Zápas řecko-římský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
GrecoRomanWrestling1.jpg

Řecko-římský styl nebo přesněji klasický styl nebo archaicky francouzský styl je sportovní zápasnický styl. Proti volnému stylu se může útočit pouze na vrchní část těla soupeře. Jeho amatérská pravidla byla vytvořena ve Francii pro první olympijské hry v roce 1896. V Česku má velmi dlouhou tradici a dá se považovat, po zániku tradičního zápasu, za národní zápasnický styl Čechů. Největší osobnosti české řecko-římské školy jsou Gustav Frištenský a olympijský vítěz Vítězslav Mácha.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historie řecko-římského stylu se počala ve Francii. Pro potřeby napoleonské armády se vojáci trénovali v oprášených středověkých zápasnických stylech. Ze způsobu boje za pas vznikl v polovině 19. století styl zvaný francouzský. Ten se postupně šířil po Evropě v rámci poutí a karnevalů a salónních slavností. Velkou popularitu získal především v Německu, ale i v Rusku. Názory na to, kdy a především proč se mu začalo říkat řecko-římský styl, se různí. Souvislost to mělo s dobou čtvrtého čtvrtletí 19. století. Tehdy byla velice populární doba antického Řecka a Říma. Popularita například vyústila v obnovu olympijských her. Změna názvu z francouzského na řecko-římský styl tak byla čistě účelová - komerční. Lidé se snáz nalákali do ochozů na zápas ukazující způsob boje v antice než obyčejný moderní styl. Fakta a důkazy o mystifikaci se objevily záhy. Historikové se snažili změnit název na méně zavádějící, ale žádný nový název se neujal. V některých českých publikacích se proto můžeme setkat s označením řecko-římského stylu jako klasický styl.

Popularita řecko-římského stylu byla dána jak názvem tak show, který duel dvou silných mužů poskytoval. Řada duelů byla zinscenovaná pro pobavení publika. Povoleno bylo prakticky cokoliv. Z dnešního pohledu se dá předolympijský řecko-římský zápas přirovnat k profesionálnímu wrestlingu. Se zařazením na olympijské hry v roce 1896 se však začal ubírat sportovním směrem do podoby, jak jej známe dnes.

Konkretní pravidla získal řecko-římský styl až se vznikem mezinárodní zápasnické federace v roce 1921. Do té doby byla například délka souboje neomezená. Duely v řecko-římském stylu byly vyhlášené svojí délkou (až 10 h). Jsou známé případy z olympijských her, kdy vítěz předchozího duelu nemohl nastoupit k dalšímu kvůli totálnímu vyčerpání.

Počet kategorii, ve kterých se zápasilo, rok od roku stoupal. Maxima dosáhl v 70. letech, kdy se zápasilo v 10 váhových kategoriích. Tento stav trval až do konce 90. let, kdy se o svá zápasnická práva začaly hlásit ženy. V roce 2004 ženy poprvé startovaly na olympijských hrách ve volném stylu za cenu snížení počtu kategorií u mužů.

Kritické období prožíval řecko-římský a volný styl po olympijských hrách v Londýně v roce 2012. V únoru 2013 byl dán návrh MOV na vyřazení zápasu z olympijských her od roku 2020. Ze zápasnických stylů by na olympijských hrách zůstalo pouze judo.[1] Verdikt vyřazení zápasu způsobil šok. Začalo se spekulovat o důvodech vyřazení. Důvodem návrhu na vyřazení nebyl sport jako takový, ale laxní přístup vedení mezinárodního zápasnického svazu (FILA). FILA problém vyřazení nepředpokládala a nepodnikla preventivní kroky, na rozdíl od sportů, které každé čtyři roky bojují o setrvání v olympijském programu - moderní pětiboj, taekwondo, šerm, badminton apod.[2] Teorií bylo více - jedna se zaobírala příliš častými změnami pravidel (tahání koulí), druhá spontánní reakcí švédského zápasníka Abra'amjana, který odmítl bronzovou olympijskou medaili. President FILA Raphaël Martinetti rezignoval záhy po verdiktu MOV. Začátkem září 2013 se na zasedání MOV rozhodovalo o novém olympijském sportu. Zápas (řecko-římský styl) s přehledem uhájil statut olympijského sportu v konkurenci baseballu/softballu a squashe.[3]

Popularita[editovat | editovat zdroj]

Popularita řecko-římského stylu je diskutabilní. Ženy o tento styl zájem nejeví a jeho popularita v Evropě stále upadá. Za hlavní centrum řecko-římského zápasu se tak dá považovat Rusko a postsovětské země. Ve Spojených státech řecko-řísmký styl nikdy nenabyl popularity stylu volného a američané se mu věnují v omezené míře jen z důvodu olympijských her.

