Pozitivní diskriminace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pozitivní diskriminace, někdy také podpůrná akce (anglicky: affirmative action) odkazuje k politice která bere v úvahu faktory jako „rasa, barva kůže, náboženství, pohlaví, sexuální orientace, zdravotní postižení nebo národnost“[1] při zvážení podpory znevýhodněných skupin „v oblastech zaměstnání, vzdělání a podnikání.“[2] Opatření pozitivní diskriminace byla nejprve aplikována ve Spojených státech v navaznosti na Hnutí za občanská práva. Někteří kritikové této politiky upozorňují na fakt, že zvýhodňování určité skupiny nutně diskriminuje ostatní skupiny obyvatel, jiní upozorňují na nákladnost, neefektivnost a chybná východiska takovéto politiky.

Zvýhodňované skupiny[editovat | editovat zdroj]

Příklady zemí uplatňujících pozitivní diskriminaci[editovat | editovat zdroj]

Spojené státy americké[editovat | editovat zdroj]

V USA jsou cílovými skupinami benefitujícími z pozitivní diskriminace historicky znevýhodněné etnické a rasové menšiny (zvláště Afroameričané), ženy, lidé se zdravotním postižením, a váleční veteráni. Pozitivní diskriminace zde byla předmětem častých soudních sporů. V roce 2003 Nejvyšší soud rozhodl, že vzdělávací instituce mohou uplatňovat rasu jako jeden z faktorů při přijímání studentů.[3]

Voliči v některých státech Unie v referendech odhlasovali zákaz diskriminace ze strany státu včetně afirmativní akce. Stalo se tak v Kalifornii (Proposition 209, 1996)[4], státě Washington (Initiative 200, 1998), Nevadě (Initiative 424, 2008) a Michiganu (Proposal 2, 2006). Naopak v Coloradu těsným poměrem hlasů 50,8%:49,2% Amendment 46 v roce 2008 neprošel.

V roce 2003 magistrát v New Haven, v Connecticutu, vyhlásil konkurz na obsazení hasičských vyšších postů, který ovšem vyhráli na základě výsledků písemného testu převážně bílí kandidáti (17 bílých Američanů a dva Hispánci). Žádný z černochů v testech neuspěl. Magistrát se z obavy z nařčení z diskriminace rozhodl pro pozitivní diskriminaci a konkurz zrušil. Bílí a hispánští vítězní kandidáti dali věc k soudu, a tu v roce 2009 Nejvyšší soud rozhodl v jejich prospěch. Sonia Sotomayorová, která je v současnosti soudkyní Nejvyššího soudu, dala u soudu předchozí instance zapravdu magistrátu New Haven.

Výchozím předpokladem zastánců afrimativní akce je, že rozdíly mezi úspěchem jednotlivých rasových skupin jsou způsobeny diskriminací (současnou i minulou) a sociálním postavením. Původně byla afirmativní akce deklarována jako dočasné opatření k narovnání sociálních rozdílů. Tento předpoklad však bývá zpochybňován argumentem, že jednou z podstatných příčin rozdílného postavení jednotlivých ras není pouze minulá diskriminace, sociální postavení a kultura, ale též rasové rozdíly v inteligenci, které nelze sociální intervencí změnit.[5][6][7]

Richard Herrnstein, profesor z Harvardovy univerzity, a další odborníci tvrdí, že afirmativní akce dokonce rasové rozdíly v inteligenci zvětšuje, protože nejinteligentnější černoši vyzdvižení do vyššího socio-ekonomického postavení pak mají méně potomků nežli ti méně inteligentní a chudí.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Executive Order 11246—Equal employment opportunity [online]. The Federal Register, [cit. 2010-05-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Affirmative Action [online]. Stanford University, [cit. 2012-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. http://supct.law.cornell.edu/supct/03highlts.html#2
  4. The "Political Structure Doctrine"—Another Excuse for Anti-White Discrimination. Vdare.com. August 10, 2010
  5. Fighting the Bell Curve: Why Affirmative Action is an inevitable disaster
  6. PEARSON, Roger. Race, Intelligence and Bias in Academe. Washington, D.C. : Scott-Townsend Publishers, c1991. 304 p ISBN 1878465023. s. 10-13
  7. HERRNSTEIN, Richard J. - MURRAY, Charles. The bell curve : intelligence and class structure in american life. New York : Free Press Paperbacks Book, c1994. xxvi, 872 s. ISBN 0684824299., str. 269-317 a 447-509
  8. PEARSON, Roger. Race, Intelligence and Bias in Academe. Washington, D.C. : Scott-Townsend Publishers, c1991. 304 p ISBN 1878465023. s. 12