Postsovětské republiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Postsovětské republiky v abecedním pořadí:
1. Arménie; 2. Ázerbájdžán; 3. Bělorusko; 4. Estonsko; 5. Gruzie; 6. Kazachstán; 7. Kyrgyzstán; 8. Lotyšsko; 9. Litva; 10. Moldavsko; 11. Rusko; 12. Tádžikistán; 13. Turkmenistán; 14. Ukrajina; 15. Uzbekistán

Postsovětské republiky, známé pod souhrnným označením jako bývalý Sovětský svaz (anglicky: former Soviet Union, FSU), země bývalého Sovětského svazu či bývalé sovětské republiky, tvoří patnáct nezávislých států, které vznikly po rozpadu Sovětského svazu v prosinci 1991. S výjimkou pobaltských států, které byly nezávislé před druhou světovou válkou, a tak po získání nezávislosti obnovily své diplomatické předválečné styky,[1] jsou rovněž označovány jako nově nezávislé státy (anglicky: Newly Independent States, NIS).

Státy a geografická uskupení[editovat | editovat zdroj]

Skupiny postovětských republik:
     Rusko      Státy střední Asie      Státy východní Evropy      Baltské státy      Zakavkazské státy

Patnáct postsovětských republik se klasicky dělí do následujících pěti skupin. Každá z těchto oblastí má své vlastní rysy, díky nejenom geografickým a kulturním faktorům, ale také díky místní historii a vztahy s Ruskem. Kromě toho v oblasti existuje množství de facto nezávislých států, které nebyly uznány mezinárodním společenstvím.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Ruska.
Demografický vývoj 1970-2007:[2]     SSSR     země bývalého SSSR
HDP (v US$) 1970-2007:[3]     SSSR     země bývalého SSSR

Zhroucení Sovětského svazu proběhlo v důsledku celkové ekonomické stagnace, dokonce recese. Když se zhroutil Goslan, který záměrně provázal výrobu v jednotlivých sovětských republikách, došlo k narušení vnitro-republikových vazeb, což vedlo k ještě vážnějšímu rozpadu postsovětských ekonomik.

Většina bývalých sovětských republik začala transformační přechod k tržnímu hospodářství v letech 1990–1991 a snažila se přebudovat a restrukturalizovat své ekonomické systémy, s různými výsledky. Proces spustil prudký ekonomický pokles, při kterém hrubý domácí produkt (HDP) poklesl v letech 1990 až 1995 o více než 40 %.[4] Tento pokles v HDP byl ještě intenzivnější než 27% pokles, který zaznamenaly Spojené státy během velké hospodářské krize v letech 1930 až 1934.[5] Restrukturalizace veřejných financí v souladu se zásadami tržní ekonomiky vedla k dramatickým snížením výdajů ve zdravotnictví, školství a dalších sociálních programech, což vedlo k výraznému nárůstu chudoby.[6]

Počáteční pokles byl nakonec zastaven kumulativním efektem tržních reforem a po roce 1995 se ekonomiky postsovětských států začaly uzdravovat a jejich HDP se dostal ze záporných do kladných čísel. K roku 2007 dosáhlo 10 z 15 postovětských republik lepší úrovně HDP, než jakou měly v roce 1991.[7] Pouze Moldavsko, Ukrajina, Gruzie, Kyrgyzstán a Tádžikistán mají HDP výrazně pod úrovní z roku 1991.

