Mongolský vpád do Evropy

Mapa první mongolské expedice do Ruska roku 1223

Rozšiřování Mongolské říše

Mongolský (také tatarský) vpád do Evropy označuje invazi Mongolů, kteří při rozšiřování mongolské říše z Asie směrem na západ dosáhly ve 13. století Evropy. Tento vpád měl dopad zejména na ruské země, které musely uznat mongolskou vládu a byly pod ní až do konce 15. století, ale dotkl se i Polska, Uherska a Mongolové se dostali dokonce až na Moravu.

Vznik mongolské říše a její expanze na západ

Začátkem 13. století se ve východní Asii, přibližně na území dnešní severní Číny, zformovala Mongolská říše pod vedením Čingischána (Temüdžina). Po zabrání okolních území se začala říše rozšiřovat směrem na západ. Roku 1223 porazili Mongolové v bitvě na řece Kalce spojená ruská a kumánská vojska. Postupně obsadili velkou část Kyjevské Rusi a roku 1240 (některé jiné, prameny uvádějí 1239) také Kyjev. Kumáni spolu se svým vůdcem odešli před Mongoly do Uherska, kde je král Béla IV. usadil na územích mezi Tisou a Dunajem. Žádost Mongolů o vydání Kumánů uherský král zamítl a Mongolové získali vhodnou záminku pro vpád do Uherska, který se odehrál na jaře následujícího roku.

Situace v Uhersku

Béla IV., uherský král

V Uhersku po nepříliš úspěšné vládě Ondřeje II. (1205–1235), za kterého vzrostla moc šlechty natolik, že si bulou vynutila od panovníka potvrzení svých svobod a výsad, nastoupil na trůn jeho syn Béla IV. (1235–1270). Béla chtěl oslabit vliv velmožů, kteří měli v rukách čím dál větší politickou a hospodářskou moc, zaváděním různých opatření. Revidoval podle něj neoprávněné majetkové donace svého otce, což vyvolalo odpor šlechty. Povolával také hosty z ciziny.

Po obsazení Kyjeva Mongoly se Béla začal připravovat na boj. Dvůr a poddaní podceňovali hrozící nebezpečí a někteří z nich tvrdili, že Kumáni jsou spojenci Mongolů a že jim nemají důvěřovat. Vypukla vzpoura a náčelníka Kumánů zavraždili. Béla tedy nemohl počítat s jejich pomocí a ani s pomocí velmožů, kteří nebyli příliš ochotní bojovat a své oddíly shromažďovali jen velmi pomalu.

Invaze Mongolů

Ögedej

Mongolská invaze do Maďarska roku 1285

Strategie Mongolů, kteří měli detailní znalosti o příbuzenských a jiných vztazích evropských králů, a jejich průzkumní jezdci projeli většinu Evropy až po Francii, byla rozdělená na několik fází, které podrobně vypracoval Bahadur Subutai. Uherska se týkala první z nich:

• Severní proud skládající se z 2 tumenů (asi 20 000 jezdců) měl pod velením Kadana napadnout Polsko, kde měl zaměstnat polského knížete Jindřicha a přilákat taktéž, českého krále Václava, Jindřichova spojence. Podle možností se vyhýbat bitvám.
• Jižní proud pod velením Subutaie a Bátú-chána měl napadnut Uhersko a svést rozhodující bitvy. Potom po vítězství nabrat sily, a zanedlouho se spojit s Kadem a porazit Polsko (nebylo nakonec potřebné).

V pozdějších fázích mělo dojít k dobytí Německa a Francie. Tyto plány se však z níže jmenovaných důvodů nikdy neuskutečnily.

Mongolové pod vedením Batuchána začali tažení do Uherska začátkem března 1241. V polovině března pronikli přední voje přes Karpatské průsmyky, které bránilo vojsko palatina Dionýza. V polovině března byli na území mezi Dunajem a Tisou a 17. března vypálili Vacov.

„	Král Béla se s nimi střetl v boji u řeky Slaná, kde ho přemohli. V bitvě zahynulo takměř celé vojsko země. Sám král Béla utekl k moři, kam ho Tataři nemilosrdně pronásledovali…	“
— Dubnická kronika

Rozhodující bitva se odehrála 11. dubna nedaleko Mohi u řeky Slaná. O mnoho silnější uherské vojsko Mongolové skoro na hlavu porazili. V boji padlo velké množství prelátů a velmožů. Bélův bratr Koloman utrpěl zranění na následky kterých zakrátko v Záhřebu zemřel. Králi Bélovi a některým malým skupinkám se podařilo z obklíčení uniknout. Béla se přes Gemer dostal do Nitry, posílil svůj průvod a odešel do Vídně na pozvání vévody Fridricha Bojovného. Fridrich však nedbal na tísnivou situaci, v níž se Béla ocitl a začal od něho vymáhat dluh 2 000 hřiven stříbra ještě z roku 1235. Béla mu dal všechny své cennosti, které měl u sebe a do zálohy mu dal ještě Bratislavskou, Mošoňskou a Šoproňskou župu. Odtud odešel po krátkém pobytu do Záhřebu, kde umíral jeho bratr Koloman a poté šel až do dalmatského přístavu Trogir.

Druhý mongolský proud, vedený Orduchánem, porazil 9. dubna u Lehnice knížete Jindřicha Pobožného a pronikl přes Polsko až do Kladska, kde ho zastavily záseky bráněné českým vojskem. Mongolové se přesto obrátili na jihovýchod a přes Moravu koncem dubna pronikli průsmyky v okolí Trenčína do Uherska. Celá oblast jihozápadního Slovenska byla vystavená několikaměsíčnímu plenění mongolských hord. Vypálili velké množství vesnic, úrodu zničili, lid pobili, někteří se zachránili jen útěkem do lesů nebo močálů. Jediná sídla, která se Mongolům nepodařilo dobýt, byly opevněné hrady. V lednu 1242 překročil Orduchán s vojskem zamrzlý Dunaj a spojil se s vojskem Batuchána. Jejich spojená vojska plenila Uhersko až do poloviny roku 1242. Jejich odchod způsobila smrt velkého chána Ögedeje. Batuchán pospíchal domů, aby mohl rozhodnout o svém nástupci.

Následky plenění

Po Mongolech se některé oblasti úplně vylidnily, v jiných sestávaly loupežné skupiny. Dalším následkem byl hladomor, protože neměl kdo zasít úrodu. Podle dobových zpráv padlo hladomoru za oběť asi tolik lidí, kolik při mongolských nájezdech. Obnova krajiny trvala několik let a poháněl ji strach z kolujících pověstí, které hovořily, že Mongolové se sem ještě brzy vrátí. Ti znovu vtrhli do Uherska až v roce 1285.

Odkazy

Související články

• Mongolský vpád na Moravu roku 1241

Reference

• V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mongolský vpád do Uhorska na slovenské Wikipedii.

Zdroje

• Marsina, R. a kol. Dejiny Slovenska I - VEDA Bratislava, 1986
• Tibenský, J. a kol.: Slovensko I Dejiny (2. vyd.) - OBZOR Bratislava, 1978