Saddám Husajn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Saddám Husajn Abd al-Madžíd al-Tikrítí
Saddám Husajn
5. irácký prezident
Ve funkci:
16. červenec 1979 – 9. duben 2003
Předchůdce Ahmad Hasan al-Bakr
Nástupce Okupační správa

irácký premiér
Ve funkci:
16. červenec 1979 – 23. březen 1991
Ve funkci:
29. květen 1994 – 9. duben 2003

Předseda strany Baas
Ve funkci:
23. června 1989 – 30. prosince 2006

Narození 28. duben 1937

Iraq 1924 Al-Audja, Tikrít, Irák

Úmrtí 30. prosinec 2006
Irák Bagdád, Irák
Politický subjekt Strana Baas
Choť Sajida Talfah
Samira Shahbandar
Děti Udaj Husajn (syn)
Kusaj Husajn (syn)
Raghad Husajn (dcera)
Rana Husajn (dcera)
Hala Husajn (dcera)
Náboženství Sunnitský islám
Commons صدام حسين
Saddám Husajn během svého procesu

Saddám Husajn Abd al-Madžíd al-Tikrítí (arabsky صدام حسين عبدالمجيد التكريتي‎‎; 28. dubna 1937 Al Audja u Tikrítu30. prosince 2006) byl iráckým prezidentem v letech 19792003. Jméno Saddám znamená „ten kdo vzdoruje“. Když se Saddám narodil, Irák byl konstituční monarchie, které vládla cizí dynastie – rod Hášimovců. Ti pocházeli z Hidžázu v dnešní Saúdské Arábii.

Dětství a dospívání[editovat | editovat zdroj]

Saddám Husajn se narodil 28. dubna 1937 (podle některých zdrojů – C. Couglin – až v roce 1939). Jeho vlastní otec brzy zemřel, matka Subha Tulfová se znovu vdala za Hasana al Madžída. Se svým otčímem měl Saddám nedobré vztahy (říkalo se mu „lhář Hasan“), nějaký čas vyrůstal u svého strýce Chajrulláha Tulfy, který ho přivedl k myšlence arabského nacionalismu. Jeho nevlastní otec ho stále ponižoval. Obvykle ho trestal bitím klackem namočeným do asfaltu.[zdroj?] Nedovolil Saddámovi, aby se vzdělával, a místo toho ho posílal, aby pro něj kradl. Školu začal navštěvovat až v poměrně pozdním věku, ale byl celkem schopným studentem. Pod vedením svého strýce navštěvoval střední školu. Po absolvování střední školy pokračoval ve studiu na právnické fakultě. Byl to spíše tichý, uzavřený chlapec se sklony k agresivitě, které u něj přetrvaly po celý život.

Saddámova mladá léta a vstup do politiky[editovat | editovat zdroj]

V roce 1947 Saddám opustil matku a nevlastního otce a vrátil se do Chajrlláhova domu v Tikrítu. Začal chodit do školy. Roku 1955, když Saddám vychodil základní školu, odjel se strýcem do Bagdádu, kde začal studovat na střední škole. Bylo mu tehdy osmnáct let. Počátkem roku 1957 vstoupil ve věku dvaceti let do vysoké politiky, kam se dostal díky Arabské straně socialistické obrody Baas. V roce 1959 se podílel na neúspěšném atentátu na vůz iráckého prezidenta Abd al Karíma Kásima, atentát ztroskotal jeho vinou. Skupina mladých baasistů napadla Kásimův vůz, když se vracel domů z úřadu, a zblízka zahájili palbu. Saddám byl zraněn a o vlásek unikl smrti. Z nemocničního lůžka Kásim nařídil celostátní boj proti straně Baas.

Poté musel uprchnout do syrského exilu, kde navázal přátelské styky s vůdčí osobností baasistického hnutí Michelem Aflakem, poté se přesunul do Egypta, kde pod ochranou Násirova režimu studoval práva. V roce 1963 se podílel na úspěšném puči proti Kásimovi, který poprvé vynesl k moci stranu Baas. Baasisté však do konce roku 1963 přišli o moc vinou vnitřních rozbrojů, četní představitelé strany putovali do vězení, kam je uvrhl jejich dosavadní spojenec generál Árif. Za své krátké vlády se nechvalně proslavili represemi proti iráckým komunistům v Paláci zániku, na kterých se podílel pozdější šéf irácké bezpečnosti Saddám Husajn.