Změny v hrubém domácím produktu (HDP) v konstantních cenách, 1991-2007[7]

Stát 1991 1995 2000 2005 2007 Rok
zvratu*
Baltské státy
Estonsko 100,0 76,0 99,6 143,7 166,0 1995
Lotyšsko 100,0 60,9 80,3 118,4 138,1 1994
Litva 100,0 61,5 76,0 109,6 123,7 1995
Středoasijské státy
Kazachstán 100,0 68,9 77,8 127,1 148,7 1996
Kyrgyzstán 100,0 56,6 74,3 89,1 98,7 1996
Tádžikistán 100,0 43,5 50,0 78,2 89,5 1997
Turkmenistán 100,0 65,4 79,8 167,4 188,9 1998
Uzbekistán 100,0 82,5 93,6 117,2 132,0 1996
Zakavkazsko
Arménie 100,0 45,9 59,0 104,5 119,1 1994
Ázerbájdžán 100,0 41,5 58,1 101,2 157,0 1996
Gruzie 100,0 35,8 47,3 66,3 74,1 1995
Východoevropské státy
Bělorusko 100,0 66,1 89,7 128,4 140,9 1996
Moldavsko 100,0 47,3 41,7 58,4 65,0 2000
Ukrajina 100,0 52,4 47,5 68,7 73,3 2000
Rusko 100,0 65,4 70,7 95,3 106,8 1999

* Rok, kdy se zastavil pokles HDP a začal jeho růst.

Regionální organizace[editovat | editovat zdroj]

     členové SNS     státy, které vstoupily do EU a NATO     ostatní členové EU a/či NATO

Od rozpadu Sovětského svazu vznikla řada regionálních organizací a kooperujících bloků. V této sekci jsou zahrnuty pouze organizace, které sestávají výhradně z postsovětských republik. Patnáct postsovětských republik je rozděleno podle spolupráce do regionálních bloků:

  • Tři pobaltské státy neusilovaly o členství v žádné z postsovětských organizací a naopak se snažily dosáhnout členství v Evropské unii a NATO (na bývalé sovětské republiky zůstává napojena pouze jejich rozvodná síť a železniční systém). Jedinou výjimkou výše zmíněného je členství ve Společnosti demokratické volby.
  • Arménie je kromě SNS členem pouze OKSB.
  • Ukrajina, Moldavsko a Ázerbájdžán jsou členy SNS, ale kromě této organizace jsou především členy organizací, kde nehraje dominantní roli Rusko. Mezi takové organizace patří například GUAM či Společenství demokratické volby. Ačkoliv byla Ukrajina jednou ze zakládajících zemí SNS, právně jejím členem není, neboť nikdy neratifikovala její chartu z roku 1993.[8]
  • Gruzie oznámila v srpnu 2008 orgánům SNS své rozhodnutí tuto organizaci opustit[10][11] a podle charty SNS toto rozhodnutí vejde v platnost 12 měsíců po jeho oznámení.

Neuznané Post-Sovětské země[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Post-Soviet states na anglické Wikipedii.

  1. SMITH, David James. Estonia. [s.l.] : Routledge, 2001. Dostupné online. ISBN 0415267285. S. 20. (anglicky) 
  2. Population [online]. Organizace spojených národů, [cit. 2009-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. GDP at current prices in US Dollars [online]. Organizace spojených národů, [cit. 2009-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Transition: The First Ten Years – Analysis and Lessons for Eastern Europe and the Former Soviet Union, The World Bank, Washington, DC, 2002, p. 4.
  5. GDP decline: transition and Great Depression compared, Kalikova and Associates Law Firm, Kyrgyzstan. Retrieved 13 January 2009.
  6. Study Finds Poverty Deepening in Former Communist Countries [online]. The New York Times, 2000-10-12, [cit. 2009-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b IMF online database [online]. Mezinárodní měnový fond, [cit. 2009-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b Ratification status of CIS documents [online]. Společenství nezávislých států, 2008-1-15, [cit. 2009-07-26]. Dostupné online. (rusky) 
  9. Turkmenistan reduces CIS ties to "Associate Member" [online]. Svobodná Evropa, 2005-8-29, [cit. 2009-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Georgian parliament votes to withdraw from CIS [online]. BBC, 2008-8-14, [cit. 2009-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Statement of the Ministry of Foreign Affairs of Georgia on Georgia's withdrawal from CIS [online]. Ministerstvo zahraničních věcí Gruzie, 2008-8-18, [cit. 2009-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]