Palmýra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o městě v Sýrii. Možná hledáte: Palmyra (jiné místopisné významy).
Palmýra
Světové dědictví UNESCO
Palmyre Vue Generale.jpg
Smluvní stát Sýrie Sýrie
Souřadnice:
Typ kulturní dědictví
Kritérium i, ii, iv
Odkaz 23 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení 1980 (4. zasedání)

Palmýra (arabsky Tadmor تدمر) je město v Sýrii, 215 km severovýchodně od hlavního města Damašku. Jméno města pocházející z řečtiny je překlad původního aramejského jména Tadmor. V překladu znamená Město palem. V Palmýře se nalézají monumentální ruiny velkého města, které bylo jedním z nejdůležitějších kulturních center antického světa.

Ve starověku důležitá zastávka v poušti pro karavany mířící od Eufratu na středomořské pobřeží. Nyní je na místě zaniklého města rozsáhlé archeologické naleziště. Současné město Palmýra, nacházející se vedle ruin, slouží hlavně jako turistické východisko pro návštěvu nalezišť. Palmýra je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Bélův chrám
Divadlo

První zpráva o Palmýře se objevila poprvé ve 2. tisíciletí př. n. l. v archivu Mari. Podle asyrských textů, sahají důkazy o osídlení nejméně do roku 1800 př. n. l., kdy bylo první město založeno kmeny arabských kočovníků. Ačkoli podle hebrejské bible byl Tadmur postaven až králem Šalamounem. O nejstarší historii města nejsou prakticky žádné zprávy, asyrští králové sem nejspíše posílali do exilu své odpůrce. Na další tisíciletí o Palmýře nejsou žádné dochované texty.

Seleukovci se o město nezajímali, a to tak získalo nezávislost. Od té doby bylo město důležitou zastávkou pro karavany cestující ze Středomoří do oblastí Blízkého východu. V roce 41 př. n. l. se město stalo dostatečně bohaté na to, aby přilákalo Římany a Marcus Antonius se pokusil město vyloupit. To se nepodařilo, obyvatelé byli včas varováni, a i se svými cennostmi stačili uprchnout přes Eufrat. Mezi roky 17 a 19 našeho letopočtu byla Palmýra plně obsazena Římany pod vedením Tiberia. Později jeho nástupce Augustus začlenil město do římské provincie. Význam města stále rostl, hlavně díky obchodní cestě spojující Persii, Indii, Čínu a Římské říše. Roku 129 navštívil město Hadrianus, prohlásil ho za svobodné a přejmenoval na Hadriana Palmyra.

Vzestup Sásánovců (Perská královská dynastie) znamenal další problémy pro Řím. Ardašír vyhnal Římany roku 230 n. l. z Mezopotámie, jeho nástupce Šápúr porazil a zajal římského císaře Valeriana.

V té době byl vládcem Palmýry Septimius Odaenathus. K moci se dostal díky svým vojenským úspěchům. Podporou Říma získal mnoho titulů od vděčných římských císařů. V roce 262 napadl a porazil Peršany, tím pro Řím ovládl Sýrii a byl oslavován jako zachránce říše. Dalším útokem zatlačil Peršany zpět za Tigrid a prohlásil se římským císařem. Při návratu z tažení byl zavražděn v Emse.

Vlády se chopila Odaenathova manželka Zenobia, přijala titul Augusta. Zatímco Řím měl potíže na jiných frontách, nevěnoval Palmýře pozornost, Zenobia převzala kontrolu nad několika městy ve střední Sýrii. Poté, co se otevřeně vzbouřila Římu, napadla i Egypt. Římský vojevůdce Aurelianus získal rychle zpět Zenobií dobytá území. A poté vytáhl proti Palmýře, kterou na jaře roku 272 obsadil. Zenobia se pokusila zachránit útěkem k Eufratu, kde byla zajata. Aurelianus byl nejdříve k obyvatelům města mírný, ale po druhém povstání byla Palmýra zničena.

Za vlády císaře Diokleciána se Palmýra částečně obnovila. Dioklecián ve městě založil vojenský tábor. Ve 4. století se dostalo do Palmýry křesťanství.

Palmýrské umění[editovat | editovat zdroj]

Je zde velmi patrný vliv Řecka a Říma.

Objevení ruin v 18. stol. mělo vliv na klasicistní architekturu Evropy.

Tetrapylon
Pohřební věž Elahbel

Kolonáda[editovat | editovat zdroj]

Prostředkem města ze severozápadu na jihovýchod vedla kolonáda. Byla dlouhá 1190 m a 22 m široká. Začala vznikat ve 2. stol. n. l., za královny Zenobie se dostavěla druhá polovina kolonády a celá kolonáda dostala nynější podobu.

Divadlo[editovat | editovat zdroj]

Nachází se uprostřed kolonády. Stavba pochází z 1. poloviny 2. stol. našeho letopočtu. Jeviště je 48 m široké a 10 m hluboké, dnes má devět řad sedadel.

Belův chrám[editovat | editovat zdroj]

Jedna z nejvýraznějších staveb. Je zasvěcena nejvyššímu z Palmýrských bohů, bohu Belovi. Chrám se skládal z velkého nádvoří a Celly. Nádvoří měří 210 x 205 m a je obehnáno vysokými zdmi. Calla je obdélníková stavba postavená na počátku 1. stol. našeho letopočtu na pódiu uprostřed nádvoří. Vchod na chrámové nádvoří vede přes propylaeum s mohutnou bránou (35 m širokou) a monumentálním schodištěm.

Chrám Baal-Shamin[editovat | editovat zdroj]

Další z významných bohů je Baal, Pán nebes, nejvyšší bůh počasí a patron zemědělců a pastevců. Jeho chrám byl postaven kolem roku 131 n. l. v severní části města. V pátém století byl přestavěn na křesťanský kostel.

Tetrapylon[editovat | editovat zdroj]

Dochovaný sloup je pouze jediný, ostatní kopie. Uvnitř každé stavby bývala socha.

Údolí hrobů[editovat | editovat zdroj]

Rozsáhlé pohřebiště u městských hradeb. Hroby v podobě věží nebo domů. Nejstarší jsou pohřební věže z pískovce o třech nebo čtyřech patrech a podzemními komorami. Většinou jen pro nejbohatší rodiny, např.: věž Elahbel. Byly vyzdobeny štuky a basreliéfy. Reliéfy představují duši nebo osobnost pohřbené osoby. Věrně vyobrazují podobu zesnulých. Objeveno mnoho soch, které zachycují strnulé postavy, většinou zepředu. Hrobky bohatších rodin také obsahují různé předměty, např.: vázy, šperky, mince. Dnes vystaveny v místním muzeu nebo sbírkách antického umění v Louvru a Damašku.


Pohled na Palmýru krátce po východu slunce
Pohled na Palmýru krátce po východu slunce

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. UNESCO

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CATTANEO, Marco, Světové poklady UNESCO: Starověké civilizace, 1. vyd., Frýdek-Místek : Alpress, 2006, 400 s., ISBN 80-7362-245-9
  • ALBANESEOVÁ Maria Ausilia, Krása zaniklých civilizací. Světy, které objevila archeologie, Praha : Rebo Productions, 1998., 351 s., ISBN 80-85815-99-0
  • SCHREIBER, Hermann, Zaniklá města, 1. vyd., Praha : Vyšehrad, 1977, 244 s.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]