Centrem řecko-římského zápasu byla vždy Evropa a evropská část Ruska. Ve Francii a Německu je však vytlačován stále populárnějším judem. V budoucnu hrozí, že pokud by se měla opakovat situace vyřazení zápasu z olympijských her, kvůli snížení počtu sportovců, tak by FILA obětovala právě řecko-římský styl pro zachování alespoň volného stylu.

Česko[editovat | editovat zdroj]

V Česku existuje dlouhá tradice řecko-římského stylu. Trenéři jsou dostatečně erudovaní a schopní vychovat zápasníka konkurenceschopného se světovou špičkou.

Způsob boje[editovat | editovat zdroj]

Smysl zápasení zápasníka v řecko-římském stylu je poslat soupeře na lopatky (touch) a udržet ho na zemi po určitou dobu. V řecko-římském stylu se nesmí útočit na nohy soupeře. Soupeř se tak nejčastěji posílá na zem přes bok nebo zvedá za pas a háže na zem. Zápas řídí jeden rozhodčí na žíněnce píšťalkou a na prstech ruky ukazuje počet bodů za provedení techniky bodovému rozhodčímu.

Na internetu je k dispozici množství publikací, které zápasnické techniky popisují dopodrobna. Na stránkách mezinárodní federace FILA je k dispozici celá škála učebnic ve formátu pdf. Problémem publikací a učebnic je však jejich rychlé stárnutí.

S rozvojem internetu je dobrým zdrojem youtube a podobné servery. V televizi se se zápasem již prakticky nesetkáme. Na internetu se dají dohledat videa, kde úspěšní zápasníci dopodrobna popisují své oblíbené techniky. Nejdůležitějším zdrojem jsou však jednotlivé zápasy z turnajů, které jsou volně k dispozici na stránkách mezinárodní federace. Z videí se dají odkoukat moderní trendy ř.-ř. stylu.

Pravidla FILA[editovat | editovat zdroj]

  • Zápasí se na žíněnce o průměru 9m. Vnitřní část žíněnky se nazývá pásmo aktivity a má průměr 7m. Zbylá část o šířce 1m se nazývá pásmo pasivity.
  • Dres musí být přiléhavý a barvy modré nebo červené. Je povoleno nosit lehké nákolenky. Obuv zápasníka nesmí mít podpatek ani kovové hřebíky v podrážce. Obuv s tkaničkami není povolena. Pokud má obuv tkaničky, musí být přelepeny lepící páskou, aby se nemohly během duelu rozvázat.
  • Zápasník se musí před zápasem utřít od potu a nesmí mít tělo natřené mastnými nebo pronikavými emulzemi. Dále musí mít ostříhané nehty a nemít příliš dlouhé vlasy ani vousy.
  • Zápasníci do věku 17 let nesmí zápasit se seniory. Po předložení lékařského osvědčení a souhlasu rodičů mohou zápasit s dalšími juniory.
  • průběh turnaje:
    • 1. vážení – probíhá den před turnajem (dříve se vážilo hodinu před turnajem)
    • 2. losování
    • 3. průběh turnaje a zápasu – rok od roku se mění, je potřeba sledovat aktuální pravidla světové federace FILA. Dříve poražení semifinalisté bojovali o bronzovou medaili mezi sebou. Dnes poražení semifinalisté bojují s vítězi oprav o dvě bronzové medaile.
  • druhy vítězství:
    • lopatkové vítězství
    • vítězství technickou převahou (7 bodů)
      • když zápasník provede chvat hodnoty 5 bodů a nemá v danou chvíli méně bodů než jeho soupeř
      • když zápasník provede dva chvaty za 3 body
    • vítězství na body
    • diskvalifikace
      • tři napomenutí
      • hrubé chování
    • pro zranění
    • vzdáním nebo nenastoupením
    • v případě rovností bodů je vítěz určen:
      • vyšší hodnota bodu za provedenou akci
      • menší počet napomenutí
      • ten kdo získal poslední bod

Řecko-římský styl vs. volný styl[editovat | editovat zdroj]

Na první pohled oba styly působí stejně. Zápasník v řecko-římském stylu má proti volnostylaři omezenější zásobu technik - nemůže útočit na soupeřovy nohy. Oběcně je bráno, že řecko-římskému stylu se věnují silovější typy. Volnému stylu naopak pohyblivější, podsaditější. Nemusí to být však pravidlem.