Saddám musel opustit Irák a roku 1960 odjel do Káhiry. Když mu bylo čtyřiadvacet let, absolvoval konečně v Káhiře střední školu. Během pobytu v Egyptě se Saddám rozhodl, že se ožení se svou sestřenicí Sadžídou Talfovou. Po třech letech v Egyptě se Saddám rozhodl, že se vrátí do Iráku. Krátce po jeho návratu roku 1963 se vzali. O rok později se narodilo jejich první dítě Udaj. Saddám měl ještě jednoho syna Kusaje a tři dcery Raghdu, Rinu a Hálu.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

60. a 70. léta[editovat | editovat zdroj]

Saddám sehrál důležitou roli při převratu 17. července 1968, při kterém se strana Baas definitivně dostala k moci. Po převratu působil jako místopředseda Rady revolučního velení, žádné další funkce nezastával, avšak velel početnému bezpečnostnímu aparátu, který se stal oporou jeho osobní moci, a postupně se stal druhým mužem ve státě se značným vlivem na prezidenta Ahmada Hasana al-Bakra. Doba, kdy byl druhým mužem Iráku, představuje jeho nejlepší dobu v politice, za deset let se mu podařilo vybudovat z Iráku moderní stát s vyvinutým průmyslem a relativně vysokou životní úrovní. [zdroj?] Byl dáván za vzor ostatním arabským státům. De facto vládl již před oficiálním jmenováním prezidentem po vynucené rezignaci svého předchůdce, generála Ahmada Hasana al-Bakra, 16. července 1979.

80. léta[editovat | editovat zdroj]

Donald Rumsfeld na přátelské návštěvě Saddáma Hussajna, 20. prosince 1983.

V době jeho prezidentství se kolem Saddáma v Iráku vyvinul silný kult osobnosti, takže se ve funkci udržel i přes dvě války (s Íránem a Kuvajtem, s podporou koaličních vojsk), které pro Iráčany znamenaly rapidní pokles životní úrovně, a pro zbytek světa éru nestability v citlivém na ropu bohatém regionu. Pro mnoho Arabů však představoval hrdinu bojujícího proti Západu a podporujícího Palestince. Vztah Iráku ke Spojeným státům americkým byl ovšem proměnlivý v průběhu času.

22. září 1980 Hussajnova armáda překročila hranice s Íránem a začala íránsko-iráckou válku, která trvala bezmála 9 let a obě země, vedle ztrát na životech, ekonomicky vyčerpala. Spojené státy americké na začátku 80. let stály v konfliktu na straně Iráku, což stvrdil vyslanec a pozdější ministr obrany Donald Rumsfeld 90minutovou návštěvou v Baghdádu, kde se se Saddámem osobně setkal a diskutoval diplomatické i obchodní utužení vztahů mezi oběma zeměmi.[1] USA v té době obchodovaly s oběma stranami konfliktu[2] a vybavovaly je vojenskou technikou a zbraněmi, a též zpravodajstvím o nepříteli od CIA.

Během války se proti Saddámovi odehrálo několik povstání. V červenci 1982 povstalo v Dudžajlu, cca 80 km severně od hlavního města, komando Šíitů, kteří se pokusili i o atentát. Saddám ale jejich povstání tvrdě potlačil a po vlnách zatýkání a zmanipulovaných procesech bylo výsledkem 148 mrtvých a stovky mučených (masakr v Dudžajlu). Druhou skupinou, která se Hussajnovi během irácko-íránské války postavila (a měla se postavit na stranu Íránu), byli Kurdové, v oblasti kolem Halabdžu na severozápadě země. Ti se dočkali podobně krutého osudu mezi lety 1987–1988, ovšem v mnohem větším měřítku. Počet obětí se odhaduje na 180 tisíc, i proto, že mj. byly použity chemické zbraně a pravděpodobně nervové plyny (Operace Anfál). Z těchto zločinů (a v druhém případě genocidy) byl (spolu s několika dalšími zodpovědnými) Saddám Hussajn souzen až po jeho dopadení v roce 2006.

90. léta[editovat | editovat zdroj]

Náklady na zbrojení do irácko-íránské války Saddámův Irák prakticky zruinovaly. Navíc rada OPECu v té době schválila pro své členy těžební limity, a spolu s tím i možnost, jak si na splacení půjček vydělat. Hussajn dlužil celkem několik desítek miliard okolním zemím, Saúdské Arábii a Kuvajtu, u kterého nabyl dojmu, že mu šikmými vrty odčerpává ropu z pole Rumajlá, ležící na hranicích obou zemí. 2. srpna 1990 na Kuvajt zaútočil, čímž zažehl první válku v Zálivu. Na rozdíl od té irácko-íránské se proti němu brzy zformovala pod mandátem OSN koalice 28 států v čele se Spojenými státy americkými a během několika měsíců se jim podařilo osvobodit Kuvajt, a zničit téměř celou iráckou armádu. Pro Irák následovaly přísné ekonomické sankce, které víc než Saddáma postihly irácké obyvatelstvo.

V průběhu 90. let 20. století se v rámci propagandy dříve velmi sekulární politik výrazně přiklání k islámu. Americký vyjednavač a tzv. „ekonomický hitman“, John Perkins, tvrdí, že se Saddámem lidi jako on v průběhu 80. a 90. letech, kdy Irák čelil velkým ekonomickým sankcím, vyjednávali o přijetí velkých (pro Irák ne zcela výhodných) půjček od mezinárodních finančních institucí, ale Hussajn vždy odmítl.[3] V roce 1997 Saddám přikázal vyhostit ze země inspektory z Mezinárodní agentury pro atomovou energii.

Pár měsíců po svém vzniku, 26. ledna 1998, vydal think-tank Projekt pro nové americké století komuniké prezidentu Clintonovi, ve kterém volá po sesazení Saddáma Hussajna z čela Iráku a vedení pozemní vojenské operace.

Po roce 2000[editovat | editovat zdroj]

Husajn 6. listopadu 2000 schválil obchodování s iráckou ropou v eurech, později na tuto měnu převedl i fond programu „Ropa za potraviny“ (Oil for Food Program). Přibližně od léta 2002 začali americký ministr obrany Donald Rumsfeld, stejně jako prezident USA George W. Bush a další z jeho administrativy o Hussajnovi mluvit jako o hrozbě, obviňovali jej ze spolupráce s Al-Kájdou, vyvíjení zbraní hromadného ničení a jeho vojenského jaderného programu. Průzkumná skupina Iraq Survey Group, vyslaná do Iráku po invazi, v roce 2004 vydala tzv. Duelferovu zprávu, která konstatovala, že žádné zbraně hromadného ničení nalezeny nebyly. Skutečnost, že se žádné ZHN v Iráku nenašly, využívají odpůrci této operace jako svého hlavního argumentu. Nenašly se však pouze nukleární zbraně, neboť Husseinovy jaderné ambice ukončil zásah letounů IDF (Izrael Defence Forces) v červnu 1981 (zásahu se s elitou izraelského letectva účastnil i pozdější kosmonaut Ilan Ramon) zničením jadderného zařízení v Osiraku (Irák). Samotná skutečnost, že se podle Duelferovy zprávy "žádné ZHN v Iráku nenašly", neznamená, že tam žádné nebyly. Podobná tvrzení usvědčuje z účelové lži i zpráva irácké vlády ze srpna 2012, podle které ve spolupráci s britskou armádou nechala zničit poslední tisíce tun bojových chemických látek v bunkrech al-Muthanna, kde bylo spojeneckými vojsky zajištěno přes 30 000 granátů chemické munice, 480 000 litrů bojových chemikálií a přes 2 000 000 litrů chemických prekurzorů (chemikálií před konečnou modifikací v chemické bojové látky).

Prezident Bush (prostřednictvím své doktríny) nicméně trval na preventivním útoku. Ten odstartoval válku v Iráku, jejímž bezprostředním důsledkem bylo svržení vlády Saddáma Husajna. O Iráku jako o hrozbě informovala USA rovněž Ruská tajná služba.V roce 2004 to potvrdil i tehdejší Ruský prezident V. Putin (18. června 2004: Ruské tajné služby v minulosti několikrát varovaly USA, že Saddám Husajn plánuje teroristický útok na americkém území. Podle agentury Interfax to řekl ruský prezident Vladimir Putin. Prezident upřesnil, že tato varování spadají do doby mezi 11. zářím 2001 a válkou v Iráku."Od událostí z 11. září do začátku válečné operace v Iráku obdržely ruské zvláštní služby několikrát takové informace," citoval Interfax Putina. "Pokaždé je předaly americkým kolegům," doplnil prezident. Současný pán Kremlu v kazašské metropoli Astaně řekl, že ruská rozvědka dostala mnohokrát informace o tom, že Saddámovy speciální jednotky připravují teroristický útok na území Spojených států nebo za jejich hranicemi. V takových případech prý měly být zasaženy americké vojenské nebo civilní cíle.zdroj iDNES, Reuters )

Sesazení a poprava[editovat | editovat zdroj]

Příbuzenstvo
bratranec Alí Hasan al-Madžíd

V průběhu invaze do Iráku vedené v roce 2003 Spojenými státy byl Saddám zbaven moci a označen za válečného zločince. 13. prosince 2003 byl zajat a zodpovídal se za zločiny genocidy, vraždy a týrání civilistů před soudem. Veškerá obvinění popíral, prohlašoval soud za zmanipulovaný ze strany USA. 7. července 2006 napsal dopis, který adresoval Američanům a ve kterém – podle jeho slov – popisoval skutečné důvody k invazi, krom jiného.[4] Saddám Husajn se u soudu hájil sám. Dne 5. listopadu 2006 byl shledán vinným a odsouzen k trestu smrti oběšením. Podle iráckého práva následovalo po udělení trestu smrti automaticky odvolání (ve lhůtě třiceti dní), přičemž odvolací soud trest smrti 26. prosince 2006 potvrdil.

Rozsudek trestu smrti oběšením byl vykonán dne 30. prosince 2006 při východu Slunce okolo 6:00 hodin místního času (3:00 GMT, 4:00 SEČ). Údaje o přesném čase popravy se však rozcházejí. Dne 31. prosince byl pohřben v rodném Tikrítu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.gwu.edu/~nsarchiv/NSAEBB/NSAEBB82/
  2. http://www.historycommons.org/context.jsp?item=us_iraq_80s_761
  3. http://www.informationclearinghouse.info/article11964.htm
  4. (anglicky)Handwritten letter from President Saddam Hussein to the American people. 7 July 2006.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]