrenem a oxidem dusičitým. Průměrná koncentrace benzoapyrenu překračuje limit trojnásobně a koncentrace oxidu dusičitého překračuje limit 150%.

Kvalita mořské vody je velmi špatná. Především v zálivech může koncentrace nafty ve vodě překročit limit i šestinásobně. Záliv Zolotoj rog patří mezi nejzamořenější zálivy, je zamořený, rtutí, fenoly a těžkými kovy.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Jaro, léto, podzim a zima ve vladivostoku.

  1. Global Gazetteer [online]. Falling Rain Genomics, Inc., 2010, [cit. 2012-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Rozhodnutí vlády Ruské federace č. 725 z 31.8.2011 [online]. Moskva: Правительство Российской Федерации, 2011-08-31, [cit. 2012-03-11]. Dostupné online. (rusky) 
  3. a b Численность населения районов и городских населённых пунктов субъектов Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011, [cit. 2012-05-21]. (xls) Dostupné online. (rusky) 
  4. Srážky, průměrné minimum, průměrné maximum, průměrná teplota, Nejnižší a nejvyšší každoroční teplota.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu