Dolní sněmovna Spojeného království

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dolní Komora Spojeného království
The House of Commons of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland
Typ
Typ Dolní komora
Vedení
Muvčí Dolní komory John Bercow
od 22. června 2009
Předseda Dolní komory Andrew Lansley, Konzervativci
od 4. září 2012
Stínový předseda Dolní komory Angela Eagle, Labouristé
od 7. října 2011
Struktura
Členové 650
House of Commons current.svg
Politické subjekty

Vláda Jejího Veličenstva

Oficiální opozice Jejího Veličenstva

  •       Lab (255)

Další opozice

Speaker

  •       Mluvčí Dolní komory (4)
Volby
Poslední volby 6. května 2010
Příští volby 7. května 2015
Zasedací sál
Old House of Commons chamber, F. G. O. Stuart.jpg
Zasedací místnost Dolní komory
Westminsterský palác
City of Westminster
Londýn
Spojené Království
Web
House of Commons
Spojené království
Znak Spojeného království
Tento článek je částí série:

Politický systém
Spojeného království


Zákonodárná moc
Výkonná moc
Samospráva
Politické strany

Dolní sněmovna (House of Commons) je dolní komora Parlamentu Spojeného království, do kterého dále patří panovník a Sněmovna lordů. Obě sněmovny zasedají ve Westminsterském paláci. Dolní sněmovna je demokraticky volený orgán, který má v současnosti 646 členů (horní komora 747 členů). Poslanci jsou voleni v jednomandátových volebních obvodech systémem relativní většiny (FPTP).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Současný Parlament Spojeného království Velké Británie a Severního Irska má své kořeny v Anglickém parlamentu. Tento parlament se vyvinul z královské rady, středověkého poradního orgánu, anglického panovníka. Tato rada se scházela na krátká jednání a jejími členy byli šlechtici a církevní hodnostáři a hlavním úkolem bylo odsouhlasení daní navrhovaných panovníkem.

V parlamentu z roku 1295 (Model Parliament) byli i volení zástupci hrabství a měšťanstva (dva zástupci z každého hrabství i významných měst). V první fázi měli zástupci měšťanstva daleko menší vliv na rozhodování parlamentu. Každý projev nesouhlasu zástupců měst mohl vyústit v to, že panovník zrušil zastoupení konkrétního města v parlamentu. K rozdělení původně jednokomorového parlamentu na dvě komory došlo za vlády Eduarda III. - nižší šlechta a měšťané zasedali v Dolní sněmovně, zatímco církevní hodnostáři a aristokracie ve Sněmovně lordů.

I když byla dolní komora podřízena panovníkovi a horní komoře postupně začali její členové vystupovat se stále větší neohrožeností. Roku 1376 si mluvčí dolní komory sir Petr de la Mare stěžoval na stále vyšší daně s poukazem na vysoké náklady dvora a kritizoval královské řízení armády. V době vlády Richarda II. se poslanci dolní komory pokusili odvolat některé ministry a požadovali, aby jejich pravomoci byly rozšířeny i na veřejné finance. Rozpory mezi Karlem I. a parlamentem byly tak velké, že vyústily v občanskou válku, ve které zvítězily síly parlamentaristů.

V 18. století vznikl úřad předsedy vlády a byl ustanoven i mechanismus vyslovení nedůvěry vládě parlamentem. Výrazné změny Dolní sněmovny nastaly v 19. století. Dolní komora navrhla změnu volebních obvodů tak aby byly odstraněny anomálie v počtu obyvatel jednotlivých volebních obvodů, které znamenaly mimo jiné to, že města s velkým počtem obyvatel měla nepatrné zastoupení v parlamentu. Po nátlaku premiéra, který pohrozil jmenováním mnoha peerů, aby tak změnil poměry v horní komoře, byla tato reforma schválena i Sněmovnou lordů. Postupně došlo i k omezení pravomoci horní komory odmítnout přijetí zákona a byl akceptován politický princip, že k vyslovení nedůvěry vládě má právo pouze Dolní sněmovna.

K další důležité změně v poměru sil obou komor došlo v 20. století. V roce 1909 byl navržen státní rozpočet s výraznými sociálními programy a byly navrženy nové daně, které se týkaly především bohatých vlastníků půdy. Tento návrh byl odmítnut, vláda odstoupila a byly vypsány nové volby. Po volbách v prosinci 1910 vláda Liberální strany navrhla omezení pravomocí Sněmovny lordů a pod pohrůžkou jmenování mnoha nových peerů do horní komory, aby zde tak získala většinu, ho i prosadila. Zákon přijatý roku 1911 tak změnil rovnováhu obou komor a horní komora mohla zdržet přijetí zákona pouze na období tří zasedání sněmovny nebo dvou let. Tím se Dolní sněmovna stala dominantní silou parlamentu.

