Michail Saakašvili

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Michail Nikolozis dze Saakašvili
მიხეილ ნიკოლოზის ძე სააკაშვილი
Michail Saakašvili
3. gruzínský prezident
Ve funkci:
25. ledna 2004 – 25. listopadu 2007
Předchůdce Nino Burdžanadze
Nástupce Nino Burdžanadze
Ve funkci:
20. ledna 2008 – 17. listopadu 2013
Předchůdce Nino Burdžanadze
Nástupce Giorgi Margvelašvili

Narození 21. prosinec 1967

Tbilisi, Gruzínská SSR, Sovětský svaz

Národnost Gruzínec
Občanství Gruzie
Politický subjekt Národní hnutí
Choť Sandra Roelofs
Vzdělání

Kyjevská univerzita, George Washington University a Columbia University

Náboženství gruzínské pravoslavné
Podpis Michail Saakašvili, podpis
Commons Mikheil Saakashvili

Michail Nikolozis dze Saakašvili, gruzínsky მიხეილ ნიკოლოზის ძე სააკაშვილი (*21. prosince 1967, Tbilisi), je gruzínský politik a v letech 2004 až 2007 a 2008 až 2013 prezident a předseda strany Národní hnutí. Ve funkci nahradil 25. ledna 2004 dočasně zastupující hlavu státu Nino Burdžanadze. 25. listopadu 2007 odstoupil z funkce a byl nahrazen předsedkyní parlamentu Nino Burdžanadze. 5. ledna 2008 byl znovu zvolen prezidentem v předčasných volbách.

Za manželku má Sandru E. Roelofsovou, která pochází z Nizozemska. Má dva syny, Eduarda a Nikoloza. Kromě rodné gruzínštiny mluví plynně anglicky, francouzsky, rusky a ukrajinsky.[1][2]

Rodina a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Saakašviliho otec byl známý lékař žijící v Tbilisi, jeho matku - profesorku historie - však opustil ještě před jeho narozením. Saakašvili složil v Tbilisi maturitu roku 1984; poté nastoupil studium na elitní Vysoké škole mezinárodních vztahů v Kyjevě. Studium ukončil roku 1992.

V dalších letech studoval v cizině - ve Štrasburku, v USA na Columbia University a George Washington University, v New Yorku, v italské Florencii na Akademii evropského práva a v Haagu na Akademii mezinárodního práva. V Haagu se také seznámil se svou budoucí manželkou Sandrou.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1995 se vrátil do Gruzie, záhy byl zvolen poslancem. V letech 19981999 byl předsedou parlamentní frakce Svazu občanů prezidenta Ševarnadzeho, který ho v roce 2000 jmenoval ministrem spravedlnosti. O rok později Saakašvili podal demisi, když předtím prezidenta obvinil z korupce. V říjnu 2003 pak Saakašviliho hnutí Kmara (Dost) donutilo Ševarnadzeho k odstoupení po tzv. Revoluci růží.

Prezidentem Gruzie[editovat | editovat zdroj]

Drtivou většinou 95 % vyhrál prezidentské volby v lednu 2004 právě Saakašvili.[3] Na začátku listopadu 2007 zorganizovala gruzínská opozice, vyčítající prezidentovi odpovědnost za pokles životní úrovně a korupci, vlnu protestů. Po několika dnech byly protesty v Tbilisi násilně rozehnány policií a 7. listopadu prezident vyhlásil výjimečný stav, následující den vypsal ve shodě s požadavky opozice předčasné prezidentské volby. 16. listopadu byl výjimečný stav odvolán. 25. listopadu Saakašvili odstoupil z funkce prezidenta a ucházel se o znovuzvolení v předčasných volbách v lednu 2008. V prvním kole předčasných prezidentských voleb vyhrál se ziskem 52,8% hlasů a zajistil si tak znovuzvolení. Na druhém místě skončil opoziční kandidát Levan Gachechiladze se ziskem 27% hlasů. Saakašvili se formálně ujal funkce 20. ledna 2008. Někteří zástupci opozice, jako např. Salomé Zurabišvili však zpochybnili spravedlnost těchto voleb.[4]

V srpnu 2008 vyhlásil plnou mobilizaci záloh poté, co se ruské jednotky zapojily do eskalujícího konfliktu se separatisty z Jižní Osetie.[5]

Počátkem října 2012 prohrál v parlamentních volbách s koalicí Gruzínský sen miliardáře Bidziny Ivanišviliho, uznal porážku a oznámil, že jeho Sjednocená národní strana odchází do opozice.[6] Po ukončení funkčního období v prezidentském křesle odešel do zahranicí.

Saakašvili (vpravo) s americkým prezidentem G. W. Bushem na náměstí Svobody v Tbilisi, květen 2005

Politické postoje[editovat | editovat zdroj]

Saakašviliho zahraniční politika je zaměřená na posílení vztahů s USA a na vstup Gruzie do Severoatlantické aliance, naopak vztahy s Ruskem během jeho působení značně ochladly.

Saakašvili s prezidenty Litvy a Polska na summitu NATO, Bukurešť 2008

Generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer 12. srpna 2008 prohlásil, že i po válce mezi Gruzií a Ruskem v srpnu 2008 platí příslib budoucího členství Gruzie v NATO, který aliance dala na svém posledním summitu Tbilisi.[7]

Trestní stíhání[editovat | editovat zdroj]

Dne 27. července 2014 zahájila gruzínská prokuratura trestní stíhání bývalého prezidenta, včetně jeho mnohých spolupracovníků (např. bývalého premiéra Vana Merabišviliho, a bývalého primátora Tbilisi Gigiho Ugulavy, za násilné potlačení demonstrací na tbiliské Třídě Rustaveli v listopadu 2007 a za zneužití pravomocí.[8] Dříve byl v těchto kauzách předvoláván k podání vysvětlení jako svědek, ale spolupracovat s vyšetřujícími úřady odmítnul. Nyní však patří mezi hlavní podezřelé.

Saakašvili je mimo jiné ještě podezřelý i z podílu na úmrtí expremiéra Zuraba Žvaniji, jenž zemřel za podezřelých okolností následkem otravy oxidem uhelnatým.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Profile: Mikhail Saakashvili [online]. 2004-01-25, [cit. 2008-08-09]. (BBC News.) Dostupné online.  
  2. Mikheil Saakashvili [online]. 2008, [cit. 2008-08-09]. (The New York Times.) Dostupné online.  
  3. Saakašvili - společný prezidentský kandidát gruzínské opozice, Novinky.cz, 26. 11. 2003
  4. Gruzínské volby budou zfalšované HN.IHNED.CZ 19. 12. 2007
  5. Boje v Osetii si vyžádaly tři ruské oběti. Putin hrozí odvetou
  6. Saakašvili uznal porážku, opozici se splnil Gruzínský sen
  7. NATO potvrzuje příslib členství Gruzie v alianci
  8. Gruzínská prokuratura zahájila trestní stíhání Saakašviliho, ČTK, cit. 29.7.2014. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]