Růžová revoluce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Demonstrace v Tbilisi (2003)
Inaugurace prezidenta Michaila Saakašviliho

Růžová revoluce nebo také Revoluce růží[1] (gruzínsky: ვარდების რევოლუცია, vardebis revolucia) byla revoluce v Gruzii, která následovala po zákonodárných volbách v roce 2003 a měla za následek svržení prezidenta Eduarda Ševardnadzeho a jeho nahrazení novým prezidentem Michailem Saakašvilim po nových volbách v březnu 2004. Revoluce byla podporována občanským hnutím odporu Kmara (gruzínsky კმარა). Patří k prvním v sérii tzv. barevných revolucí, další takovou barevnou revolucí byla v roce 2004 tzv. Oranžová revoluce na Ukrajině nebo Tulipánová revoluce v roce 2005 v Kyrgyzstánu.

Volby a protesty[editovat | editovat zdroj]

V Gruzii se konaly parlamentní volby 2. listopadu 2003. Volilo se do 235 křesel, ze kterých 135 mělo být obsazeno lidmi z národní strany a 85 většinovými vítězi, jeden z každého volebního obvodu. Kromě toho bylo celostátní referendum o tom, zda budoucí parlament by neměl mít pouze 150 členů. Voliči používali oddělené lístky pro obě dvě rozhodnutí. Ty pak složili dohromady a vhodili do jedné hlasovací urny. Následně byl volby odsouzeny mezinárodními pozorovateli. Tvrdili, že volby byly zmanipulované ve prospěch Shevardnadze. Mikheil Saakashvili tvrdil, že vyhrál volby. Tato skutečnost byla potvrzena nezávislým paralelním hlasování tabelaci (PVT), který provedla ISFED (Mezinárodní společnost pro spravedlivé volby a demokracii). Shaakašviliho sjednocená opozice akceptovala výsledky PVT a ISFED. Vyzval ale, aby se Gruzínci vzbouřili a demonstrovali proti Shevardnadzově vládě, a aby se postavili nenásilnou metodou proti autoritám. Hlavní demokratické opoziční strany požadovali odstoupení Shevardnadze a opakování voleb. V polovině listopadu začaly masivní protivládní demonstrace v centru Tbilisi. Brzy se rozšířily do téměř všech měst Gruzie. Mladá organizace "Kmara" a několik nevládních organizací byly aktivní v protestních aktivitách. Naopak Shevardnadzova vláda byla podporována Aslanem Abashidzem (separatistický vůdce), který posílal tisíce jeho příznivců do Tbilisi na potlačení protivládních demonstrací

Změna síly[editovat | editovat zdroj]

Opoziční protesty vyvrcholily 22. listopadu, kdy se Shevardnadze pokoušel svolat nové zasedání parlamentu. Toto sezení bylo považováno za nelegitimní hlavními opozičními stranami. Stoupenci těchto stran, vedení Saakashvilim vtrhli do jednací místnosti s růžemi v rukách (odtud jméno Růžová revoluce) přerušili proslov prezidenta Shevardnadze a donutili ho uprchnout s bodyguardy. Prezident okamžitě po útěku vyhlásil stav nouze a začal mobilizovat vojáky a policii v blízkosti jeho rezidence v Tbilisi. Nicméně elitní vojenské jednotky odmítly podpořit vládu. Ve večerních hodinách 23. prosince se sešel Shevardnadze s opozičními lídry Mikheil Saakashvili a Zurab Zhvania a diskutovali o aktuální situaci. Po schůzce oznámil prezident svou rezignaci. V ulicích Tbilisi propukla euforie. Více než 100 tisíc demonstrantů slaví svoje vítězství celou noc.Odcházející premiérka Nino Burjanadzová se ujala prezidentského úřadu do konání nových voleb. Gruzínský nejvyšší soud zrušil výsledky voleb. 4. ledna 2004 vyhrál drtivě prezidentské volby Mikheil Saakashvili. Ke konci března téhož roku se opět konaly parlamentní volby. S většinovým podílem vyhráli demokraté podporovaní nově zvoleným prezidentem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rose Revolution na anglické Wikipedii.

  1. Poznámka: Růžová revoluce je český ekvivalentní název pro gruzínskou Revoluci růží. V angličtině je však název Růžová revoluce (Pink revolution) druhým názvem pro kyrgyzstánskou Tulipánovou revoluci.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]