Poslanci[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1948 každý poslanec (Members of Parliament) reprezentuje jeden volební obvod. Hranice volebních obvodů jsou revidovány čtyřmi stálými a nezávislými Hraničními komisemi – pro Anglii, Wales, Skotsko a Severní Irsko. Hranice jsou revidovány zhruba každých 8 až 12 let, měly by korespondovat s hranicemi místní samosprávy i když tento princip lze porušit, pokud by došlo k velkému nesouladu mezi počty voličů jednotlivých volebních obvodů. Návrh těchto komisí podléhá schválení parlamentu. Podle nových návrhů mají být hraniční komise začleněny do Volební komise. V současnosti je Spojené království rozděleno do 646 jednomandátových volebních obvodů – Anglie do 529, Wales do 40, Skotsko do 59 a Severní Irsko do 18.

Volební systém[editovat | editovat zdroj]

Všeobecné volby jsou uskutečňovány poté, co panovník rozpustí parlament. Tento termín bývá určen podle doporučení současného premiéra, běžné bývá vypisován po čtyřech letech. Přesto termín voleb nesmí překročit pětileté období s výjimkou případu, kdy je funkční období parlamentu prodlouženo zákonem přijatým oběma komorami parlamentu a je schválen panovníkem.

Volební systém do Dolní sněmovny je většinový. Každý volební obvod je zastoupen v dolní komoře jedním poslancem, který obdrží ve volbách největší počet hlasů. Poslanci Dolní sněmovny nemohou být nezletilí, členové Sněmovny lordů, vězni a duševně nemocní lidé. Volební právo je omezeno na dospělé osoby trvale žijící ve Spojeném království občany Spojeného království, Britských zámořských teritorií, Irska a členy Commonwealthu. Britští občané žijící v zahraničí mají právo volit 15 let po odcestování ze země. Každý volič může volit pouze v jednom volebním obvodu.

Hodnostáři[editovat | editovat zdroj]

Poslanci Dolní sněmovny volí předsedajícího (Speaker) na počátku funkčního období nového parlamentu. Pokud je původní předsedající zvolen i do nového parlamentu může být prohlášen i mluvčím nově zvolené dolní komory jinak je zvolen v tajné volbě. Předseda nemůže zastávat svůj úřad, dokud není schválen panovníkem, což je ale spíše formální záležitost. Úřad předsedajícího má tři zástupce.

V době řízení schůze sněmovny má mluvčí oblečen černý ceremoniální plášť. Křeslo, ze kterého řídí jednání je umístěno v čele sněmovny. Je také předsedajícím komise schvalující pravidla jednání Dolní sněmovny a řídí jednání komory udělováním práva promluvit jednotlivým poslancům. Je zvykem, aby se předsedající a jeho zástupci neúčastnili hlasování a neúčastní se jednání jednotlivých politických klubů. Pokud se původní předseda dolní komory uchází o křeslo poslance v nových volbách, velké strany v jeho volebním obvodu proti němu obvykle nestaví svého protikandidáta.

Tajemník Dolní sněmovny je hlavním poradcem pro pravidla jednání sněmovny a vedoucí představitel exekutivy dolní komory. Je trvalým zaměstnancem nikoli poslancem. Konzultuje s předsedou sněmovny a doporučuje pravidla jednání dolní komory. Dále podepisuje směrnice, oficiální zprávy z jednání a schvaluje účetnictví. Předsedá managementu dolní komory, který sestává z vedoucích šesti oddělení dolní komory.

Dalším hodnostářem je Královský ceremoniář, jehož povinností je udržovat řád a bezpečnost v dolní komoře. Tento úředník nosí ceremoniální palcát, symbol autority panovníka a Dolní sněmovny. V době jednání komory je palcát položen na stolu v Dolní sněmovně.

Zákonodárná moc[editovat | editovat zdroj]

Zákony mohou být navrhovány oběma komorami parlamentu. Svrchovanost Dolní sněmovny v legislativní proceduře je dána zákony, které určují, že některé typy zákonů mohou být předloženy k schválení panovníkem (Royal Assent) bez přijetí těchto zákonů ve Sněmovně lordů. Sněmovna lordů nemůže zpozdit přijetí daňových zákonů (zákony, které se podle mínění předsedajícího Dolní sněmovny výhradně týkají daní nebo veřejných financí) o více než měsíc. Dále Sněmovna lordů nemůže zpozdit přijetí ostatních zákonů o více než dvě parlamentní jednání nebo jeden rok. Tato omezení se týkají pouze zákonů, jejichž návrh vzešel z dolní komory.

Zákony prodlužující funkční období parlamentu nad pět let ale vyžaduje souhlas obou komor parlamentu a souhlas panovníka. Podle zvykového práva také Sněmovna lordů neodmítá přijetí zákonů založených na programovém prohlášení vlády. Dolní sněmovna je tak vlivnější částí parlamentu.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]