Charles de Gaulle (R91)
Charles de Gaulle (R91) |
|
| Základní údaje |  |
|---|---|
| Typ: | letadlová loď |
| Zahájení stavby: | 1989 |
| Spuštěna na vodu: | květen 1994 |
| Uvedena do služby: | duben 2001 |
| Osud: | aktivní (2010) |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak: | 38 000 t[1] |
| Délka: | 261,5 m |
| Šířka: | 64,4 m |
| Ponor: | 8,6 m |
| Pohon: | 2 jaderné reaktory (2×150 MW) 2 parní turbíny (2×60 MW) 4 turbogenerátory 2×4 MW) |
| Rychlost: | 27 uzlů |
| Dosah: | — |
| Posádka: | 1 950 mužů |
| Výzbroj: | 32× Aster 15 (4×8) 12× Mistral (2×6) 8× 20mm kanón Giat 20F2 |
| Elektronika | Thomson-CSF DRBJ 11 B Thomson DRBV 26D Jupiter Thomson-CSF DRBV 15D Sea Tiger Mk 2 2 Racal 1229 Thomson-CSF Arabel výstražný protitorpédový systém SLAT |
| Letadla | až 40 |
Charles de Gaulle (R91) je francouzská letadlová loď s jaderným pohonem. Je jedinou lodí své třídy. Ve francouzském loďstvu slouží od roku 2000 a je jeho vlajkovou lodí. Byla pojmenována na počest francouzského prezidenta Charlese de Gaulla. Po vyřazení letadlové lodi Foch v roce 2000 zůstává prozatím jedinou francouzskou letadlovou lodí. Je první francouzskou hladinovou lodí s jaderným pohonem a jedinou letadlovou lodí s jaderným pohonem, postavenou mimo území USA.
V budoucnu je plánována stavba druhé francouzské letadlové lodě, tentokrát s konvenčním pohonem, prozatím označované Porte-Avions 2 či PA2. Původně byla vyvíjena společně s Velkou Británií, prezident Nicolas Sarkozy však v roce 2008 spolupráci ukončil a o dalším vývoji projektu doposud není rozhodnuto.[2]
Obsah |
Stavba[editovat]
Loď byla postavena francouzskou loděnicí DCN v Brestu. Stavba lodi byla zahájena v roce 1989. V květnu 1994 byl trup spuštěn na vodu a v roce 2000 letadlová loď zahájila zkoušky. Do operační služby byla zařazena v dubnu 2001.[1]
Konstrukce[editovat]
Charles De Gaulle je vybaven úhlovou letovou palubou. Na pravoboku je mohutný velitelský ostrov. Na přídi se nachází americký katapult typu C13.
K obraně proti nepřátelským letounům a protilodní střelám slouží systém SAAM vyvinutý konsorciem Eurosam. Systém využívá protiletadlových řízených střel Aster 15 s dosahem 30 km. Ty jsou odpalovány ze čtyř osminásobných vertikálních vypouštěcích sil Sylver A43. Na palubě jsou rovněž dvě šestinásobná odpalovací zařízení Sadral, využívající řízených střel Mistral s dosahem 4 km. Hlavňovou výzbroj tvoří osm 20mm kanónů Giat 20F2.
Letadlová loď Charles De Gaulle může nést až 40 palubních letounů a vrtulníků. Útočné stroje typu Dassault Super Étendard jsou v současnosti vyřazovány. Hlavní údernou silou lodi tak jsou moderní stíhací a útočné letouny Dassault Rafale M.[3] Letouny včasné výstrahy jsou amerického typu Grumman E-2 Hawkeye. Letecký park doplňují vrtulníky typu Eurocopter AS565 Panther či NHIndustries NH90.
Pohonný systém tvoří dva tlakovodní reaktory K15, dvě parní turbíny a čtyři turbogenerátory. Nejvyšší rychlost je 27 uzlů.
Operační nasazení[editovat]
V prosinci 2001 se Charles De Gaulle přesunul do oblasti Perského zálivu, kde se zapojil do operace Trvalá svoboda. Zpět do Toulonu se vrátil v červenci 2002. Při tomto nasazení byly operačně použity palubní letouny Super Étendard a Hawkeye.[1]
Od září 2007 do prosince 2008 loď prošla generální opravou, včetně výměny jaderného paliva a instalace nového velícího a kontrolního systému SYTEX. Lodě také získala schopnost provozovat letouny verze Rafale F3 s řadou nové podvěšené výzbroje.[1]
Dne 24. září 2009 prováděl Charles de Gaulle kalibraci katapultů. Při návratu na loď se v 8:09 srazily dva Rafale M (M-22 a M-25 od 17F) a zřítily se do Středozemního moře asi 30 kilometrů od Perpignan. Pilot Yann Beaufils byl zachráněn, ale jeho kolega Françoise Dufolt zůstal v kokpitu svého stroje a zahynul. Jeho tělo bylo nalezeno po šesti dnech v hloubce 700 metrů.[4]
Odkazy[editovat]
Související články[editovat]
Reference[editovat]
- ↑ ATM časopis, 3/2006, Aeromedia, MK ČR 13347, ISSN 1210-2849
- ↑ Nehody vojenského letectva: září 2009. ATM. listopad 2009, čís. 11, s. 51. Dostupné online. ISSN 1802-4823.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku French aircraft carrier Charles de Gaulle (R91) na anglické Wikipedii.
Literatura[editovat]
- ATM časopis, 3/2006, Aeromedia, MK ČR 13347, ISSN 1210-2849
