Ellen Johnsonová-Sirleafová
Ellen Johnsonová-Sirleafová (* 29. října 1938, Monrovia) je 24. prezidentka Libérie a vůbec první žena, která byla v Africe zvolena hlavou státu. Prezidentský úřad zastává od 16. ledna 2006. V roce 2011 získala společně s liberijskou mírovou aktivistkou Leymah Gbowee a jemenskou političkou a novinářkou Tawakkul Karman Nobelovu cenu míru.[1]
Biografie [editovat]
V letech 1948–1955 studovala ekonomii na vysoké škole v Monrovii. Když jí bylo 17 let provdala se za Jamese Sirleafa, s nímž později odcestovala do Spojených států, kde v roce 1961 pokračovala ve studiu na University of Wisconsin-Madison a na University of Colorado, Boulder, kde získala titul z ekonomie. Ve studiu ekonomie a veřejné politiky později pokračovala ještě na Harvardově univerzitě.
Po studiích v USA se vrátila do své rodné Libérie a v letech 1972–1973 byla náměstkyní ministra financí ve vládě Williama Tolberta. V letech 1979–1980 zastávala úřad ministryně financí.
12. dubna 1980 provedl Samuel Doe v Libérii vojenský státní převrat a Tolbert byl spolu s dalšími čtyřmi ministry zavražděn. Johnsonová-Sirleafová přijala zpočátku v nové vládě místo prezidentky Liberijské banky pro rozvoj a investice, ale ještě v roce 1980 ze země uprchla. Poté pracovala v USA pro Světovou banku a v roce 1981 přijala v Nairobi vysokou funkci v regionální Citibank. Pracovala rovněž pro OSN v Programu pro rozvoj Afriky až do roku 1997. Kontroverzně působí, že ze začátku liberijské války mohutně podporovala budoucího diktátora Charlese Taylora a jeho ozbrojené povstání proti Samuel Doe financovala. Ještě v průběhu války se distancovala od způsobu, kterým Taylor válku vedl. V roce 1997 poprvé kandidovala v prezidentských volbách v Libérii proti Taylorovi, se kterým se mezitím politicky rozešla. Skončila druhá se ziskem necelých 10 % hlasů.
Poté se vrátila k práci pro OSN a usilovala o sesazení Taylora. Po jeho svržení stanula v čele Strany jednoty, která ji nominovala do prezidentských voleb v roce 2005, ve kterých nečekaně zvítězila nad slavným fotbalistou Georgem Weahem. Mandátu se ujala 16. 1. 2006 jako vůbec první žena na Africkém kontinentu. Během její vlády se výrazně snížil státní dluh Libérie, - Sirleafová úspěšně vyjednává mázání dluhů, které vytvořili liberijští diktátoři a tudíž za ně nejsou Liberijci odpovědní, - ekonomika Libérie roste v řádech několika procent ročně a byla realizovaná spousta rozvojových projektů, které obnovují základní infrastruktuy. Sirleafová je také mimořádně schopná vyjednávat rozvojovou pomoc. Dále prosadila zákon o svobodě informací, který Libérie přijala jako první stát v Africe a zavedla povinou školní docházku. Někteří jí dokonce přisuzují zásluhy za zachování míru v Libérii, ve které se ještě dlouho po skončení 24 let dlouhé války pohybovalo mnoho ozbrojených skupin. V roce 2010 byla časopisem Newsweek zařazena mezi deset nejlepších světových vládců. Časopis Times ji v témže roce zařadil mezi 10 nejvýznamějších žen světa. V roce 2011 Libérie přijala přes 100 tisíc uprchlíků z Pobřeží slonoviny, ve kterém tou dobou probíhala občanská válka. Za největší kontroverzi ve funkci prezidentky se považuje její opakovaná obhajova zákona proti sodomii, o němž není jasné, jestli diskriminuje homosexuály. Prohlásila o něm, že je součástí liberijské kultury.
V roce 2010 prohlásila, že bude znovu kandidovat na prezidentský, čímž porušila slib, který složila při svém nástupu, odůvodnila to tím, že je potřeba v Libérii udělat ještě mnoho práce a nikdo jiný ji nemůže udělat lépe. V roce 2011 byla ve volbách potvrzena ve funkci prezidentky. Jejím protikandidátem byl Winston Tubman. V prvním kole zvítězila poměrem 43,9 ku 32,7. Tubman označil volby za zmanipulované a vyzval své příznivce, aby druhé kolo bojkotovali. Mezinárodní pozorovatelé jakékoli manipulace s volbami odmítli a demokratické státy Tubmana kritizovali, že se pokouší v zemi rozpoutat chaos a zastavit demokratizaci země. Sirleafová ve druhém kole získala přes 90 % hlasů. Další kontoroverzí v souvislosti s těmito volbami bylo udělení Nobelovi ceny míru Sirleafové několik dní před volbami, které někteří označují za manipulaci veřejným míněním.