Řecko-římský styl vs. judo[editovat | editovat zdroj]

V řecko-římském stylu lze nalézt několik společných prvků s judem. Jde především o techniky boků. Technika v judu známá jako o-goshi se v řecko-římském stylu objevuje poměrně často. Jde o silovou techniku, při které se zapojují především břišní svaly.


Československá a česká stopa v zápasu na LOH (řecko-římský styl)[editovat | editovat zdroj]

Poř. Olympionik Zlato Zlatá olympijská medaile Stříbro Stříbrná olympijská medaile Bronz Bronzová olympijská medaile Celkem Zlatá olympijská medaileStříbrná olympijská medaileBronzová olympijská medaile
1. Vítězslav Mácha LOH 1972 LOH 1976 0 2
2. Jindřich Maudr 0 LOH 1928 0 1
3. Josef Urban 0 LOH 1932 0 1
4. Jozef Herda 0 LOH 1936 0 1
5. Josef Růžička 0 LOH 1952 0 1
6. Jiří Kormaník 0 LOH 1964 0 1
7. Mikuláš Athanasov 0 0 LOH 1952 1
8. Bohumil Kubát 0 0 LOH 1960 1
9. Miroslav Zeman 0 0 LOH 1968 1
10. Petr Kment 0 0 LOH 1968 1
Celkem 1 6 4 11

Československá a česká stopa v zápasu na MS (řecko-římský styl)[editovat | editovat zdroj]

Poř. Olympionik Zlato Zlatá medaile Stříbro Stříbrná medaile Bronz Bronzová medaile Celkem Zlatá medaile Stříbrná medaile Bronzová medaile
1. Vítězslav Mácha MS 1974, MS 1977 0 2
2. Jiří Švec 0 MS 1963 MS 1961 2
3. Petr Kment 0 MS 1973 MS 1965, MS 1966, MS 1967, MS 1971 5
4. Josef Krysta 0 MS 1981 0 1
5. Jaroslav Zeman 0 MS 1991 0 1
6. Marek Švec 0 MS 1998, MS 2006 MS 2007 3
7. Jiří Kormaník 0 0 MS 1965 1
8. Miroslav Janota 0 0 MS 1973 1
9. Jindřich Durčák 0 0 MS 1986 1
10. Dušan Masár 0 0 MS 1990 1
11. Petr Švehla 0 0 MS 2005 1
Celkem 2 6 11 19

Československá a česká stopa v zápasu na ME (řecko-římský styl)[editovat | editovat zdroj]

Poř. Olympionik Zlato Zlatá medaile Stříbro Stříbrná medaile Bronz Bronzová medaile Celkem Zlatá medaile Stříbrná medaile Bronzová medaile
1. Alexander Szabo ME 1927 0 ME 1926 2
2. Petr Kment ME 1968 0 ME 1966, ME 1967 3
3. Vítězslav Mácha ME 1977 ME 1973, ME 1974 ME 1972, ME 1975 5
4. Petr Švehla ME 2001 0 ME 2004 2
5. Josef Urban 0 ME 1926 ME 1927, ME 1929 3
6. Antonín Nič 0 ME 1935 ME 1929, ME 1937 3
7. Karel Zvonař 0 ME 1937 0 1
8. Jiří Švec 0 ME 1968 ME 1967 2
9. Josef Krysta 0 ME 1982 ME 1976 , ME 1979 3
10. Jaroslav Zeman 0 ME 1988 ME 1989, ME 1990 3
11. Pavel Frinta 0 ME 1991 0 1
12. David Vála 0 ME 2007 0 1
13. František Hála 0 0 ME 1927 1
14. Eugen Fleischmann 0 0 ME 1929 1
15. Jindřich Maudr 0 0 ME 1931 1
16. František Mráček 0 0 ME 1934 1
17. Josef Klapuch 0 0 ME 1937 1
18. František Kotrbatý 0 0 ME 1947 1
19. Jiří Kormaník 0 0 ME 1968 1
20. Ivan Kašpar 0 0 ME 1970 1
21. Miroslav Janota 0 0 ME 1972 1
22. Dušan Masár 0 0 ME 1985 1
23. Marek Švec 0 0 ME 2004, ME 2009 2
Celkem 4 10 27 41

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://oh.idnes.cz/olympijske-hry-2020-zapas-na-olympiade-muze-skoncit-fvl-/sport_oh.aspx?c=A130212_120432_sport_oh_ten
  2. http://www.hurriyetdailynews.com/wrestlings-removal-from-olympic-program-shocks-turkey.aspx?pageID=238&nID=40987&NewsCatID=371
  3. http://oh.idnes.cz/zapas-je-znovu-olympijskym-sportem-db7-/sport_oh.aspx?c=A130908_175023_sport_oh_rou

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]