Koloman Haličský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva na řece Sajó (středověká miniatura)
Příbuzenstvo
otec Ondřej II. Uherský
matka Gertruda Meranská
manželka Salomena Polská

Koloman Haličský (maďarsky Kálmán, 1208?1241 Záhřeb) byl haličský kníže a slavonský vévoda z dynastie Arpádovců.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl mladším synem uherského krále Ondřeje II. a Gertrudy z rodu Andechsů. Zdá se, že již roku 1214[1] byl oženěn se Salomenou, dcerou Leška Bílého, otcova soupeře o ovládnutí Haliče.

Nesluší se, aby v Haliči vládl bojar. Provdej mou dceru za svého syna Kolomana a dej mu vládu v Haliči...
— Lešek Bílý králi Ondřejovi II. (Haličsko-volyňský letopis)[2]

Mír dlouho nevydržel, Ondřej odebral Leškovi svěřená území, ten se spojil s novgorodským Mstislavem a společně napadli Halič. Roku 1219 se Mstislavovi dokonce podařilo Kolomana i s manželkou zajmout a jejich svoboda byla vykoupena sňatkem Kolomanova bratra Ondřeje s Helenou. Halič byla předána mladému Ondřejovi a Koloman se vrátil do Uher, kde mu otec svěřil vládu Slavonie, Chorvatska a Dalmácie.

Roku 1241 vpadli do Uher Tataři, vedení chánem Bátúem, jemuž král Béla IV. odmítl složit slib poslušnosti. Koloman se připojil k bratrovu vojsku a společně s ním se utkal s nájezdníky na řece Sajó. [3] V uherském vojsku vládlo přesvědčení, že Tataři ustoupí a nepřejdou most přes řeku a také se zde projevily rozpory mezi králem Bélou a nespokojenými magnáty. V okamžiku, kdy Tataři vypustili své šípy, se vojáci rozprchli na všechny strany a jediní, kdo se vzchopili k odporu, byl Koloman s templáři a vojskem arcibiskupa Ugrina.[4]

... když se ukazovalo, že umdlévají, podnikl králův bratr, kníže Koloman, spolu s družinou, kterou byl s to v takové změti shromáždit, velmi tvrdý útok na jednu část nepřátelského vojska a vytrval v boji skoro celý den. Měl totiž za to, že se mu dostane podpory od zbylé části vojska, ale v tom se velmi zklamal...
— Rogerius (Žalostná píseň o zničení království uherského Tatary)[5]

Velmistr templářů se svými rytíři v bitvě zahynul a Koloman společně s Ugrinem byli nuceni ustoupit. Uhři byli na hlavu poraženi a přeživší se spasili útěkem. Koloman byl v bitvě těžce zraněn a na následky zranění poté v Záhřebu zemřel. Byl pochován v dominikánském klášteře v Ivaniči u Čazmy.

A zničené bylo celé vojsko země. Krále zahnali až k moři, jeho bratra Kolomana zabili...
— Spišskosobotská kronika[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. www.genealogie-mittelalter.de
  2. Haličsko-volyňský letopis. Příprava vydání Jitka Komendová. Praha : Argo, 2010. 180 s. ISBN 978-80-257-0187-4. S. 46.  
  3. Haličsko-volyňský letopis, str. 74
  4. Legendy a kroniky koruny uherské. Příprava vydání Richard Pražák; překlad Dagmar Bartoňková, Jana Nechutová. Praha : Vyšehrad, 1988. 389 s. S. 301.  
  5. Legendy a kroniky koruny uherské, str. 156
  6. Kroniky stredovekého Slovenska : stredoveké Slovensko očami kráľovských a mestských kronikárov. Příprava vydání Július Sopko. Budmerice : Vydavateľstvo Rak, 1995. 384 s. ISBN 80-85501-06-6. S. 106.